Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ingrid,
zítra Otýlie.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

NÁRAMEK
 
Při jedné z návštěv u nás se Kay zaměřila na můj náramek s otázkou odkud ho mám?  Koupila jsem ho v Indii, odpovídám.  Sundala jsem ho z ruky a kamarádce podala k bližšímu nahlédnutí. Se zájmem ho dlouho pozorovala a pak mi ho vrátila. Výraz v jejím obličeji se změnil v tajemný škleb. Dlouho nic neříkala, přemýšlela a pak řekla:" Já mám přesně takový z Jižní Afriky." Podle jejího chování jsem měla dojem, že si snad myslí, že je to ten její. Nešlo jí do hlavy, že stejný náramek se koupil v úplně jiné zemi. Naivně jsem odvětila, že věci jsou převážně " Made in China" a že Číňané zásobují svět vším možným, i náramky. Pak už nebylo co říct, rozhovor vázl. V krátké době se s manželem rozloučili a odjeli domů.
 
Stěžovala jsem si Vladimírovi, že si Kay určitě myslela, že jsem jí ho nedej bože odcizila? Smál se tomu a utěšoval mě, že to si přece, takovou absurditu nesmím připouštět. Její chování však mému podezření odpovídalo.
 
Za hodinu po jejich odchodu jsem dostala sms zprávu i s fotografií Kay ruky a jejím náramkem. Hned jak se od nás vrátila domů, radostně sdělovala, že všechno prohledala a našla ho v nějaké zastrčené krabici mezi jinou bižuterii. Oddechla jsem si. Takže opravdu si myslela, že snad ???

Kdyby ho nenašla, podezření, že já mám ten její, by asi ukončilo naše třicetileté přátelství. Nemohla jsem strávit, že by si o mně blízký člověk myslel něco tak nekalého. Navštěvujeme se pravidelně, hostíme se v našich domech. Nikdy jsem však u nich nic nehledala, nemohla jsem neblahý pocit setřást z mých myšlenek, jak takový náramek může zkomplikovat situaci.
 
Po týdnu jsem se setkala v kavárně s Julií a líčila jí příběh s náramkem. Ta se zamyslela, a pak začala s podobným případem.  Nemohla ve svém domě najít zásnubní prsten i když na sto procent věděla, že tam byl a nikde s ním nebyla. Jí také navštívila kamarádka. V tomto případě to však bylo obráceně. Julie podezřívala kamarádku z odcizení, když ten samý prstýnek se třpytil na její ruce. Styděla se však zeptat, jak k prstenu přišla. Při jarním generálním úklidu, když už prsten oželela ho našla a styděla se, že přítelkyní podezřívala. Byla však ráda, že mlčela a nedala na sobě nic znát. U dalšího společného setkání si kamarádky navzájem obdivovaly krásné stejné   prstýnky. Mimochodem Juliin prsten měl menší drahokamy. Prosila mě, ať se na kamarádku nezlobím, že v životě se stávají neobvyklé věci.  Takzvané zkoušky, jak se asi člověk zachová. Nezlobila jsem se, byla jsem však ráda, že vše pozitivně dopadlo.
 
Jana Gottwaldová
***


Komentáře
Poslední komentář: 10.05.2023  12:02
 Datum
Jméno
Téma
 10.05.  12:02 Přemek
 10.05.  10:56 olga janíčková
 10.05.  09:57 Von