Jablečník obecný Už tisíce let je jablečník uznávaným léčivem proti kašli. Egyptští kněží projevovali úctu jeho účinkům a nazývali jej „býčí krví či okem hvězdy". Hippokrates a další lékaři měli po celé věky tuto bylinu ve velké vážnosti jako lék na četné nemoci. Měla prý také kouzelnou moc. Botanický název jablečníku pochází z hebrejského slova nadrob, které se překládá jako „hořká šťáva". Jeho anglické jméno horehound znamená „hebkou, chlupatou rostlinu", zatímco české slovo jablečník, známé už v 16. století, pochází s toho, že „jsa rozemnut, zapáchá jablky".
Lidový název má bylinka také - samaritánka, jablounek, vonný klas, šedivka a buřina. Najdeme ji v suchých křovinách, podél cest a na rumištích. Jako významná léčivá rostlina je známá od nejstarších dob. Jablečník znali již staří Egypťané, kteří jej používali proti působení jedů při plicních chorobách a onemocnění dýchacích cest. Sbíráme nať na začátku rozkvětu od července do září. Dobře usušená má zelenou nebo šedozelenou barvu, jemnou charakteristickou vůni a hořkou poněkud ostrou chuť.
Květy - přitahují včely do zahrady.
Listy - nálev jako postřik proti škodlivým housenkám na stromech. Výluh v mléce na miskách pro hubení much. Využití v léčitelství:
Listy - Při známkách nachlazení jemně nasekat několik mladých lístků jablečníku, smíchat s 1 lžičkou medu a pomalu jíst ke zmírnění bolesti v krku a kašli. Listy jsou vejčité, hrubě vroubkované, podle žilnatiny svrasklé, bělavě vlnaté, mají ovocnou vůni, ale hořkou chuť. Obsahují vitamin C.
Drobné květy jsou bělavé a kvetou ve vrcholném létě. Bílé drobné květy voní po jablkách, odtud jeho české jméno.
Sušené listy - Užívají se do odvarů při zahlenění dýchacích cest a dutin.
K doprovodné léčbě doporučujeme využít výrobky, které tuto bylinu obsahují a prodávají se v lékárnách.