Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
Když bratr bratru neporozumí...
Moje vzpomínky cestující klikatými stezičkami se opět zastavily v jazykové oblasti - tentokrát u zádrhele, který kdysi dávno potrápil mou moskevskou přítelkyni Galinu.
Galina pracuje již dlouhá léta na Lomonosovově univerzitě v Moskvě, konkrétně na fakultě, kde se studenti nehovořící rusky připravují na studium na ruských vysokých školách.Z tohoto titulu také vyjíždí na delší či kratší pobyty do zahraničí, kde buď vede praktické kurzy ruštiny, nebo semestr či dva přednáší na tamních univerzitách. Asi před třiceti lety byla vyslána na jazykový kurz pro učitele ruštiny poprvé, a to na Slovensko. Protože se tehdejší režim řídil heslem Nepřítel nikdy nespí!, neponechal nic náhodě a všichni lektoři byli před začátkem kurzu řádně politicky proškoleni. Školitelům ovšem vůbec nevadilo, že lektoři slovensky buď neumějí vůbec, nebo jen pár základních slov, a několikahodinová školení probíhala zásadně ve slovenštině. A tady Galina "narazila" poprvé. Všechny referáty totiž skloňovaly v různých pádech výraz "socialistická spoločnosť" a Galina, slovenštiny neznalá, rozuměla "socialistická svóločnosť"! Upřímně se tedy rozhorlovala nad tím, jací jsou slovenští referenti hrubiáni, když takový-ve slušné společnosti nepřijatelný výraz opakují pořád dokola. (P.S. Předpokládám, že čtenářům, kteří již více pamatují, bude výraz "svóloč" docela srozumitelný. A pro ty mladší výraz přiblížím asi takto: Jestliže se někdo chová tak, že je to neslučitelné s pravidly slušného chování, říkáme o něm, že je to dobytek. A kdybychom ten "dobytek" nahradili mnohem vulgárnějším výrazem, dostaneme právě onu "svóloč"...)
O tom, že Slováci jsou národ sprosťáků, přesvědčovaly Galinu i různé nápisy na ulici. Tu se dočetla něco ve stylu "Pozor! Padá omítka!", kousek dál třeba "Pozor na vlak!", za chvíli na ni volal její slovenský kolega :"Pozor! Auto!" Tak to šlo pořád dokola a nebohá Galja si marně lámala hlavu, proč její hostitelé stále někoho hanobí... Ono totiž ruské POZOR znamená "hanba"...
A to jsou prosím ruština, slovenština i čeština jazyky bratrské, vzešlé ze stejného prazákladu!
Pohled z okna 
vůbec nevadilo, že lektoři slovensky buď neumějí vůbec, nebo jen pár základních slov, a několikahodinová školení probíhala zásadně ve slovenštině. A tady Galina "narazila" poprvé. Všechny referáty totiž skloňovaly v různých pádech výraz "socialistická spoločnosť" a Galina, slovenštiny neznalá, rozuměla "socialistická svóločnosť"! Upřímně se tedy rozhorlovala nad tím, jací jsou slovenští referenti hrubiáni, když takový-ve slušné společnosti nepřijatelný výraz opakují pořád dokola. (P.S. Předpokládám, že čtenářům, kteří již více pamatují, bude výraz "svóloč" docela srozumitelný. A pro ty mladší výraz přiblížím asi takto: Jestliže se někdo chová tak, že je to neslučitelné s pravidly slušného chování, říkáme o něm, že je to dobytek. A kdybychom ten "dobytek" nahradili mnohem vulgárnějším výrazem, dostaneme právě onu "svóloč"...)