Ve svém sousedství na Novém Zélandě nejvíce rozprávím s Johnem, kterého potkávám na vedlejším golfovém hřišti se 2 psy.
On je míšenec Číňana a Irky (nebo naopak?), ale nevypadá ani na Číňana ani na Ira. Je asi o 20 let mladší než já, vystudoval politiku (bakalář). Pak pracoval na ambasádě v Pekingu, ale vhled do politiky ho tolik otrávil, že toho nechal, udělal si nějaký kurs a instaluje air-condition kvůli čemu se asi rozešel s rodinou i partnerkou. Jinak rozhodně není nijak pročínský, spíše naopak.
V Praze jsem si nyní koupil jednu z nejstarších knih světa – Lao-c´: Tao Te Ťing.
Je to vcelku spíše knížečka a lákalo mne mít něco takového z písemných památek světa ve své knihovně. A též mne lákalo, že je uvedena i v souboru nejdoporučovanějších 50 manažerských knih světa (podle amerického nakladatele), nebo mezi 100 knihami, které nejvíce změnily svět. Popravdě řečeno jde spíše o nějaké takové obecné pravdy, které člověku nepomohou, ani neublíží. Tato knížečka je též zajímavá, že je tak obtížně z nějaké staré čínštiny přeložitelná, že dnes snad existují stovky překladů a údajně se dost liší. A to není vše. I většina překladů je tak těžko uchopitelná, že po originálním textu ještě často následuje výklad někoho chytrého “co vlastně básník chtěl říci”.
Tak toto je expozice mého příběhu
A nyní k zápletce.
John ležel na trávě na golfovém hřišti se svými psy, tak jsem k němu zamířil s dotazem, zda o tomto dílku něco ví? Odpověděl, že velmi, velmi málo, a ještě to ukazoval i prsty tak, že spojil palec s ukazovákem. Já jsem na to naprosto přirozeně reagoval, že
TOTO BY PŘECE KAŽDÝ ČÍŇAN MĚL ZNÁT.
A on na to reagoval, že tato moje poznámka je VELMI RASISTICKÁ.
A tak jsme začali diskutovat, co je a není rasistické.
Já třeba oponoval, že máme Staré pověsti české, které by měl přece každý Čech znát.
A on na to, že to je též rasistické.
No zkrátka stále sice přátelsky (a tak to má být) jsme se o i takovém rasismu nedohodli.
A tak jsem si uvědomil, jak je dohoda obtížná, a dokonce i mezi přáteli a představoval jsem si, jak přijdou nějací ozbrojenci a já jim začnu vyprávět, že znám jejich nejstarší knihu a oni odpoví, že nečetli a já zareaguji, že to by přece měli a oni si to vyloží z mé strany jako rasismus a podle toho skončím.