BIBLE, NOVÝ ZÁKON – 5 EVANGELIUM PODLE JANA CITACE BIBLE: Podle starokřesťanské tradice je autorem čtvrtého evangelia jeden ze Dvanácti, apoštol Jan Zebedeus, který v evangeliu vystupuje jako „jiný učedník“ či „učedník, kterého miloval Ježíš“. Vedle látek, které jsou společné všem evangelistům, přináší Jan zvláštní, „janovskou“ tradici, která má svůj původ v tom, že Ježíš v nejdůvěrnějším kruhu svých učedníků mluvil o mnohých tématech zjevení jiným způsobem než před ostatními lidmi. Zatímco synoptikové halí Ježíšovo synovství Božím závojem podivuhodné zdrženlivosti a nutí čtenáře, aby na základě Ježíšových slov a skutků tímto závojem pronikl a rozpoznal, kdo Ježíš je, ukazuje čtvrtý evangelista Ježíše jako Boha, který kráčí touto zemí, jako naddějinné Slovo, jako Jednorozeného, který věčně na srdci Otcově žije ve vzájemném vztahu lásky Otce a Syna. Synova bytostná jednota a jeho sepětí s Otcem nebyly oslabeny, když se pro nás lidi a pro naši spásu vtělil a stal se člověkem, když se „Slovo stalo tělem“. Kristovo Boží synovství probleskuje i ve chvílích jeho utrpení, i s kříže udílí rozkazy svým věrným, kteří je uposlechnou. Ježíšovo: „Já a Otec jsme jedno“ a Tomášovo „Můj Pán a můj Bůh!“ jsou vrcholné výpovědi Janova evangelia o Ježíši.
Vzájemný vztah mezi Otcem a Synem, zvláště jejich láska, Synova poslušnost Otce, niterná zasvěcenost do díla Otcova a spolupráce na něm, to všecko je základem a vzorem pro vztah křesťanů mezi sebou navzájem. Z Ježíšových slov i z příkladů, znázorněných na některých postavách, především na milovaném učedníku, vyvstává před námi z evangelia Janova model křesťanského společenství. Je to společenství, které se vyznačuje vnímavostí víry, zasvěceností do Ježíšova díla, věrností a veřejným přiznáním k Ježíši za všech situací, niterním vztahem k němu, nezávislostí na světě, ale zároveň vědomím misijních úkolů a vždy vzájemnou bratrskou láskou. V ní se mezi nás promítá vlastní život Boží, v ní je Bůh v Kristu mezi námi reálně přítomen, ona je názorným svědectvím pro tento svět, aby se pod jejím přitažlivým vlivem roztoužil po Bohu a jeho darech.
Janovo evangelium uvádí výrazným způsobem Ježíšovo dílo do souvislosti se starozákonní kněžskou službou, má misijní zájem o Samařsko, věnuje pozornost ženám – svědkyním víry: Marii, matce Ježíšově, Marii a Martě z Betanie, Marii Magdalské. Z mocných znamení Ježíšových uvádí výběr sedmi divů. Některé jsou podnětem k Ježíšovým řečem, které rozsahem převyšují dějové vypravování. Nejobsáhlejším celkem Ježíšových výroků jsou řeči na rozloučenou. Celým evangeliem prostupuje myšlenka Ježíšova příchodu od Otce na svět a jeho návratu ze světa k Otci. Na světě zanechává svou církev, je s ní však spojen Duchem svatým, který v církvi zpřítomňuje a dále rozvíjí dílo vtěleného Krista.
Janovo evangelium se vyznačuje originálním, nenapodobitelným způsobem své mluvy, přiměřeným tématu, o němž pojednává, a přesnými teologickými formulacemi. Proto po nich vděčně sahali koncilní otcové, když vyjadřovali učení církve, zvláště učení o Boží Trojici.
Datum sepsání kladou badatelé většinou na konec prvního století. Jako místo sepsání se uvádí již od starověku Malá Asie, kde podle tradice žil v Efezu Jan Zebedeus; dnes mnozí biblisté předpokládají, že Janovo evangelium vzniklo v Sýrii.
SLOVO BIBLE: Ježíš a Jan Křtitel Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. Také Jan (Křtitel) křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít. To bylo ještě před Janovým uvězněním.
Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“ Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.
Vystoupení o slavnosti stánků Když už bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil. Židé se divili a říkali: „Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?“ Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal. Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.“
O dobrém pastýři „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Toto přirovnání jim řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.
Rozmluva ve svátek posvěcení chrámu Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě. Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově. Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“
Ukřižování Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.
U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofáčova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal.
Dvojí zjevení v Jeruzalémě Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl,, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim. „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“
Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“
První dovětek Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
Druhý dovětek evangelia To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé. Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.
