Na Nový rok jsem dostal mimořádně zajímavou péefku, která mne svým doprovodným textem zaujala a velmi oslovila. Řekl jsem si, že si ji nemohu nechat jenom pro sebe a že zcela jistě zaujme a jistě osloví i naše čtenáře. Vždyť slovo MÍR bylo snad ve starém roce nejpoužívanějším slovem, a ne jenom mluveným a psaným ale bylo i toužebným přáním všech mírumilovných lidí po celém světě.
Tvůrkyní téhle péefky není nikdo jiný, než naše úspěšná mladá autorka Terezie Čerbáková a její doprovodný text nepřímo vystihuje momentální neutěšenou celosvětovou politickou situací.
Václav Židek
MÍR JE, KDYŽ...
Mír. To slovo bylo za totáče v každé budovatelské básničce. V každém hesle spolu s holubicí míru, která k nám přiletěla něžným křídlem míru překrýt totalitní hnůj. Mír byl, když se držel zobák. Táhla, odkud přiletěla. Tam, kde pečení holubi sami lítaj do huby. V samé nenažranosti jí tam zakroutili krkem. Tam, odkud ji tehdy vyslali. Votvírala si moc zobák. Tam, kde se na mír umírá.
Proto vám do nového roku 2023 přeji hlavně volná křídla. Ať vám je nesváže nic a nikdo a můžete se svobodně rozletět a svobodně votevřít zobák. Ať mají vaše slova pravý význam a v duši máte skutečný mír. Mír je, když můžeme letět. Nemusíme.