Docela velká nepěkná dřevěná kára. Vozejk s koly, jako od žebřiňáku z nějaké zapadlé pohraniční vísky ze Sudet. Improvizovaná neforemná stříška ze silné fólie na neumele konstrukci, chrání celé tohle monstrum před deštěm, nebo naopak před horkým bodavým sluncem. Je to snad odpuzující dílo, celý ten pojízdný krámek. Leccos však prozrazuje o svém černém majiteli....
Shrbený muž prodává své zboží stále na stejném místě u silnice, několik metrů od rušné křižovatky. Společnosti je mu naproti v upraveném parku s lucernami luxusní Holiday Inn a za zády několik dalších hotelu významných společnosti. Jen kousíček přes silnici 24 hodinový restaurant a náměstíčko s drahými obchůdky pro zákazníky s tučnými bankovními konty.
Jeho groteskně bídná kára je zde jako pěst na oko.Vůbec se sem nehodí. Mezi upravenou zeleň, květiny a zapomenuté tabulky kandidátů do voleb. Nehodí se sem, stejně jako jeho zažloutlé balíky novin. Svazky starých i nových katalogů, proutěné, doma vyrobené košíky, barevné křiklavé obrázky malované neumělou rukou na sklo.
Nehodí se sem jeho oděv, vlasy spletené do desítek dlouhých cupku s korálky, nestejnoměrně zarostlá tvář. Ten muž je černý, ne jako obvykle pouze tmavý. Je černý jako ta nejtmavší noc ke krájení. Je nehezký, je neforemný, je stále jakoby umouněný. Pohybuje se s námahou. S bolestivým výrazem našlapuje na zdeformovanou nohu. Je mrzákem.
Přesto zaujme příjemným úsměvem a čistým bezelstným pohledem jeho nádherných jiskrných oči. Ano, ty oči, zaujaly mne...
To nejsou oči se spleti krvavých žilek. Nezahlédneme kalné, nebo žlutě nahnědlé bělmo příslušníků z jeho komunity. Jsou to úžasné, velké, černé oči. Oči, které by mu záviděly mnohé ženy-modelky. Pozoruji ho delší dobu. Patří sem neodmyslitelně, jako ten strom vedle, nebo hotel naproti. Málokdo z boháčů se u něj zastavuje, málokdo něco kupuje. Křižovatka je rušná a není jednoduché se po odbočení znovu zařadit zpět do pruhu.
Aby vydělal trochu peněz, je zde se sluncem. S jeho východem do jeho západu. Jako by žil zde, právě na tomto místě. Se svoji termoskou kávy a obrovským celodenním sýrovým sendvičem v hnědém papírovém sáčku od K-burgeru.
Čas od času, se černoch s bolesti ve tváří vydává svoji těžce klátivou chůzi s balíčkem novin a malým pultíkem přivázaným na prsa mezi auta, zastavující u semaforu. Nabízí čerstvě noviny, i starší vydání. Obrázky, drobnosti, malé dárky. Každému zákazníku s úsměvem poděkuje, ukloní se a poctivě do posledního centu vrací zpět drobné, urovnány na dlani. Jsou takoví a není jich málo, kteří si nechají vrátit i od chudáka. Do centu...
Přesto, že sedí ve svých naleštěných nejdražších limuzínách. Bydlí v nejdražších lokalitách a vidí slunce vycházet i zapadat v přímém přenosu ze svých teras u pláže. Stává se, že když se přiblíží k výjimečnému vozu s výjimečnou společností, je mu odpovědí na úsměv zatažení okénka. I tak se ukloní, zamává a usměje. Otočí se i s tou svojí bolestí a šourá zase zpět ke své káře.
Tentokrát si však sednout nestačil. Právě přijíždějící policejní vůz bezohledně zastavuje jízdní pruh a tím jej umrtvuje. Ozve se několikeré zakašlání houkačkou:"Sendy! Helooou! Jak se vede? Hod mi newspaper pleas !"
Hlava s copánky se už zase usmívá a podává policistovi výtisk Sunday Drive a komix navíc. Prohodili spolu přes druhé okénko ve voze pár slov. Rozesmátý spokojený dědula-polda platí a kývá rukou na pozdrav. Na semaforu naskakuje opět červená. Za policistovým autem se zatím vytvořila dostatečně dlouhá fronta. Rozpaky, vzrušené pohledy, avšak nikdo nereptá. Raději, pro jistotu.
Teď je minutka času. Osazenstvo z několika aut k sobě volá prodavače novin. Mají pojednou zájem...
Semafor konečně propouští část netrpělivé kolony aut. Černý muž znova usedá s úlevou na balík novin u své káry. Shýbá se a hladí kočku stejně barvy jako je on sám. Hladí ji něžně po hřbetu. Jsou nerozluční kamarádi. Všichni tři. On, jeho kára a černý kocour.
Každý pracovní den, nehledě na počasí jsou tady. Pro všechny. Jestliže jinde už noviny nebudou Sendy je má vždy, jestliže jste zapomněli na nedělní přílohu a kupony z minulého týdne Sendy ji bude mít. Potřebujete katalog, mapu města, průvodce? Sendy je k službám.Třebaže s trochu zažloutlou úvodní stránkou.
Víte to?? Víte!! Přijdete si je přece koupit až už jinde chybí. Až jinde nejsou...
I té paní v luxusním Mercedesu se hodí slevové kupóny z minulého týdne?? Asi na ne zapomněla. Hmmmm... no vida, teď koupí i tady. Musí taky přemýšlet, kupóny se hodí, jak jinak ušetřit na poslední model medoura. I ruku by podala.
Přecházím ulici a mířím k němu. Muž je sehnutý a hladí si bolavou nohu. Má bolestí zavřené oči. Nevidí mne. Oslovují ho a prosím o jeden výtisk novin. Jeho bolest je najednou pryč. Je zde znova ten přímý, veselý pohled. Vyskakuje jako pružina, sykne bolestí a podává mi The Post and Courier. Nechávám mu dolar a mávnu s poděkováním rukou. Uctivě, nepodlézavě se ukloní a zastavuje mne na odchodu.
"Obrázek, sir !
Nechceš obrázek ?
Je free, zadarmo!"... ubezpečuje.
Prohlížím si dílko. Je to malý obrázek svaté madony. Naše pohledy se střetly, on ví i já vím...
Docela velká nepěkná dřevěná kára. Vozejk s koly, jako od žebřiňáku z nějaké zapadlé pohraniční vísky ze Sudet. Improvizovaná neforemná stříška ze silné fólie na neumele konstrukci, chrání celé tohle monstrum před deštěm, nebo naopak před horkým bodavým sluncem. Je to snad odpuzující dílo, celý ten pojízdný krámek. Leccos však prozrazuje o svém černém majiteli....