KNIHA KNIH – 24 PRVNÍ MAKABEJSKÁ CITACE BIBLE: První kniha Makabejská popisuje události, k nimž došlo po smrti Alexandra Velikého (r.323 př. Kr.) a po rozpadu jeho říše. Největší pozornost je věnována létům 175 – 164 př. Kr., kdy syrský král Antiochos IV. zvaný Epifanés z rodu Seleukovců násilnou helenizací Judeje a zaváděním Diova kultu v Jeruzalémě vyvolá povstání židů, kteří zůstali věrni víře otců.
Vůdce povstání, kněz Matitjáš z rodu Hasmonejců, zabije proradného žida, který chce obětovat modlám, a prchne se svými pěti syny do hor. Tak dochází k odboji, jehož posláním bylo ničit pohanské oltáře, likvidovat nepřítele a vydobýt židům znovu svobodu.
Po Matitjášově smrti se stane vůdcem povstání Juda zvaný Makabejský (makkábí tj kladivo); po něm obě knihy dostaly své jméno. Ten dobývá jedno vítězství za druhým. Získá židům náboženskou svobodu, očistí chrám zneuctěný pohany a posvětí nově zbudovaný oltář 25. dne měsíce kislevu (asi 14.prosince) roku 164 př. Kr.. Tento Judův čin si židé dodnes připomínají svátkem zvaným chanúká.
Po Judovi nastoupil r. 160 na jeho místo Jónatan, který byl zároveň nejvyšším knězem. Když zahynul, stanul v čele odboje jeho bratr Šimeón (143-134); byl zavražděn svým ambiciózním zetěm a podvelitelem Ptolemaiem. Kniha končí zmínkou o počátku vlády Jóchanana či Jana Hyrkána (r.134 př. Kr.). Judea dosáhla za Hasmonejců politické samostatnosti v létech 142 – 63.
První kniha Makabejská byla původně napsána hebrejsky formou kronikářského záznamu kolem r. 100 př. Kr. Později byla přeložena do řečtiny, v níž se pak zachovala. Hlavní důraz knihy spočívá na věrnosti Hospodinově smlouvě a na bezpodmínečné poslušnosti Zákona, a to i za cenu života. (Druhá Makabejská obrátí pozornost především na chrám).
SLOVO BIBLE: VZPOURA A ÚSPĚCH
Do pouště tehdy odcházeli mnozí, kdo hledali právo a spravedlnost. Usazovali se tam se svými dětmi, ženami a stády, neboť zlé časy na ně tvrdě dolehly. Královským úředníkům a vojenské posádce v Jeruzalémě, v Davidově městě, bylo oznámeno, že se mužové mařící královské rozkazy uchýlili do úkrytů v poušti. Mnoho vojáků se vydalo je stíhat, dostihli je, obklíčili a chystali se napadnout je v den sobotní. Vyzývali je: „Zanechte odporu! Vyjděte a učiňte, co nařizuje král, a budete žít!“ Odpověděli: „Nevyjdeme a neučiníme, co nařizuje král; ani za nic neposkvrníme sobotu.“ Vojáci tedy na ně bezodkladně udeřili, ale oni jim neodpovídali, ani kamenem po nich nehodili, ani úkryty nezatarasili. Říkali si: „Raději všichni zemřeme ve své bezúhonnosti; nebe i země jsou svědky, že je to nespravedlivé vraždění.“ A tak na ně vojáci zaútočili, přestože byla sobota; zahynuli všichni i jejich ženy a děti i stáda, téměř tisíc lidí.
V ČELE POVSTÁNÍ
Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda zvaný Makabejský. Pomáhali mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraelců. Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celému šiku. Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti řvoucímu na kořist. Vyhledával a pronásledoval svévolníky, upaloval ty, kdo týrali jeho lid. Svévolníci ze strachu před ním utíkali, budil děs u všech věrolomníků, jeho rukama se zdárně uskutečňovala záchrana. Způsobil trpké chvíle mnoha králům, svými činy potěšil Jákoba, navěky bude požehnána jeho památka. Procházel judskými městy, hubil v nich svévolníky, odvracel Boží hněv od Izraele. Proslavil se až na konec země, přitahoval k sobě ty, kdo byli na pokraji záhuby.
POHŘEB JÓNATANŮV
Šimeón poslal pro tělesné pozůstatky svého bratra Jónatana a pohřbil je v Modeinu, městě svých otců. Celý Izrael nad ním velice truchlil a lidé ho oplakávali po mnoho dní. Šimeón vystavěl nad hrobem svého otce a svých bratrů náhrobek a vyvýšil jej, aby byl zdaleka viditelný; byl z kamene z obou stran hlazeného. Postavil také sedm jehlanovitých pomníků, jeden naproti druhému a to otci, matce a čtyřem bratřím. K nim vybudoval umělecká díla a obklopil je vysokými sloupy. Sloupy ozdobil zbrojí na věčnou památku a vedle zbroje dal vytesat lodi, aby je viděli všichni, kdo se plaví po moři. Tento náhrobek, který v Modeinu vybudoval, stojí až do dnešních dnů.
Příště otevřeme poslední knihu, DRUHOU MAKABEJSKOU.
Ilustrace: internet
