Nedávno jsem šel s vnoučkem ulicí starého Kladna. Blížil se k nám jeden pán, co měl za minulého režimu osm funkcí a teď jich má dvanáct. Co čert nechtěl, spatřil nás a hned se dal do řeči.
”Dlouhý vlasy se už nenosí!” začal rozhovor. ”Vypadáš jako anarchista!”
”To je zajímavý,” bránil jsem se, ”když jsem byl jednou před časem ostříhanej na krátko, tvrdil jste, že vypadám jako skin!”
Pokrčil rameny a dál mi protektorsky tykal:
”Slušnej člověk má chodit slušně ostříhanej. Jsi už známá osoba a tak musíš jít týhle mladý nezkušený generaci příkladem!”
Zadíval se na mého vnuka: ”To je tvůj vnuk?”
”Ano, to je můj vnuk,” přikývl jsem.
”Jak se jmenuješ?” zeptal se přísně funkcionář.
”Pepik,” řekl neochotně můj vnuk. Bylo na něm znát, že ho ten pán hodně štve.
”Jako děda!” ušklíbl se funkcionář.
”Jó, jako děda! Můj děda!” trochu útočně se ozval Pepa.
Najednou mu ten pán poklepal žoviálně na rameno a mentorským hlasem začal kázat:
”Dám ti radu, Pepiku. Když budeš chtít bejt v životě šťastnej, bohatej, mít úspěchy, tak se musíš vyhýbat blbcům!”
A můj vnuk pronesl bez přemýšlení:
”Vždyť já ani nevím, kde bydlíte!”
***
PŘEKVAPENÍ V ČASTONICÍCH
Můj starý kamarád Kotelenský mi jednou v hospodě na Křivoklátě vyprávěl zajímavý příběh.
Po okolí jezdívala před mnoha lety malá kapela, jakýsi šraml, která hrála na tancovačkách, svatbách, hasičských bálech, pohřbech a všemožných jiných veselicích. Jezdili ve složení buben, housle, klarinet a basa. Bubeník Honza Cvrček byl známý tím, že si nikde nevzal ani kousek chleba. Byl hrozně štítivý. Když ostatní muzikanti hodovali a říkali mu:
”Vezmi si chleba se sádlem.” Jan odmítal.
”Mně dala žena s sebou buchty s mákem... Já mám dneska s sebou chleba a sýr... Já mám od ženy chleba a kus špeku.”
Je to již mnoho let, co tahle potulná muzika hrála v Častonicích na hasičském candrbále. Uprostřed jednoho dlouhého valčíku odešel z pódia klarinetista a v šatně vyndal z kapsy bubeníkova zimníku veliké jelito, které dala svému muži paní Cvrčková. Vymačkal ho, snědl a nacpal do něj koňskou koblihu. Vrátil se jakoby nic a pokračoval v hraní.
Po skončení veselice, jak to bylo zvykem, pozvali muzikanty do lepší světnice na guláš. Pan starosta, pan velitel hasičů, pan farář, pan doktor, pan velkostatkář – všichni si pochutnávali na guláši, který připravila paní hostinská. Honza Cvrček seděl stranou, v koutě na malé stoličce a nejedl.
”Tobě stará dneska nedala nic ke svačině?” ptal se jakoby nic klarinetista a ostatní muzikanti se potutelně usmívali.
”Dala mi s sebou krásný jelítko,” říkal smutně Honza Cvrček, ”ale dal jsem si ho do toho hrnce s gulášem ohřát a ono se rozvařilo!”
Ukázky z knihy "Pojďte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE