Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
Slova vyjmenovaná (dříve vyňatá)
Začnu tím, co nás začalo sužovat již ve 3.třídě, neboť tam jsme poprvé poznali tzv. vyjmenovaná slova (kterým se za našeho dětství říkalo slova vyňatá). Ale protože píši do magazínu pro seniory, nebudu opakovat řadu slov, která se naší generaci jistě v hlavách usadila natrvalo. Zaměřím se jen na slova, jež dělají pisatelům ráda problémy. Jsou to většinou slova s vyjmenovanými slovy příbuzná, tj. mají s nimi společný kořen (dříve se mu říkalo základ).
Začneme tedy od B.
Tady si dáme pozor na slova příbuzná se slovem bylina, jako je např. černobýl, býlí.ALE: na střechu usedli bílí holubi (tvar od přídavného jména bílý), dědeček bílí stavení (tvar slovesa bílit).
Nejvíce problémů působí slova příbuzná se slovem být, která mají i „měkké“ protějšky.
Sledujte:
Maminka ho odbyla, že nemá čas. (Zítra ho zase odbude.) x Hodiny odbily jednu. (Za chvíli odbijí dvě.)
Vojsko dobylo město. (Zítra dobude i hrad.) x Lovec dobil zraněné zvíře.(Příště ho dobije zase.)
Majetek nabyl poctivě. (Jak ho nabude příště?) x Lovec nabil pušku. (Vystřelí a nabije znovu.)
Po L se často setkáváme s chybným pravopisem slova vlys (pojem z architektury-pisatelé ho chybně považují za slovo příbuzné se slovem „lisovat“).
Další častá chyba je y ve slově blízký, blizoučko. Viníkem je tady zdánlivá „příbuznost“ s vyjmenovaným slovem blýskat se. Někteří hříšníci ho totiž píší dokonce blízkat se.
Dále je potřeba mít na paměti, že nalíčená tvář ani barvitě vylíčený děj nemají nic společného s lýkem (lýčím).
Stejně tak na ližinách (což jsou trámy) se nedá lyžovat.
Je třeba si zapsat za uši, že ačkoliv se mele ve mlýně, píšeme mlít (analogicky s třít).