Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 

Při práci přemýšlím česky
aneb na kus řeči s  Jerry Norkem, farmářem v Saskatchewanu (vybráno z archívu).
        
Obývací pokoj ve staré chalupě Jerryho Norka byl bibeloty tak přeplněn, že jsme se stěží vešli na polštářky doslova zasypaný gauč. Chalupa je, pravda, velmi stará, ve stínu stejně starých stromů, ale před ní jsem napočítala i třiadvacet moderních sil. Samozřejmě, že povídání začalo farmou.
„Obhospodařuji celkem dvatisícepětset hektarů a jsme na to tři: já, syn a zeť“, říká Jerry Nork.
 
Nezbývá, než se podivit – tak velká rozloha a tak málo pracovníků?
No, na jaře, když oséváme a na podzim, když sklízíme, sjednám ještě dva lidi.
(Na jednoho pracovníka celých pět set hektarů (!), jenže tenhle údiv si už nechám pro sebe)
Široké lány, které vznikly kultivací saskatchewanských prérií, více pracovníků nepotřebují.
 
Taková je současnost na všech farmách, vrátíme se raději do historie.
Můj tatínek přišel do Kanady v roce 1905 a maminka také. Tuto farmu jsem koupil. Tatínek mi umřel, když mi bylo deset let. Já jsem tady dlouho pracoval zadarmo – slíbili mi za to tuhle farmu. Jen slibovali, musel jsem ji zaplatit. Hospodařím na ní od roku 1935.
 
Mohlo by se o vás říci, že jste úspěšný farmář?
To já nevím. Podle toho, z jaké strany se na to díváte.
 
Jak se na vás dívají ve vašem okolí?
Někteří nás mají rádi a někteří na nás nadávají. Někteří nám říkali, že jsem nejúspěšnější farmář široko – daleko. No, to může být pravda.
 
A co úroda, myslíte si, že bude letos dobrá?
Když bude dostatek vláhy, tak bude dobrá. V průměru ročně sklízím tak 7.500 tun olejky (řepka olejná) a pšenice. My pěstujeme jenom tohle, nic víc. Na podzim vše sklidíme a pak ve speciální sušárně usušíme. Potom vozíme do města a prodáváme. Někdy se prodává dobře, někdy ne. Nedá se to vysvětlit. Když je úrody moc, je cena nízká. Když je jí málo, jde cena nahoru. A když se nepodaří vše prodat, což se také stává, musíme úrodu přes zimu podržet a prodat na druhý rok.
Pan Norek to dokumentuje fotografií, kde je vedle velikých sil obrovská hromada obilí pokrytá sněhem. Tak musel obilí přes zimu přechovávat. Dokonce si pořídil i speciální psy na odhánění zvěře.
 
Podivuji se, jak pan Norek mluví dobře česky, zpěvným moravským dialektem.
Mnoho let jsem nemluvil česky, asi čtyřicet, ale pak jsem si koupil českou knížku a začal se znovu učit.
 
Líbí se vám český jazyk?
Pravdaže, od malička mě česká řeč bavila. Když pracuji na poli, tak pořád přemýšlím, ale česky. V Česku jsem byl už osmnáctkrát – poprvé v roce 1977 a moc se mi tam líbilo.
 
Pan Norek je farmář a naše povídání se samozřejmě točilo kolem farmy.
Nejvíce práce máme na jaře, když sejeme. Pracujeme bez přestání, i v noci, spíme jen velmi málo.  Při sklizni totéž. A najímáme si ty dva lidi, jak jsem povídal. My tři pracujeme s kombajny a dva najatí odvážejí sklizeň auty. Mám dobré strojové vybavení. Tři, někdy i čtyři traktory, ty nejlepší, co se dají koupit.  Kombajny, zase ty nejlepší – mám také tři a dvě sečky třináct metrů široké. Trvá to velmi dlouho, než ten velikánský lán zasejete a pak sklidíte. Obyčejně nám jarní práce trvají tři týdny a sklizeň rovněž. Sklízíme daleko později než u vás, protože je tady drsnější podnebí. My vlastně hospodaříme na zkultivovaných prériích.
Takže tři týdny na jaře, tři týdny na podzim. Mezitím se připravují stroje, prodává se a pak se také cestuje. Farmář Norek si to může dovolit jen proto, že pěstuje jenom dvě plodiny. Cestu do Česka podniká i dvakrát v roce.
 
Mnohokrát jsem už slyšela o tak zvaném „špalíčkovém“ domě?
Vystěhovalci, kteří začali osidlovat prérie Saskatchewanu, měli po příchodu do Kanady velmi krušný život. Široko daleko nebyl jediný strom. Z počátku bydleli v zemljankách a později si začali stavět špalíčkové domy. Takový špalíčkový dům, ve kterém já ještě bydlím, je výborný. V zimě je v něm teplo a v létě chladno. Vítr ho neprofoukne. Byl postaven v roce 1919 a máme tu všechno. Plyn, jako mají ve městě, elektriku, máme to také „zavodňaný“ včetně odpadu. Všechno jsem si udělal sám. Máme také dům ve městě Esterházy, ale raději bydlíme tady. Co já bych ve městě dělal?
 
Pane Norku, vy jste neustále v plném pracovním nasazení, s dovolením, kolik je vám roků?
Víc jak sedmdesát. A proč bych nepracoval? Práce je milá věc. Můžete se z ní těšit, můžete při ní přemýšlet. Já, kdybych nepřemýšlel, tak bych si tu češtinu asi těžko udržel.
 
Potom jsme si povídali o velikém koníčku Jerryho Norka. Museli jsme si prohlédnout zbraně různě vyvěšené, ty nejvzácnější vytahoval z pod postelí, dokonce s diamantovým hledím – všechny jsou čtyřikrát. Pan Norek má čtyři děti. A to všechno, co nám ukazoval, bude jednou jejich dědictví. Střílet chodí tento největší český farmář v Saskatchewanu jenom s jednou. Ostatní jsou pro potěšení.
 
Když jsme se s panem Norkem loučili,  byla už pozdní, horká, ale velmi vlhká letní noc. Měsíc byl v úplňku, byl stejný jako u nás doma, jen svítil na nekonečnou prérii, kterou zušlechtily české ruce.
 
Hana Juračáková
 
 
 
 


Komentáře
Poslední komentář: 30.05.2018  20:41
 Datum
Jméno
Téma
 30.05.  20:41 Ant.Mandak Jerry Norek
 21.01.  17:05 wiki
 21.01.  13:21 Vlasta
 21.01.  09:16 ferbl
 21.01.  08:48 Inka
 21.01.  07:18 Blanka