Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdislav,
zítra Robin.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz  a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...


Variace na téma „Jaro“

 

Sedím u okna a zadumaně hledím ven. Svítá do krásného dne a ranní sluníčko rozpačitě vyhlíží nad změtí střech, mezi probouzející se zelení stromů, vykukujících z nedalekých zahrad. Všude vládne klid a mír. Ranní šílenství projíždějících automobilů z nedalekého okruhu, ještě neruší mé myšlenky. V tichém poklidu vyhlížím přicházející jaro.

 

Jaro má se svým nástupem ve městě plno práce. Musí prorazit clonu smogu, musí přinutit ptáky k hlasitému zpěvu a překvapit intenzivní změnou okolí tak, aby spěchající chodec byl zasažen přímo do srdce. Poletující vítr roznáší vůně prvních poslů jara, do širokého okolí. V němém úžasu hledím na šedé závěje mračen hnaných větrem, které se střídají s jezírky jasné modři.

 

Vzpomínám na příchod teplých dní v Jeseníkách, kde jsem jako mladá žena pár let žila v hospodářství se svým manželem a dětmi. Nastupující zeleň bývala projasněná prvními něžnými kvítky podbělu, zimomřivě se choulícími do uschlých chomáčků loňské trávy. S dychtivou nedočkavostí jsme nastavovali tvář jarnímu slunci, které nás hřálo do obličeje. Nebylo horké, ani palčivé, ale jasné, zářivé a čisté. Začal čas prvního líhnutí housat, kachňat, králíčků a kůzlat. Jarní doba pro nás znamenala intenzivní péči o vše čerstvě narozené. Kolikrát jsem se při sběru žebříčku, či mladých kopřiv zahleděla do modré oblohy v nádherném pocitu odpoutání se od světa a jeho problémů a jen tak jsem lelkovala jako nezúčastněný divák. Na nekonečné obloze trylkoval skřivánek a návrat k denním povinnostem byl protknut radostí nad nástupem teplých dní. Naší kuchyní, se rozléhal bezpočet hlásků. Mláďátka potřebovala hodně tepla, pestrou a hodnotnou stravu, lásku a stálou péči. Jaro sice klepalo na vrátka, ale pro takové tvorečky ještě nebylo venku dostatek tepla.

 

Snažila jsem si každý den vyšetřit trošku času, abych se mohla alespoň na chvíli potěšit přírodou, která v období zimního chladu nedávala mnoho příležitosti k pobytu venku. Za chalupou nad rozlehlou strání se člověku otevřel celý prostor nad údolím, rozprostřený téměř pod nohama. Pokaždé se tu dalo spatřit něco nového. Vzdálenosti se jakoby zkrátily a člověk měl rázem pocit, jakoby stačilo jenom natáhnout ruku a dotknout se známých místeček pode mnou. Vzduch voněl opojnou svěžestí nové trávy a prvních poslů jara. Sem tam pohozený jaterník, podléšťka cudně klopící okvětní plátky s němou otázkou, zda může již rozkvést do plné krásy. Koně se bujně proháněli v nedaleké ohradě a telátka s údivem v očích zírala do vlahého dne. Každý den jsme vstávali s dychtivostí, v očekávání nových zázraků, plni síly a touhy dokázat v našem hospodářství provést řadu naplánovaných změn.

 

Vrátím-li se zpět do města, mám dojem, že úměrně k našemu věku se prohlubuje nedočkavost s nástupem jara. Nosíme v sobě pocit, že zima je čím dál delší, rok od roku zlomyslnější, a my ji snášíme hůř a hůř. Myslím si, že už ji dávno neprovází ten mírný přechod, o kterém tak rádi mluvíme se svými přáteli. Snažíme se sice využít každého přívětivého dne k práci na zahradě, ale svazuje nás starost o budoucnost. Chybí nám možnost brouzdat se prosluněným lesem, po cestách naplněných ptačím zpěvem, bzukotem much a polštářky buclatého mechu. Chybí nám naše mládí.

 

A přes to je jaro nejkrásnějším obdobím roku.

Irena Atzlerová

Ilustrace:Zdenka Turečková-Doleželová

 

 

Další články autorky




 



Komentáře
Poslední komentář: 01.06.2012  15:44
 Datum
Jméno
Téma
 01.06.  15:44 Irča
 01.06.  06:29 Vendula
 31.05.  16:43 Bobo :-)))
 31.05.  15:25 ferbl
 31.05.  14:41 Zdenka
 31.05.  13:44 Jindra
 31.05.  11:52 Blanka
 31.05.  10:39 janina
 31.05.  09:43 Vesuvanka k obrázkům
 31.05.  09:41 Vesuvanka díky
 31.05.  09:06 Ludmila
 31.05.  08:36 KarlaA