Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ingrid,
zítra Otýlie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak čarodějnice naštvaly Tondu Krčála

Ukázka z knihy „Podchotucké Pověsti Pohádky Povídačky“

Na kopečku Holovíska nad Sovenicemi se v srpnu toho roku, co se císař Ferdinand při své cestě do Jičína zastavil na křineckém zámku, aby na vlastní oči spatřil zdejší modré pokoje, povečeřel s hrabětem Morzinem a přenocoval tu, děly strašné věci.

Sletěly se sem na pozvání Holomůry z Holovísky, zdejší čarodějnice první třídy a nositelky vyznamenání Zkřížených košťat, čarodějnice z celých Čech. Sletěly se sem, aby si určily strategii, jak se vypořádat s lidmi.

„Drahé kolegyně!“ pravila předsedkyně jejich spolku Fligomůra z Kumburka. „Je na čase tomu lidskému plemeni zatopit! Oni totiž ti, co o sobě nadutě říkají, že všemu rozumějí, popírají existenci nadpřirozena!“
„Představte si, že před časem na křinecké škole kantor Karásek tvrdil dětem, že žádné čarodějnice neexistují! A to v tomhle kraji poctivě už dvě stě let straším!“ přisadila si Holomůra.
„To snad ne? Takhle plést dětem hlavu, kdo to jakživ slyšel?“ křičela rozzlobeně Jakomůra z Hexnštajnu.
„Je to ale politováníhodná skutečnost, drahé kolegyně!“ přihlásila se o slovo Kostimůra z Kostomlat. „Děti u nás v Kostomlatech dokonce o filipojakubské noci postavily na hranici figuru čarodějnice, a když ji zapálily a hořela jasným plamenem, tak se smály…“ zavzlykala, ulomila smrkovou haluz a utřela si jehličím frňák.
„Lidi už se ničeho a nikoho nebojí!“ ozvala se s povzdechem Zadnimůra z Odřepes.

Po dlouhé diskusi na toto téma se ty sakrababy dohodly, že lidi přesvědčí o své existenci.

Té noci se v kraji od Kopidlna po Nymburk a Starý Bydžov nikdo nevyspal. Takový dělaly ty povětrnice na svých ohnivých košťatech, vzducholetech, tryskosmetácích, raketosvistech a turbofrčkách kravál.

Když se před půlnocí ozvalo už patnácté zasvištění s hromovým připrdláváním nad sovenickou chalupou Honzy Krčála, kvůli kterému se mu budily děti a padaly hrnky z polic, naštval se.
„Tohle si přece nedáme líbit!“ vykřikl. Popadl ve stodole cep a odhodlaně vykročil k Holovísce. Už z dálky viděl, co se na kopci děje. Kolem velikého ohně křepčily všelijak pokroucené stíny, ječely a kvílely, a co chvíli odtud odstartovalo cosi, za čímž létaly jiskry. Ozýval se hrozný hukot, vrzání, skřípění, vrčení a detonace. Uprostřed toho čarodějnického sabatu seděla nejstarší baba na ohnivé kobyle a dirigovala ten mejdan sršícím pometlem.

Honzy si zlobaby zaujaté svým rejem nevšimly. Až teprve když vkročil mezi ně a postavil se zády k vatře, nastalo pozdvižení.

„Kde ses tu vzal, pidižvíku?“ zařvala Fligomůra z Himlštejna na kobyle.
„Přišel jsem si s vámi popovídat!“ Tonda na to.
„On si s námi chce povídat!“ rozchechtala se čarodějnice Zlomůra z Břístevské hůry.
„Kdo jsi, ty skrčku? Proč právě s tebou bysme měli diskutovat?“ zaskřehotala Drndomůra z Černé hory.
„Vždyť tě můžeme rozmáčknout jako švába, umučit, rozčtvrtit, uškvařit, marmeládu z tebe udělat, duši ti vymačkat jako citrón!“ ječela Kadimůra z Oškobrhu.
„To si zkuste, babizny ošklivý! Ani můj pětiletej synek by se vás nelekl!“ odtušil Tonda.
„Tak se ukaž!“ zasyčela zlověstně ježibaba Čaromůra z Kozákova a napřáhla sršící pometlo proti Tondovi. Než ale stačila spustit ohňomet, rozmáchl se Tonda cepem, pometlo jí vyrazil z ruky, a hned druhá rána dopadla na její hřbet. Pak už to šlo ráz na ráz. Mydlil do bab, jako když se mlátí žito, až to praštělo a jiskry lítaly. Když srazil z ohnivé kobyly Fligomůru, viděly ty zbylé, že je s nimi zle.

V tu chvíli se sovenickým sousedům, kteří zburcovaní tím strašlivým hlomozem vybíhali v podvlíkačkách a košilích na zápraží, naskytla nevídaná podívaná. Nad Holovískou vypukl ohňostroj. Na všechny strany se s šíleným svistotem rozlétaly bílé, oranžové, červené a žluté sršící čáry. To v panické hrůze z Tondova cepu startovaly a odlétaly všechny ty babomůry ze svého sněmu takovým fofrem, že ani jedna nestačila zabrzdit tam, kam směrovala, takže přeletěly bez celního odbavení státní hranici a už se nevrátily. Od té doby je nad Čechami klid.

 
Jan Řehounek
 
* * *
Ukázka z knihy „Podchotucké Pověsti Pohádky Povídačky“ našeho autora Jana Řehounka.
Knihu je možné si objednat v nakladatelstvi Kaplanka na telefonu 603 23 85 23 nebo napsat na adresu: jan.rehounek@seznam.cz

Zobrazit všechny články autora

 


Komentáře
Poslední komentář: 20.09.2023  08:14
 Datum
Jméno
Téma
 20.09.  08:14 Jan Řehounek
 18.08.  09:11 Evussa
 16.08.  12:21 Václav Pro Vesuvjanku
 16.08.  10:50 Vesuviana
 16.08.  10:48 Přemek
 16.08.  08:28 Von
 16.08.  07:49 Ivan