Máme rádi zvířata… Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata,
protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.
V zoologické zahradě, zahradě, zahradě
nehlaďte lva po bradě, ukousne vám prst.
Nedávno na stránkách našeho magazínu začal úspěšný seriál, do kterého přispíváte svými příběhy. Seriál má název "Máme rádi zvířata...". Jak bude dlouho trvat, bude záležet jen na vás tím, že se rozpomínáte a budete nám posílat své příběhy (info@seniortip.cz). Nejedná se o odborné texty, ale jen o veselé i neveselé, zajímavé příběhy o zvířátkách a zvířatech kolem vás.
Zde je další váš příspěvek…
ŽIŽKA, KÁMO A BOBEČEK
Určitou dobu nás navštěvují Australia ptáci Magpies.
Byl krásný letní den, když jsem pozdě odpoledne zalévala zahradu. Všimla jsem si černobílého ptáka, který se promenádoval po trávě a chviličku mě pozoroval. Pak suverénně pod hadici s tekoucí vodou přiskákal. Zmírnila jsem proud a ten úžasný, odvážný pták se nemohl vody nabažit. Rozpínal křídla, točil se kolem dokola a já byla uchvácena jeho chováním. Zavolala jsem Vladimíra, ať se jde na tu krásu podívat. Sotva se muž objevil, pták uletěl. Na druhý den, k mé radosti, opět přiletěl. Díval se na mě pouze levým okem. Pravé měl vyklovnuté, asi z boje s jiným ptákem. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, dostal jméno ŽIŽKA. Tento druh ptáků jsou si podobní a tím pádem hned jednookého ptáka od ostatních poznám. Začal totiž naši zahradu navštěvovat pravidelně. Dokonce mě začal budit po ránu klepáním zobáku na okno. Nabídla jsem mu trochu mletého hovězího masa. K mému potěšení nabídku rád přijal. Netrvalo dlouho a krmili jsme čtyři ptáky. Žižka s jedním z těch čtyř, přijímali maso přímo z ruky. Byla jsem v sedmém nebi. Pojmenovala jsem toho ptáka KÁMO (kamarád). Ostatní dva byli opatrní. Maso jsem jim házela. Neměli odvahu se ke mně přiblížit. Ti dva se časem vypařili, pouze Žižka s Kámo (zřejmě partnerka) zůstali. Tak to šlo do jara a nakonec zmizli i oni. Byla jsem strašně smutná, vrtalo mi hlavou, co se stalo? Proč???
Magpies patří do rodiny havranů. Údajně jedni z nejinteligentnějších ptáků na světě. Středně velcí, černobílí ptáci mají zlatavěhnědé oči, modrobílý zobák a dlouhé nohy. Rádi se pohybují po zemi, hopsají, nebo se při chůzi kolébají. Chrání si své teritorium a dobře se adaptují v parcích a zahradách. Samec má čistě bílé peří na zádech za krkem, samička bílošedé. Mláďata šedé peří za krkem i na břiše. Na jaře jsou samci velmi agresivní a napadají kolemjdoucí, kolaře, zvířata i jiné ptáky, kteří se objeví kolem jejich hnízd. Je to v době, když samička sedí na vajíčkách. Přibližně tři týdny. Málokdy však napadají lidi, kteří je krmí a jsou s nimi kamarádi. Mají velmi dobrou paměť. Rozeznávají až třicet lidských tváří v jejich okolí. Hnízdí ve stromech a krásně zpívají. Do zahrad přichází hledat jídlo, vodu a ubytování. Živí se vším možným. Dieta zahrnuje: mouchy, brouky, červy, pavouky, šváby, cikány, můry, larvy, žížaly, housenky, semena i některé druhy ovoce. V nouzi mohou být i vegetariáni, přednost však dávají masu.
Čtyři týdny jsem je vyhlížela, až jsem se dočkala. Žižka i Kámo se objevili. Vítala jsem je s radostí a chvátala do lednice pro maso. Trochu poďobali, pobrali, co se do zobáku vešlo a odletěli. Napadlo mě, že asi krmí mladé. Nemýlila jsem se, za krátký čas se dostavili s mládětem. Bylo tak roztomilé, že dostalo jméno BOBEČEK. Odvážné mládě, když vidělo nebojácné rodiče, ihned přijalo dokrmováni z ruky. Pletlo se rodičům mezi nohy a snažilo si urvat co se dalo. Mohli jsme se s manželem smíchy strhat s přírůstku do rodiny. Moc jídla jim nesmíme dávat, aby neztratili instinkt postarat se o sebe, bez cizí pomoci.
Blížila se dovolená. Už před odjezdem jsem si dělala starosti o Žižku. On totiž špatně vidí i na to pravé oko. Mnohokrát se do jídla nemůže trefit a klove naprázdno.
Po čtrnáctidenní dovolené jsme se vrátili, auto ještě nebylo v garáži a už čekali všichni tři u dveří. Koukali trochu
nedůvěřivě, co se s námi stalo, kam jsme se poděli? Dva dny po příjezdu z dovolené řádila strašná bouře. Stmívalo se a ptáci seděli na elektrických drátech. Z kuchyňského okna, jsme je sledovali. Kámo s Bobečkem znenadání odletěli. Žižka byl zmatený, pořád se nejisté připravoval na odlet, ale díky strašnému větru, s tím jeho špatným zrakem neměl odvahu. Bylo nám ho líto s pomyšlením, že ho čeká noc na drátech, místo pohody s rodinou v hnízdě.
Protože Kámo s Bobečkem se Žižky nedočkali, přišli včas na pomoc. Vrátili se pro něho a společně pak odletěli. Dokázali nám, že jsou to opravdu chytří ptáci a že si v nouzi jeden druhému dokáží pomoci. Děkujeme jim za jejich přátelství.