Dnes má svátek podle občanského kalendáře Svatava. Svatava byla ve starších dobách protějškem jména Luitgardy. Původ jména je slovanský a nejde o překlad, ale slovanské slovo „svet“, znamená silný. Trochu také odpovídá slovu „gard“ ve jméně Luitgarda, což značí - strážce. Můžeme tedy řídi, že Svatava je vlastně strážkyní.
Významnou Svatavu znají také naše dějiny. Se Svatavou, dcerou polského knížete, se oženil roku 1053 přemyslovský kníže Vratislav II., (vládl v letech 1061 až 1092). Svatava byla jeho třetí manželkou a přinesla Vratislavu II. velké štěstí. Roku 1085 byl Vratislav II. korunován na prvního českého krále a jeho manželka Svatava se tedy stala královnou.
Podle církevního kalendáře slaví dnes svátek patron chudých, těšitel zarmoucených a přítel všech utlačovaných - Ignác z Láconi. Jméno Ignác znamenalo, že jeho nositel je urozeného rodu. Základem je snad latinské Egnatius, které má tento význam.
Narodil se asi roku 1701 v Láconi na Sardínii. Pocházel z chudé rolnické rodiny. Ve dvaceti letech vstoupil do kapucínského řádu. Jeho životní náplní se vedle modlitby stalo sbírání almužen. Modlil se růženec a přitom tiše procházel ulicemi přístavu. Byl otcem chudých, těšitelem zarmoucených a přítelem všem utlačovaným. Měl dar proroctví a snad i zázraků. Pohřben byl v kapucínském kostele Cágliari.
Původní Ignácovo jméno bylo Vincenc Peis. V dětství pásl ovce a další dobytek. Jednou těžce onemocněl a udělal slib, že jestli se uzdraví, vstoupí do kláštera. Za delší dobu se uzdravil a na slib pozapomněl až do doby než ho shodil kůň, který se pod ním splašil. Bylo to roku 1721.
Brzy nato odešel do kapucínského kláštera v Buoncammino u Cágliari. Tam složil slib jako laický bratr Ignác. V klášteře byl prý nejdříve krejčím. Vynikal pokorou, láskou a dalšími ctnostmi, pro které byl vybrán jako prosebník a sběrač almužen. Almužny byly jeho starostí po celých 45 let. Od roku 1736 putoval každý den a za každého počasí, aby vyprošoval milodary. Na druhou stranu pomáhal chudákům, zejména dětem a nemocným. Při svém poslání začal vidět do lidských srdcí a radit i v bezvýchodných situacích. Poznával věci skryté, dokázal předvídat a léčit nemocné.
Podle legendy se nikdy nestavoval u nemilosrdného lichváře, až ho k jedné návštěvě přemluvil pečovatel o chudé. Tehdy se ukázalo, že sice dostal pytel potravin, ale když ho otevřeli, kapala z obsahu krev. Tím mělo být poukázáno na to, že jen poctivé je požehnané a to, na čem lpí nějakým způsobem "krev" druhých a je neoprávněně získané, nehodí se k darům. Je-li obsah legendy pravdivý, nemilosrdný lichvář mohl být schopen dávat jen proto, aby se pak pyšnil dobrotivostí. Takové dary se Bohu nelíbí a proto se nelíbily ani Ignáci.
Některé zprávy popisují Ignáce jako středně vysokého, vzpřímeného, s šedivými vlasy, důstojným chováním, něžného, jemného a pečlivého mnicha. Někde se uvádí, že ke konci života onemocněl a oslepl. Když zemřel, přicházelo k jeho rakvi po tři dny nespočetné množství lidí.
Piem XII. byl v roce1940 blahořečen a roku1951 kanonizován.
Další dnešní světicí podle církevního kalendáře je Lucina z Anicia.
Lucina bylo původně jméno starořímské bohyně, která ochraňovala ženy. Později se tak říkalo bohyni Junoně, zvláště za její pomoc při porodech. Základem jména je latinské slovo lux značící paprsek nebo světlo. Lucina je tedy tou, která přináší světlo. Skutečnost, že nositelem jména byla bohyně, toto jméno ještě povyšuje.
Lucina z Anicia žila v letech 210 až 304 v Římě a církvi významně sloužila tím, že pochovávala mučedníky v Římě až byla sama ve vysokém věku umučena pro víru během Diokleciánova pronásledování.
Dnes má svátek podle občanského kalendáře Svatava. Svatava byla ve starších dobách protějškem jména Luitgardy. Původ jména je slovanský a nejde o překlad, ale slovanské slovo „svet“, znamená silný. Trochu také odpovídá slovu „gard“ ve jméně Luitgarda, což značí - strážce. Můžeme tedy řídi, že Svatava je vlastně strážkyní. 