Poezie města vyvěrá z jeho krásy, z jeho neopakovatelné vůně, intenzity hlasu. A světel, ať už dávných plynových lamp nebo výbojek v deštivých podvečerech. Poezie prudkého slunce v kupolích nad střechami i tančících sněhových vloček. Rodí se a vzlíná z pocitů, myšlenek, rozvíjející se lásky i té vzpomínané. Někdo při jejich slovech jihne, setře slzu, slyší hudbu, vidí příběh, jemuž uvěří.
Několik básní jsem opět vklínila do obrázků, abych vám podbarvila verše Prahy. Abych se s vámi o ně podělila.
