Pocta hornictví
Ostrava dostala vánoční dárek. Může se pyšnit novou unikátní sochou. Na kruhový objezd před Novou radnicí byla umístěna socha Pocta hornictví od čtveřice uměleckých kovářů z Opavy - Milostovic.
Střední soukromá umělecká škola letos již popáté pořádala Sympozium prostorových forem Ostrava 2013 a plastika Ondřeje Gély, Stanislava Holíka, Jana Balnera a Jana Braunše jednomyslně zvítězila. Nazvali ji Pocta havířství. Co by lépe reprezentovalo hornické město, nežli kůň s důlním vozíkem? Pojetí sochy je tradiční a pro někoho zároveň netradiční.
Je nesporné, že koně v dolech pracovali a tahali vozíky s uhlím. Lidé žijící v Ostravě jsou s hornictvím spjati. Nemálo zdejších lidí v dolech pracovalo. Znají jejich historii. V druhé polovině 19. století začala v dolech průmyslová revoluce. Těžba začala stoupat. Těžní jámy se vyztužovaly dřevem. Konopná lana byla nahrazována ocelovými a k dopravě se začaly používat kolejnice. Vozíky začali tahat koně, kteří v dolech vydrželi až do roku 1945.
Když sochu sami umělečtí kováři s pomocí jeřábu v Ostravě nainstalovali a slavnostně pokřtili šampaňským, rozhořely se ve městě emoce. Jedna část obyvatelstva byla unesena její neobvyklostí, krásou, mistrným provedením, originálním nápadem a nezvyklým pojetím. Našli se i takoví, které zaskočila. Buď nedovedli správně pochopit její smysl, její vyjádření, nebo mladým umělcům nepřáli, možná jim i záviděli. A vyrovnávali se tím, že sochu odsuzovali jako nevkus, kýč, umělecký smog.
K soše se vyjádřila i rakouská umělecká kovářka a kunsthistorička Christine Habermann von Hoch, dcera zakladatele kovářského setkání Hefaiston Alfreda Habermanna, kterého kováři nazývají svým papežem. Podle paní Christine je socha designově, tematicky i řemeslně nádherně zpracovaná. Také přidala, že je unikátní v rámci celé Evropy. A jak už to v životě bývá a jak nám ukazuje historie, všechno nové a nadčasové některé lidi prostě šokuje a nedokážou to přijmout. Připomeňme si, jak nám historie ukazuje, důsledky výroku Giordana Bruna, že se Země točí.
Chtěla jsem si prohlédnout sochu na internetu, a když jsem ji spatřila, byla jsem překvapena, unesena nápadem, jejím nádherným provedením. Ti chlapci mají raketový start do života, pomyslela jsem si a ze srdce jsem jim to přála. Hledala jsem, kde bych se mohla k soše vyjádřit, kde bych k ní mohla přidat svou snítku vavřínu. Našla jsem rubriku: Přidejte vlastní názor – 233 příspěvků. Otevřela jsem stránku a začala jsem v šoku číst jeden příspěvek za druhým a nevycházela jsem z údivu.
Cituji některé z nich:
„V první chvíli jsem si myslela, že je to pocta těm tisícům koní, kteří přižili celý svůj život jako otroci pod zemí, kde tahali vozíky s uhlím. Umírali při závalech, plynem, dřinou… poslední v Anglii vylezl zpod země až v roce 1972.
Když Ostrava mohla dát tři miliony za tři vykřičníky, tak se nedivím.
Je to krásné.
O co jde, je to hezká socha. A co by jako ti kritici jako chtěli nějakou fantasmagorii od Knížáka?
Tohle umění kdybych potkal v kovošrotu, tak si vůbec nevšimnu, že jde o umění…
Tak tam maj vystavit krumpáč. Takový dílo by pochopili možná i Ostraváci.
Jsou to vyhozené peníze oknem, sochu odnese první Ostravák do výkupny druhotných surovin a utržené peníze proleje hrdlem.
Už vidím, jak v kárce bude nocovat nějakej havíř, který nedojde z harendy dom.
Vskutku unikát. Dokonce by se hodil i do Chuchle.
Jen co to zahlédne první magnet, tak je to pryč i s těmi kolejemi. Ani to nebudou mít do Přívozu daleko a navíc z kopce. Byl jsem se na tuhle sochu podívat tady před kulturák a je to fakt pěkná práce.
Podle názoru bývalého celoživotního havíře by byla pocta havířům si víc vážit jejich práce, adekvátně finančně odměnit, nebrat jim práci a nám bývalým nebrat renty. To by byla pocta havířům.
Nejsou to sice originál důlní kolejničky, na kterých ta plastika stojí, ale práce se těm hochům opravdu povedla.
Zajímavá socha. Viděl jsem spoustu podivných, nicneříkajích skulptur. Neprohlédl jsem si ji zblízka, ale je to dost zajímavý nápad. O této soše se nebude mluvit jen dnes, ale i za desetiletí. A jestli ji nechcete, hoďte mi ji na zahradu. Jednou to bude hodnotné dílo. Ale myslím, že do Ostravy se hodí víc než do mojí zahrady…
Známý rakouský c.k. znalec umění Bedřich Kraus von Zillergut se k soše vyjádřil velice pozitivně…
Moc pěkná socha, jen bych dal do voziku nějaké uhle.
To je ale dílo, kravina na třetí.
Země malá jako pětník, nenávisti ale jako za celou planetu. Hlupáků na rozdávání. A pak se divíme, že jdeme od desíti k pěti.
Uzavírám tuto skladbu nahodilých názorů jedinou větou pana Jiřího Kociána z Ostravy: „Přesně tahle diskuze vyjadřuje, co jsme to za národ.“
Marta Urbanová