Procházka Prahou - Karlův most
Dnes má svátek Vojtěch. Přijměte toto vyprávění jako vzpomínkový článek na naši kamarádku Olgu Kotačku. V článku mimo jiné vzpomíná také sochu sv. Vojtěcha.
Redakce
Karlův most je opravdu světoznámý. Denně sem chodí velké množství turistů, domácích i zahraničních. O Karlově mostě se ví mnoho. Ale znáte všechny sochy a sousoší, které na Karlově mostě stojí a co znázorňují? Pojďme se tedy na ně podívat…
Když se vydáme na cestu od Staroměstské mostecké věže na Malou stranu, tak vlevo najdeme tyto sochy:
„Svatý Ivo“ je od Mytyáše Bernarda Brauna z roku 1711. Je to patron právníků, však také socha byla udělána na objednávku právnické fakulty. Znázorňuje vdovu s dětmi, která vzhlíží k sv. Ivovi. Ten se jich ujal před soudem. Po pravé straně světce je socha Spravedlnosti se zavázanýma očima a s mečem v ruce. Dnešní socha je kopie od Františka Hergesela mladšího z roku 1908.
„Svatá Barbora, Markéta a Alžběta“ jsou od Jana Brokofa a jeho syna Ferdinanda Maxmiliána z roku 1707. Sochu nechal udělat císařský rada Jan Václav Obytecký z Obytce. Jeho znak najdete na soklu pod sv. Markétou, pod Alžbětou je znak jeho ženy. Opět je zde jenom kopie sochy.
„Pieta“, jejímž autorem je Josef Max z roku 1859. Je to klasické znázornění. V 15. .jpg)
století zde stávala Boží muka, od roku 1695 Pieta od Jana Brokofa. Ta byla ale poškozena střelbou v roce 1848. Od roku 1859 je na nádvoří nemocnice Pod Petřínem.
„Svatý Josef s Ježíšem“, socha je od Josefa Maxe z roku 1854. Původní socha byla od Jana Brokofa z roku 1706. Ta byla poškozena střelbou v roce 1848 a je v Lapidáriu Národního musea. V roce 1890 se sousoší zřítilo při povodni i s částí mostu do vody. Je nahrazeno kopií od Jana Vosmíka v roce 1913.
„Svatý Kryštof“, autorem je Emanuel Max je z roku 1857. Původně zde stávala strážnice, ta se ale v roce 1784 zřítila do vody. Svatý Kryštof je patronem cestujících, lodníků a plavců.
„Svatý František Borgiáš“ je od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1710. Střední postava sousoší znázorňuje třetího generála jezuitů. Ten pocházel z rodu Borgiů. Na obou stranách jsou andělé, kteří mají obraz Madony a svátosti oltářní. Na soklu můžete vidět přilbu, ta je na znamení, že býval vojákem, korunu, ta je zase jako znamení, že než se stal knězem, byl místokrál Valencie a kardinálský klobouk.
„Svatá Ludmila s malým Václavem“ je od Matyáše Bernarda Brauna asi z roku 1720. Původní socha, která znázorňovala svatého Václava od Ottavia Mosta z let 1695 až 1701 se zřítila do Vltavy při povodni v roce 1784. Originál sochy je ve vyšehradské Gorlice. Kopie sochy je od J. A M. Kačerových z roku 1999.
„Svatý František Serafinský“ je opět od Emanuela Maxe z roku 1855. Také toto sousoší není původní, dříve zde stála socha světce od Františka Preisse. Ta je dnes před kapucínským kostelem sv. Josefa na Náměstí republiky. Sousoší, které dnes stojí na mostě nechal udělat hrabě František Kolowrat-Liebštejnský.
„Svatý Vincenc Ferrerský a svatý Prokop“ jsou od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1712. Oba tito světci měli údajně napravit přes 100 000 hříšníků, vzkřísili k životu spousty mrtvých a obrátili na víru také spousty Saracénů. Reliéfy ukazují „Poslední soud“ a „Orání sv.Prokopa s čertem“.
.jpg)
„Bruncvík“ stojí mimo řadu soch na podstavci ve vodě, pod sousoším Sv.Vincence a sv. Prokopa. Je to socha od Ludvíka Šimka z roku 1884. Je udělána podle fragmentů původní sochy, která znázorňovala rytíře Rolanda a podle fantasie sochaře. Socha Rolanda symbolizovala městská práva, byla poškozena na konci třicetileté války Švédy. Pověst o Bruncvíkovi každý zná. Jenom chci poznamenat, že při opravě mostu po povodni v roce 1890 byl prý nalezen opravdu zrezivělý meč. Kdo chceš, můžeš věřit. Torzo sochy a původní podstavec je opět v Lapidáriu Národního muzea.
„Svatý Mikuláš Tolentinský“ znázorňuje svatého, který prý ve 13. a 14. století proslul svými zázraky a uzdravováním nemocných. Socha je od Jeronýma Kohla z roku 1708. Svatý působil v italském městě Tolentino, světce vidíte, jak rozdává chleba chudým. Sochu nechal udělat řád augustiánů od sv. Tomáše. Dnes zde stojí kopie od Jana Jiřikovského z roku 1969. Originál lze naleznout v Gorlici na Vyšehradě.
„Svatá Luitgarda“ je od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1710. Vznikla na objednávku Evžena Tyttla, opata cisterciánského kláštera v Plazích. Dnes tu stojí opět kopie, ta je od J. Nováka a B. Raka z roku 1995.
„Svatý Vojtěch“, jehož autorem je Michal Jan Josef Brokoff z roku 1709 je znázorněn
v bohatě řaseném plášti s andílky. Na soklu je znak staroměstského konšela Marka Joanelliho. Originál této sochy dnes můžete vidět na Vyšehradě v Gorlici, kopii sochy udělali Vojtěch a Karel Hořínkovi v roce 1973.
„Svatý Jan z Mathy, Felix z Valois a Ivan“ je předposlední sousoší na levé straně mostu. Sousoší je dílem Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1714. Sousoší objednal tehdy hrabě František Josef Thun za řád trinitářů. Tento řád založili sv. Jan a Felix a měl za úkol vykupovat křesťany z pohanského zajetí, což znamená od Saracénů. Sv. Jan má v rukách zlomená pouta, vedle něj stojí sv. Felix a nejníže poustevník Ivan. Dolní část ukazuje jeskyni s mřížemi, kde jsou uvězněni křesťané, které hlídá pes a Turek s důtkami a šavlí.
Poslední socha na levé straně je „Svatý Václav“ od Josefa Kamila Böhma z roku 1859. Tuto sochu nechal udělat a zaplatil zakladatel slepeckého ústavu na Klárově Pavel Alois Klára.
Tak a teď by mě opravdu zajímalo, zda jste všechny sochy znali a věděli o nich více než, že zde stojí. Původní sochy, u kterých jsem neuvedla, kde se dnes nachází jsou v Lapidáriu Národního muzea. Po pravé straně Karlova mostu se projdeme příště…
Olga Kotačka
***
