Vrch Boøeò u Bíliny
Je zdaleka viditelný a má podivnou podobu, vypadá jako by tam le¾el obrovský kamenný lev. Patøí mezi nejvìtší povrchové znìlcové útvary. Vypíná se svými 539 metry nad mìstem a u¾ od nepamìti pøitahuje pozornost. Vznik se datuje do tøetihor, kdy sopeèná èinnost vyzvedla podlo¾í. Unikátní znìlcová kupa pak pomocí eroze vznikala ve ètvrtohorách. Na jeho vrcholu stanul v 17 století èeský historik Bohuslav Balbín, nebo cestovatel Alexandr von Humboldt. Název se údajnì vá¾e k man¾elce Boøenì kní¾ete Kroka, která po jeho smrti bloudila krajinnou. Kdy¾ z vrcholu hory zahlédla jeho šedou hlavu vrhla se dolù a zemøela. Hora po ní dostala od lidí její jméno.
Bohuslav Balbín o Boøeni napsal: “ Staøí vykládají, ¾e tu byli nìkdy spatøeny draci, ¾e ve svém nitru chová zlato, støíbro a drahé kamení. Jsou tam i hadi s korunkami a mno¾ství vzácných bylin“. Botanikové jich tam napoèítali na 500 druhù. Roste tam vzácná astra alpská, hvozdík sivý èi taøice skalní. I poèet ptákù je velmi rozsáhlý z 92 druhù je jich 22 zvláštì chránìných.
Terén také láká horolezce. Ti první ji¾ na poèátku minulého století si to vyzkoušeli a nìkterá jejich jména se zachovala v názvech skalních útvarù. Milovníkùm vysokohorského lezení slou¾í k tréninkùm, a to jak zaèáteèníkùm, tak i tìm zkušeným.
K zajímavé lokalitì se vá¾e a vypráví mnoho povìstí
A proto¾e se blí¾í jaro, tak jsem vybrala tu o jedné krásné jarní nedìli. To ke skále pøišla malá holèièka hledající fialky. Náhle se pøed ní objevil drobný hošík s tím, ¾e ji uká¾e, co ještì nikdy nevidìla. Kdy¾ došli ke skalní rozsedlinì, hošík se dotkl vrbovým proutkem skály a ta se pomalu otevírala. Holèièka ho následovala do šeré chodby a¾ se ocitli na prahu obrovské sínì. Všude se tøpytily køiš»ály, drahokamy a další bohatství.
Holèièce se líbilo, jak se to vše tøpytí a leskne, bohatství v tom nevidìla. Zvìdavì pozorovala malé, vousaté skøítky, kteøí neustále pobíhali a sbírali tøpytivì kamínky dávali je na hromadu. Hošík dovedl holèièku a¾ ke králi a ten se ji vyptával odkud pochází a co hledala v lese. Pak ji nasypal hrst barevných kamínkù pod fialky do košíèku a podal ji pìknou køiš»álovou lahvièku. Mile se s ní rozlouèil a hošík ji doprovodil k východu ze skály.
Jen skálu opustila, ta se zavøela. Pospíchala domù a rodièùm vyprávìla celou pøíhodu. Ukázala také kamínky od krále skøítkù, co¾ byli krásné drahokamy. Po jejich prodeji rodièe zbohatli, jen se nevìdìlo, co s tou køiš»álovou lahvièkou. Zátka sedìla tak pevnì, ¾e nešla otevøít. Holèièka si s ní èasto hrála a dívala se, jak se v ní lámou sluneèní paprsky. Jednou v lese najednou voda v lahvièce zaèala vøít, zátka vyletìla, voda vystøíkla a holèièce v leknutím upadla lahvièka do mech A tam vytryskl pramen vody a holèièka bì¾ela domù øíci rodièùm, co se stalo. Pøibìhli se podívat a køiš»álovou vodu ochutnali. Byla nakyslá a pøíjemnì osvì¾ující a taková je povìst o nalezení pramene bílinské kyselky.
Bílinská kyselka patøí mezi pøírodní alkalické hydrogen uhlièitané kyselky s vysokou koncentrací minerálních látek. Je pøirozenì perlivá a obsahuje z kationtù sodík, draslík, vápník, hoøèík, ¾elezo a z aniontù chlorid, síran, fluorid a hydrogenuhlièitan.
Vrch Boøeò u Bíliny