Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Dorota,
zítra Alexandr.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Faraoni II.

Ačkoli jsem se se o Egypt nikdy nezajímal, faraoni mne pronásledovali stále. Jediné, co o tom slově vím, je, že farao znamená člověka, který dává lidem vodu. A samozřejmě je to pojmenování egyptských králů. Většinou je po smrti nabalzamovali a ukryli v pyramidách. Dali jim do hrobek zlato a to po letech zloději ukradli.
Jak vznikli faraoni, mravenci, kteří putují po sídlištích a stravují se zadarmo v domácnostech, nevím. Jejich likvidací se živí družstva, která sypou návnady, jež nepomáhají. Také jsem se dočetl ve slovníku, že farao je škůdce, který se rozšířil ze severní Afriky. Původně prý měl domov v egyptských mumiích. Proč v nich nezůstal, bůh ví. Ale to, že nalezl působiště v našem paneláku v Kladně, to mohu dosvědčit.
 
Přiznám se, že jsem člověk nevzdělaný a bez vysokoškolského vzdělání. Přesto, a možná právě proto, jsem několik roků přemýšlel, jak se faraonů zbavit. Je to prapodivný pocit, probudit se, vejít do kuchyně, a spatřit organizované zástupy zrzavých vojínů. Kráčí za sebou po stoupačkách, zalézají do elektrických zásuvek, pochodují po stropě, po okenních římsách, obcházejí kaktusy, a hlavně návnady bytové správy. Jsou to tisíce vojínů, kteří se pouštějí do chleba, pečiva, všelikých vánoček, sušenek, do drobků… a mohu dosvědčit, že jsem je spatřil, jak si pochutnávají na černé  tlačence s cibulí.S hrůzou jsem myslel na to, že ať chceme či nechceme, pozřeme je, a i vegetariáni jsou konzumenty faraonního masa.
 
Nápad přišel v roce 1989. V Praze právě probíhala Sametová revoluce. Ano, můj vědecký objev ve mně dozrál 17. listopadu. Jak už to bývá u velkých vědeckých objevů, můj vynález byl jednoduchý. Až mne trochu naštvalo, že jsem o něm uvažoval několik let. Veškerá likvidace faraonů je založena na tom, že se vše dělá proti nim. Postavil jsem tuto neosvědčenou praxi na hlavu.
Budu dělat všechno pro ně!“ řekl jsem si. Z překližky a prkýnek jsem vyrobil korýtko, které vedlo do jakéhosi kolosea, kruhu, který byl níže nežli vstupní cesta. Kruh byl utvořen ze skleněné mísy. Vyleštil jsem jí hadrem do vysokého lesku. Do naváděcí cesty dlouhé asi jeden metr jsem na sypal suchou housku a postupně jsem přidával čerstvý chléb, až na konec, těsně  před okrajem vedoucím do hlubin skleněné mísy, jsem nasypal kvalitní pardubický perník.
„Při takové pochoutce farao zapomene na opatrnost!“  uvažoval jsem zlomyslně a v duchu se radoval z vlastní vynalézavosti. Několik dní se nic nedělo. Byl jsem nevyspalý, kruhy pod očima, a začal jsem být nervózní. Moje žena totiž nepochopila, co jsem vyrobil za monstrum. Trpělivost zvítězila. Čtvrtý den okolo půlnoci jsem tiše vstoupil do kuchyně a rozsvítil. Po stropě, po stěnách, z oken, ze všech škvír táhly pluky faraonů. A rovnou k mému lapacímu krmítku. Mnul jsem si ruce. Drobky, chleba, pečivo, perník. A hup do mísy. Spokojeně jsem šel spát.
„Ráno vás vy zloději vyhubím,“ šeptal jsem si. Vzbudila mne žena.
„Pepíku, k nám se nastěhovali snad všichni faraoni ze sídliště. Pojď se podívat!“ Nelhala. Byli všude. Jak se dostali do lednice, nevím.
„Možná, že jsou i v konzervách,“ řekla uštěpačně žena. Rychle jsem přistoupil k lapací míse. Byl tam jen jeden.
„Ten nemohl vylézt, protože má artrózu, nebo se přežral!“  opět zaútočila žena. Otevřela dřevěný chlebník. Tolik zrzavých bestií jsem ještě neviděl. Chleba byl jako od červotočů. „Dneska nebudu kupovat maso,“ poznamenala žena. Musel jsem mlčet.
„Přežerou se a příště se našemu bytu vyhnou,“ pokusil jsem se o obranu.
„Nebo si tady udělají rezervaci!“ Vzal jsem vysavač a začal luxovat tu africkou havěť.
„Prosím tě neblbni,“ urážela mě moje žena, „mám lepší nápad!“

Odešla a za hodinu se vrátila s pánem v montérkách. Důležitě vyndal z brašny mističky, nasypal do nich vajíčka natvrdo s nějakým jedem a veledůležitě pronesl:
„Ták a za tejden tu nemáte ani jednoho. Jarmila mu dala padesát korun diškrece. Můj lapač faraonů skončil v kontejneru.
 
Za týden jsme neměli v bytě jednoho mravence. Ten pán nelhal. Měli jsme jich zase celou armádu.
„Kde se tu ty bestie berou?“ vztekal jsem se. Jarmila poznamenala:
Jsou královského rodu. Pochopili, že je tady jeden vůl zadarmo krmí, tak proč by sem nechodili?“
     
Na Vánoce jsem dostal pod stromeček Egypťana Sinuheta. Byl to další útok mé ženy. Knihu jsem dal pod skříňku na chléb. Druhý den jsem slyšel Jarmilu udiveně volat:
„Pepíku, jsou pryč! Jsou pryč! Do jednoho!“
„Kdo?“ dělal jsem nechápavého.
„Faraoni!“
„Nediv se,“ řekl jsem lhostejně, „báli se, že jim Sinuhet otevře lebky!“ Mou větu Jarmila pochopila až o Velikonocích, kdy knihu, kterou mi darovala, sama přečetla.
 
Josef Fousek
* * *
„Z knihy  Josefa Fouska „Pojďte se smát“,
V roce 2003 vydalo nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE.
Anotační obrázek: Eva Rydrychová

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 17.10.2022  22:16
 Datum
Jméno
Téma
 17.10.  22:16 Přemek
 17.10.  08:05 von
 16.10.  20:11 Ivana Látalová
 16.10.  15:23 Vesuviana
 16.10.  09:21 Eva Střížovská Poděkování za zlepšení nálady