PLOCHY A TVARY
Náš tip: Výstava Jan Kotík 1916-2002 ve Veletržním paláci v Praze - do 23. 3. 2014 stojí za shlédnutí.
Jan Kotík, narozen 1916 v Turnově, studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1936-1941). Učil na soukromé škole v Praze, v letech 1947-1953 vedl oddělení pro industrální design. V jeho malbě z konce třicátých let převládala dobová symbolika. Od roku 1942 se stal členem Skupiny 42: v obrazech kladl důraz na atributy městských aglomerací, automaty, pasáže, kanceláře, světelná dopravní návěští a v grafikách ztvárňoval totéž téma. Oficiální zákaz vystavovat "formalismus" zasáhl i jeho. Mezi lety 1950-1953 jako vedoucí ateliéru ÚLUV redigoval časopis Tvar (1948-1963) a knihy o průmyslovém designu a kultuře. Publikoval v časopisech, především Život, Tvar, Výtvarné umění, Umění a řemesla. Věnoval se keramice, typografii a především sklu rytému i řezanému: spolupracoval se sklárnami především v Novém Boru a Kamenickém Šenově, vystavoval je na Trienále v Miláně a jinde. Byl členem SČUG Hollar a Umělecké besedy.
Umělcova výstava v Topičově salonu v Praze (1957) přinesla zásadní zlom v jeho tvorbě. Linie se začaly velmi osvobozovat a prvořadou událostí se stala expresívní barevnost (Hlavy králů, Deukalion ad.). Po roce 1960 nastal autorův obrat ke gestické malbě se zaměřením na plochu. Škála barev se omezila na černou a bílou, někdy jejich odstíny, v tématicky rytmizovaných cyklech (Malba, Tabule, Plochy, Rastry, Formuláře). Šlo o kaligrafické obrazy s písmem či variabilní kótou, jimiž autor ruší pravoúhlý formát. Vznikaly tak pěti-šestiúhelníkové objekty. Roku 1968 se Kotík stal členem koordinačního výboru uměleckých svazů. Po začátku šedesátých let a také v roce 1966 byl pozván od Britisch Art Council do Velké Britanie, roku 1980 byl hostem Cité Internatioal des Arts v Paříži.
Po jednoročním stipendijním pobytu v západním Berlíně (1969) uzrálo jeho rozhodnutí zůstat v Německu: zde učil na vysokých uměleckých školách. Po třech letech byl in absentia odsouzen ke třem letům vězení za nedovolený pobyt v zahraničí, zbaven čs.občanství. Po trvalém přesídlení radikálně převládl malířův konceptuální projev s prvky času a prostoru, se zájmem vztahu díla k reálnému prostoru i reakci diváka. Autor vstřebával principy hlavně minimalu a instalace. V letech osmdesátých vznikaly obrazy a objekty jako vzdálení potomci prostorové malby konce let šedesátých. Barevné rozsochaté objekty s vnitřní definující kresbou a zcela volnou vazbou na plochu dostaly podobu známých, těžko definovatelných postav figurálních i ne-figurálních, s dynamickým a živým, dramatickým pohybem. Absolvoval pracovní pobyty v Olevano Romano a v New Yorku.
Na sklonku roku 1989 navštívil Kotík poprvé po letech ČR, poté působil ve funkci docenta na Akademii výtvarných umění v Praze. Pomineme-li autorské knihy Tradice a kultura čs. výroby a Hrách na stěnu házeti (z doby před odchodem), v zahraničí umělci vyšly knižní tituly Konsum oder Verbrauch, Versuch uber gesellschaftlichen Reichtum Hofmann und Cambe a Neúplný komplex. Kotík měl v té době na kontě bezpočtu samostatných a kolektivních výstav v ČR a ve světě, zastoupení v desítkách veřejných i soukromých sbírkách, galeriích a muzeích. Zemřel v roce 2002.
Výstava Jan Kotík 1916-2002 ve Veletržním paláci v Praze - do 23. 3. 2014 ukazuje umělce celoživotně zaujatého podstatou uměleckého díla s jeho rolí ve společnosti, schopného výrazné reflexe i sebereflexe. Umělce opakovaně transformujícího obrazovou plochu, který dospěl k různým a přece osobitým možnostem malířského objektu. Vypovídá o svobodném moderním projevu. Retrospektivní koncept zdůrazňuje hlavní témata autorových tvůrčích etap a výjimečnou šíři záběru různých výtvarných projevů v jejich propojenosti. Řazení do oddílů je kombinováno s porovnáváním napříč odlišnými obdobími. Výstava, zaměřená na mistrovy průzkumy možností v malbě, působí celistvě a zároveň jako velmi živý proměnný proud.
Olga Szymanská