Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Píseň písní - 2
 
(Nejkrásnější z písní Šalamounových)
 
Bible je souborem několika knih. Jednou z nich je Píseň písní, která sama má osm kapitol. Je sbírkou svatebních písní z různých dob. Některé pocházejí patrně z 5 až 3 stol. př. Kr., kdežto jiné snad až z doby Šalamounovy. Ještě po její kanonizaci r. 90 po Kr. byly o ni vedeny spory a bývala oblíbenou písní při různých nevázaných zábavách. Od 5. stol. po Kr. je četba Písně doložena jako sváteční četba o židovských Velikonocích.
 
ALEGORIZACE PÍSNĚ: O výklad Písně se ve všech dobách vedly spory, které nejsou rozhodnuty dodnes. Do kánonu se dostala už jako alegorie. O původním zaměření jejích jednotlivých částí není nic známo.
 
Alegorický výklad, který je doložen přinejmenším od 1. stol. po Kr. a který umožnil přijetí Písně mezi kanonické spisy při jednání v Jabně (Jamnii) r. 90 po Kr., chápe vztah Milého a Milé obrazně jako vztah Hospodina k Izraeli. Křesťané jej přenesli na vztah Krista k církvi. Jsou tu ovšem možné i jiné závěry. Chápáno mysticky šlo by o vztah Šalamouna k Moudrosti nebo Krista k lidské duši apod. Jen pro svou výlučně náboženskou motivaci se jednotlivé starozákonní knihy zachovaly, zatímco spisy teologicky pochybné byly ničeny nebo aspoň odmítány.
 
LÁSKA BOŽÍ I LIDSKÁ: Patrně neporozumíme Písni správně, budeme-li jednostranně zdůrazňovat jen alegorický výklad. Co je v Bibli psáno, je psáno pro člověka a pro jeho každodenní život. Člověk potřebuje jako vzor věrnou Boží lásku, ale pochopí ji jen z vlastní věrné lásky k bytosti blízké, která se přímo stane součástí jeho vlastní bytosti. Můžeme proto v Písni vidět jak chvalozpěv na lásku člověka k člověku, tak ji chápat i jako obraz lásky Hospodina k jeho lidu či Krista k církvi.
 
Píseň písní - 1
Pokračování…
 
4,5 SPOLEČENSTVÍ LÁSKY
Krása  milé

Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem,
vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.
Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před stříháním, jež z brodiště vystupují
a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná.
Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.
Tvé hrdlo jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná,
tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů.
Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou.
Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorku kadidlovému.
Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.
 
Půvaby nevěsty
Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš.
Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seniru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.
Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto,
učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným článkem svého náhrdelníku.
Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno.
Vůně tvých olejů nad všechny balzámy. Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto,
pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanonu.
 
Vůně lásky
Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen.
Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem,
s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí,
se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.
Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanonu.
Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka,
ať její balzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.

Opojení láskou
Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto,
sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko.
Jezte, přátelé, a pijte, opájejte se laskáním.
Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe:
“Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná,
vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční.”
“Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si je zašpinit?”
Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro se zachvělo před ním.
Vstala jsem otevřít milému svému.
Z rukou mi kanula myrha, myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky.
Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal, když ke mně mluvil.
Hledala jsem ho a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi.
Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážci hradeb.
Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co mu sdělíte ?

Že jsem nemocna láskou.
Krása milého

Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen?
Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, že nás tak zapřísaháš?
Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných.
Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černé jak havran.
Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobné vsazeným drahokamům.
Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní,
jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.
Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené,
jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané.
Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata.
Vzhled má jak Libanon, je ztepilý jak cedr.
Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost.
Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.
 

 
6,7 TAJEMSTVÍ LÁSKY
Zahrada lásky

Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý?
Budeme ho s tebou hledat.
Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie.
Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.
 
Hrozivá tvář  lásky
Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci.
Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly!
Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu.
Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí jež z brodiště vystupují
a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.
Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.

Jedinečnost lásky
Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bezpočtu,
ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky,
přečistá z té, jež ji porodila.
Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.
Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna,
čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?
Sestoupil jsem do zahrady ořechové, podívat se na poupátka do údolí,
podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.
Sám nevím, jak jsem se dostal do Aminádibových vozů.

Vznešenost lásky
„Obrať se, obrať se Šulamitko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“
Co na Šulamitce uvidíte? Že tančí táborový tanec!
Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero!
Křivky tvých boků jsou jak náhrdelníky, dílo umělcových rukou.
Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno!
Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.
Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.
Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči – rybníky v Chešbónu u brány Batrabimské.
Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
Tvá hlava se tyčí jako Karmelů, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur.

Král je těmi vrkočemi spoután.
Útočnost lásky

Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!
Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.
Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“
Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní,
patro tvých úst ať je jako nejlepší víno.
Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů.
Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.

Soulad lásky
Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny.
Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil,
zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním.
Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré.
Schovala jsem je pro tebe, můj milý.
 
 
 
8 LÁSKA SILNĚJŠÍ NEŽ SMRT
Oddanost

Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky!
Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě, a nikdo by mnou pohrdat nesměl.
Odvedla bych si tě, uvedla do domu své matky a tam bys mě poučoval.
Dala bych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek.
Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.
Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

Pečeť lásky
Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého?
Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila.
Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě.
Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky.
Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův.
Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví.
Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.
 
Neprodejnost lásky
Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá.
Co s tou sestrou uděláme v den, kdy o ni přijdou smlouvat?
Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ni postavíme,
jestliže je dveřmi, zahradíme je cedrovou deskou.
„Já jsem hradba, mé prsy jsou jak věže.“
Tehdy stala jsem se v jeho očích tou, která nalézá pokoj.
Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům,
za její ovoce každý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra.
„Má vinice patří mě, jen mně samotnému.
Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě pro ty, kdo hlídají ovoce její.
Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!“
„Uprchni, milý můj, podoben gazele nebo kolouškovi na balzámových horách.“
 
Převzato z Bible podle ekumenického vydání z roku 1985
 
Olga Janíčková
* * *
Zobrazit všechny články autorky

 

Komentáře
Poslední komentář: 22.09.2016  10:43
 Datum
Jméno
Téma
 22.09.  10:43 ferbl
 22.09.  08:19 LenkaP