Zbytečné odchody
Nechtěl jsem být až příliš drastický a nenapsal rovnou „zbytečná úmrtí“. Ale řeč bude skutečně o nich. Můj relativně dlouhý život mě poučil, že je jich zbytečně mnoho, že nemusely být, že se jim (alespoň některým) dalo zabránit a ztracené životy prodloužit. Budu vám vyprávět příběhy ze života, skutečné, které se staly, jen o jménech pomlčím, nejsou důležité.
Můj první příběh, to byl překvapivý odchod mého výborného kolegy a přítele Z. Bylo mu kolem čtyřicítky, kdy se musel podrobit drastické operaci. Na první pohled banální mateřské znaménko na jeho zádech se zvrhlo a muselo být odejmuto. Drastická operace? Popsala mi ji přítelkyně, zdravotní sestra, která byla operaci přítomná. Aby se vyloučilo nebezpečí, že rakovinné buňky proniknou do krevního řečiště, tkáň kolem znaménka byla jedním rychlým drastickým řezem odstraněna do hloubky v okruhu snad o průměru 10 cm. Rána byla doplněna krevním plazmatem a překryta kůží odejmutou z hýždě, přesto rekonvalescence a obnova tkáně trvaly poměrně dlouho. Vyhráno nebylo, ale opakované kontroly nově a nově potvrzovaly, že zákrok byl úspěšný.
Snad jen o dvě desetiletí později nás zaráželo, že Z. chodíval na obědy do nedaleké restaurace zásadně sám, měli jsme její stravenky, sedával zásadně sám u malého stolečku, seděl vždy zády k ostatním a oběd mu trval mimořádně dlouho. V přátelském rozhovoru ve dvou mi později prozradil proč. Kdesi v jícnu se mu udělal nějaký výrůstek, který bránil v polykání a ztěžoval jídlo. Ptal jsem se proč nezajde na kliniku, takovou myšlenku zásadně odmítal, byl přesvědčen, že se opět projevila jeho někdejší diagnóza, že onen nepříjemný útvar nejen překáží, je maligní.
Zanedlouho onemocněl, zpočátku to byla banální chřipka, ale s mimořádně vysokými teplotami, brzy se přidaly další komplikace, co horší, tvrdošíjně odmítal lékaře…Nakonec podlehl nátlaku rodiny. Pozdě. Do nemocnice ho přijali totálně vyčerpaného, odvodněného, v několika dnech nemoci podlehl, nebylo mu ani 60. Pochopitelně jeho podezření na nové bujení při pitvě prověřili, k neskonalé lítosti nás všech se ukázalo, že jeho obavy byly zcela zbytečné, onen jakýsi chrupavčitý výrůstek byl zcela neškodný. Byl by stačil nepatrný zákrok, včasné ošetření chřipky…
I můj druhý příběh, příběh o dvou dějstvích začal dramaticky, ale v prvním dějství skončil určitým vítězstvím, byť neúplným. Malý, sotva desetiletý kluk, syn jedinečného přítele, si stále více stěžoval na bolesti kolena. Rodina si toho nejprve vážněji nevšímala, mohl to přehánět se svými sporty. Nakonec přece jen došlo k medicínské kontrole, její šokující výsledky nám všem vyrazily dech: v jeho koleně se dynamicky rozvíjel zhoubný sarkom, lékaři doporučili okamžitou energickou amputaci nohy nad kolenem! Pro rodinu, příbuzné, přátele, pro nás, nepředstavitelný šok. Amputace proběhla, žel výsledky nebyly stoprocentní, kontrolní vyšetření poukazovala, že nebezpečné buňky už stihly proniknout dále do organizmu.
Přítel patřil k lidem, kteří se jen tak nevzdávají a úporně hledají vlastní cesty. Byl vynikající němčinář, angličtinář, na dlouhé hodiny se zavíral do univerzitní knihovny, studoval, hledal, bádal…Konečně svitla naděje, objevil názor, našel zrníčko vyhlídky, že by další vývoj organizmu mohla zvládnout výlučně rostlinná strava, důsledné vegetariánství, nicméně dokonale vyvážené co do živin, podpůrných látek. Nuťte ale malého kluka, aby se omezoval, nehřešil, když ostatní, tehdy už pětičlenná rodina, budou konzumovat masíčko, šunčičku…Rozhodnutí padlo ze dne na den, celá rodina okamžitě přešla na důslednou vegetariánskou výživu, syrovou zeleninu, ovoce, luštěniny, sóju, ovocné a bylinné čaje, denně se studovalo optimální složení…Tušíte správně. Ten, místy až nelidsky důsledný řád pomohl, po měsících, letech, měly kontroly výsledek negativní. Kluk dospěl, vystudoval, založil rodinu, vede si v životě – až na ten svůj hendikep – úspěšně.
Druhé dějství bylo neradostné. Můj přítel získal naprostou důvěru k bylinkám, čajům, vegetariánství, roky plynuly, když jednoho dne, jako většina mužů zaznamenal problémy se svoji prostatou. Onkomarker PSA vykázal varující hodnotu. Přítel přijal tuto nepříjemnou zprávu s klidem, má přece své bylinky, stravovací návyky, které nejednou pomohly. Posílil svoji kázeň, obracel se na znalkyně rostlinné léčby, uchýlil se k věky prověřené rostlinné léčbě podle sv. Hildegardy, výživu opíral o bylinné čaje, špaldovou mouku, špaldovou kávu… Žel, každý organismus je jiný, jinak reaguje mladý, nejspíše jinak v pokročilém věku než v raném mládí, jeho naděje byly marné, rozloučil se s námi asi dříve, než bylo nutné. Ne, nemohu to tvrdit s určitostí, ale mám neodbytný pocit, že další, konzervativní léčba ještě mohla prodloužit jeho plodný, pozoruhodně plný život.
Třetí příběh se odehrál poměrně nedávno, je o nadějné lékařce středních let, vynikající internistce, znalkyni alternativní léčebných metod, bylinek, homeopatie, postupů staré čínské a indické medicíny, akupunktury, jógy, taj-či, baňkování… Kdysi jsem ji trochu podezíral, že je pěstuje hlavně jako vydatný zdroj doplňkových příjmů, nyní vím, že to bylo jinak, že svým postupům bezmezně věřila, tolik, že se rozhodla i svoji rýsující se nemoc, problémy s rakovinou slinivky léčit netradičně. Asi i to byl důvod, proč se začátkem roku vydala se svým podobně založeným partnerem do Indie za zkušeným terapeutem (medicinmanem či šamanem) mezinárodního věhlasu s cílem dále se zdokonalit, dále se přiučit, vyřešit své problémy…
Cesta se nevydařila, ani zkušené léčitelé nejsou nesmrtelní, před jejich příjezdem neočekávaně opustil toto slzavé údolí. Navíc vážně onemocněli, přesně to nevím, k jejím problémům se přidala nějaká parazitární nákaza. Po návratu se už nebyla schopná vrátit do práce a její partner na tom byl snad ještě hůře, než ona. Omyl, byla to ona, která po několika měsících nemoci podlehla ve věku 49 let! Snad, věděl jsem to jen z doslechu, ale potvrdila mi to její dcera, věřila, že rýsující se problémy svého zdraví dokáže zvládnout alternativním léčením, mimo jiné i na základě zkušeností proslulého medicinmana. Snad, mohlo být všechno jinak a ještě dlouho se mohla věnovat svým pacientům, mnoha z nich (včetně mne) nejednou pomohla.
* * *
Není v žádném případě mým úmyslem zpochybňovat příznivé účinky vhodně volených bylinek, zdravého stravování, ani rozumného a vyváženého vegetariánství, zkušeností čínské a indické medicíny, i když se přiznám, k homeopatii mám přece jen vážné výhrady. Připouštím jejich minimálně alespoň podpůrný účinek, ale soudobá lékařská věda rozhodně není bezmocná a uplatněná včas, v rukou správných a zkušených lékařů zmůže opravdu mnoho. Je-li konzervativní léčba nasazena včas a navíc podpořena alternativními postupy, může skutečně přispět k našemu zdraví, prodloužit aktivní a plnohodnotný život. Samozřejmě nelze ani na jedné ani na druhé straně vyloučit šarlatány, jimž jde jen o snadný výdělek a využití neznalostí a nezkušenosti laika.
Jak se zachovat je ovšem na nás, nicméně ty „zbytečné odchody“ jsou varující.
Další články autora: