Moji dva vnuci se narodili v Rakousku a v současné době žijí v Kanadě.. Co se výchovy dětí týká, tak do slova a do písmene platí jiný kraj, jiný mrav. V našich normálních rodinách je výchova mnohem přísnější než v cizině, směrem na západ.
Tam mají ratolesti všechno dovoleno. Společnost je k nim velice tolerantní.
Já sama jsem zažila několik příhod na vlastní kůži.
Na příklad: dcera na neposedného vnuka na ulici ve Vídni pozvedla hlas, a nějaké kolemjdoucí senior chtěly hned volat policii..
U nás by spíše volaly: Dejte mu na zadek, škoda rány, která padne vedle. A ještě by se ozývalo: to je dneska mládež…
Nebo jsme jednou byli na obědě v zahradní restauraci. No, nedá se ani vylíčit, co všechno tam kluci dělali. Běhali po zahradě, kličkovali mezi stoly, málem porazili číšníka, vylezli i na strom. Nikdo ani nehlesl. Tedy z hostů. Spíše na kluky vesele pokřikovali a povzbuzovali je. Já i můj manžel jsme seděli jako na trní. Zeť to pozoroval, potutelně se usmíval a čekal na naši reakci.
Vydrželi jsme nehnout brvou, jen když jsme odcházeli, pošeptal mi manžel, „nejvyšší čas, už bych to nevydržel.“ Usmála jsem se na něho s pocitem vděčnosti. Kdyby vybuchl, vrazil klukům pohlavek nebo na ně zařval, mohlo by to mít mezinárodní dohru..
Co s takových nevycválanců může vyrůst (?) lamentoval pak doma…
Škoda, že se nedožil. Kluci už jsou větší 14 a 12 let, a byla jsem s nimi na několika obědech v jídelnách podél dálnice i na večeři v luxusní restauraci v Torontu. Jsou milí, příjemní, chovají se vzorně. V kanadských hospodách jsou připraveni na návštěvy rodin, nikde se nekouří, na stole je papírový ubrus, a na něm obrázky na vymalování, různé hlavolamy, kelímek s pastelkami. Kluci si luštili, číšník přišel, představil se, na „vysoké úrovni“ s nimi podiskutoval, ovšem v jazyce anglickém, kluci byli bezprostřední, velice se mi to líbilo. Jsou prostě báječní.
Tak snad ta výchova není až tak hrozná (jistě, výjimky se najdou), jak se traduje. Možná, že výchova k větší samostatnosti a větší tolerance k projevům osobnosti dítěte v útlém věku vede později k plnějšímu rozvoji charakteru, a k větší odpovědnosti za vlastní jednání. Nejsem si úplně jista, ale nemluví některé výsledky samy za sebe?
Mládež se snaží postavit se na vlastní nohy co nejdříve, nespoléhat se příliš na pomoc rodičů. Držím svým vnukům palce…
Co se výchovy dětí týká, tak do slova a do písmene platí jiný kraj, jiný mrav. V našich normálních rodinách je výchova mnohem přísnější než v cizině, směrem na západ.