Osobní reflexe Alžběty Jungrové
Výstavu Alžběty Jungrové From my diary / Mezisvěty uvádí do 20. června hořická Galerie plastik. Jedná se o 14 velkoformátových fotografií zobrazujících autorčin „deníkový“ záznam ze zahraničních cest po Pákistánu, Etiopii a Bangladéši.
Autorka na výstavách i v médiích dosud prezentovala pouze své reportážní práce. Tentokrát však návštěvníkům představí svou osobní reflexi z exotického prostředí svých cest. Alžběta ostatně považuje fotografování vůbec za formu deníku: „Někteří lidé mají potřebu si věci zapisovat, já si je vyfotím. V dětství k tomu patřilo ještě to napětí a překvapení s každým vyvolaným filmem, teď je to nadšení, že mě za to někdo platí.“
Alžběta tráví až polovinu roku na cestách, ze kterých přiváží dokumentární fotografie. Za svými reportážemi se sama vydává do nejrůznějších koutů světa a často se dostává do riskantních situací. Brodila se největší skládkou odpadu v Kambodži, ropným bahnem na vrakovišti tankerů v bangladéšském Chittagongu, fotila ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy, narkomany na afghánsko-pákistánské hranici nebo trávila dny s indiány kmene Nukak v kolumbijské džungli.
Jako základ své tvorby si Alžběta Jungrová vybrala dokument a reportáže, protože ji zajímají lidé, jejich životy a osudy. „Dokumentarista sice nevytváří situace, které fotografuje, ale vytváří konečný obrázek. On určuje, co fotografovat, kam zamířit objektiv, kdy zmáčknout spoušť. Pozoruji. Podávám svou výpověď o tom, co se děje.“
Fotit začala už na základní škole. Vystudovala Střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici a pracovala pro MF Dnes, Hospodářské a Lidové noviny. V roce 2001 se vypravila na roční cestu do USA a Mexika. Půl roku strávila v Londýně jako asistentka renomovaných reklamních a módních fotografů. Na přehlídce Czech Press Photo v roce 2008 získala za reportáž o drogách na pákistánsko-afgánských hranicích čestné uznání a za sérii snímků o dětech pracujících v cihelně v pákistánském Péšáváru cenu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Stejnou cenu získala i v roce 2009 za sérii fotografií z barmského uprchlického tábora v Bangladéši.
Bez foťáku snad ani nevychází z domu. Říká o sobě, že pro kvalitní fotku je schopná obětovat ledacos, jen ne vlastní život a dodává: „Moje práce mě nesmírně baví, vždycky jsem si přála něco takového dělat. Fotografuji i tady v Česku, focení samo o sobě je pro mě neuvěřitelně zábavné. Budu šťastná, pokud se lidé za sto let podívají na mé snímky a řeknou si „aha, tak se tehdy žilo“. Z tohoto pohledu považuji za zajímavější moje fotografie každodenního života odehrávajícího se kdekoliv na světě, než záznamy primitivních válek a násilností.“
Galerie plastik v Hořicích
Na úbočí vrchu Gothardu v Hořicích má své sídlo slavná hořická Galerie plastik, která byla založena již roku 1908. V současnosti galerie nabízí stálou expozici českého sochařství z 1. poloviny 20. století. V jejím sousedství se nacházejí sbírky galerie současného světového sochařství v přírodě, díla účastníků hořických sochařských symposií. Sochy rozmístěné pod širým nebem tvoří jedinečný přírodní sochařský areál čítající více než osm desítek pískovcových plastik. Představuje soudobé světové sochařství umělců z Evropy, Asie a Ameriky.
Terezie Kaslová