Nejen hák z Habrové
Navštívit soukromé muzeum Josefa Skočdopole (*1949) v Panské Habrové, místní části Rychnova nad Kněžnou, je zážitek. Těm, kdo znají Poláčkovo Bylo nás pět, se v souvislosti s onou Habrovou spíš vybaví Habrováci i s říkankou Habrováci, hup, najedli se krup. Tady ale literatura končí a začíná svědectví o pečlivě organizovaném vesnickém muzeu – chce se říct muzeu majitele z rodu obrozeneckých zapadlých vlastenců, slušelo by se však dodat z rodu technických odborníků až fajnšmekrů. V jeho sbírkách je i originální hák, předchůdce „veverčete“, tedy pluhu či ruchadla, vynálezu bratranců Veverkových, který lidé jmenovali „veverče“. (I když sami vynálezci ho nazvali ruchadlem; první brázdu s ním vyorali za kovárnou v Rybitví v roce 1827. Ostatně tchyně pana Skočdopole Miloslava Čáslavková pochází z rodu Veverkových …) V muzeu jsou i zemědělské stroje, postroje na koně do tahu i do kočáru, zastoupení tu mají všechny druhy pohonů včetně žentourů a stabilních motorů.
Vyberme z mimořádného množství dokumentů jeden:
Koho by napadlo, že tu najde třeba XI. ročník 1901-1902 ilustrovaného čtrnáctideníku Hospodáře, věnovaného zájmům a potřebám českoslovanského farmerstva ve Spojených Státech (to citujeme), který vydala Národní tiskárna, St. Omaha ve státě Nebraska, USA. Stejně tak tu je shromážděna odborná literatura historická i současná.
A z trojrozměrných exponátů? Nepřekvapí, že tu je vystavena plně funkční učňovská práce precizního modelu parního stroje z roku 1917. „To je důkaz, že odborná příprava tehdejší učňovské mládeže byla na úrovni, třeba u tohoto modelu si museli učňové vše nakreslit, vyrobit model, odlít ze šedé litiny a vypracovat,“ komentoval tento exponát Josef Skočdopole, vyučený opravář v bývalé STS Rychnov nad Kněžnou, navíc absolvent strojnické průmyslovky, nyní působící jako učitel odborných předmětů na této škole.
K vidění tu jsou motocykly i auta:
Praga Piccolo z roku 1931, policejní 4dveřový Tudor z roku 1950, Š 110 R Coupé z roku 1978, Škoda Felicia kabriolet z roku 1960 (získal ji od Josefa Bárty, tehdy vedoucího vývojové dílny v automobilce Kvasiny) a Jawa 700, rok výroby 1934. „Ta byla originálním předváděcím automobilem zakladatele kvasinské automobilky Ing. Františka Karla Janečka. Má originální technický průkaz, kde jsou uvedeni i další jeho majitelé, to mně potvrdil i syn zakladatele automobilky Ing. Karel Janeček. Jezdila také v zimě na solených vozovkách, a proto měla děravé zkorodované podběhy. Na jaře 2003 jsem se pustil do její opravy, byla potřeba klempířská i lakýrnická práce, a protože zachovaná originální barva byla pařížská modř, kamarád mně půjčil nikdy nerozbalený blatník motocyklu Praga 350 s touto barvou, šikovný lakýrník z kvasinské automobilky s kamarády lak udělal doma v garáži, jsou tu i vybroušené lemy podle šablony. Poprvé byla předvedena veřejnosti 14. června 2003 na letišti Mladá Boleslav u příležitosti 100. výročí letectva, pak 2004 na oslavách kvasinské automobilky, na srazu pracovníků vývoje a zahajovala i vojenské manévry „Cihelna Králíky“ jako jediné civilní auto,“dodal.
Na dokreslení:
Jako záklaďák sloužil u raketového vojska v Kostelci nad Orlicí, a když veliteli posádky pplk. Devátému vyhořel Moskvič, udělal mu za tři odpoledne a večery elektroinstalaci. Na vojně získal i kvalifikaci autoelektromechanik –zdrojař 1. třídy už začátkem 2. ročníku se zkouškami a poté i baterkářský výuční list. S tím se pak jako specialista dostal do přísně tajných hangárů, kde byly instalovány nosiče raket (vozidla s raketami musela být schopná bezpodmínečně vyjet). V Kovodružstvu Lipovka pak pracoval na paltestu (seřizování motorů, nejbližší v té době byl až v Hradci Králové), odtamtud přešel 1975 na rychnovskou průmyslovku učit předmět diagnostika motorových vozidel v pomaturitním studiu automobilového opravárenství.
Protože technika byla čím dál složitější, bylo třeba řešit v co nekratším čase technické problémy automobilů. V roce 1988 dokončil zkušební zařízení na simulování veškerých závad v dobíjecí soustavě a proměřování obvodů včetně tranzistorových regulátorů napětí a kontrole na osciloskopu (což je princip dodržovaný dodnes). S ním na soutěži učitelů Východočeského kraje v prosinci 1988 získal 1. cenu v oboru elektromechanik a v dubnu 1989 v Praze na soutěži učitelů odborných předmětů z Čech a Moravy 2. cenu v tvorbě učebních pomůcek (jen popis a schémata představovaly 40 listů).
V letech 1995 - 97 byl vedoucím střediska praktické výuky v SOU Kvasiny, pak z důvodu dalšího snižování pracovníků při úbytku žáků sám odešel do tamní automobilky na linku, prováděl rekvalifikace pracovníků a na personálním oddělení zajišťoval odbornou přípravu zaměstnanců a školení. V tomto období vznikl sběratelsky cenný kalendář, protože byl vydán k výročí v roce 2000. Nápad vznikl v papírnictví na jaře 1999 u prošlého čtrnáctideníku kalendáře s růžemi (počet vyrobených vozidel v automobilce se shodoval), pak následovalo shánění aut a práce na nich. V kalendáři automobilky Škoda byla publikována fotografie z roku 1934, na níž předvádí tehdy 19letá zaměstnankyně kvasinské automobilky osobní automobil JAWA (licenci DKW), kterým byla zahájena výroba automobilů v Kvasinách na Rychnovsku.
Tato mimořádně bystrá a se záviděníhodným přehledem i myšlením Věra Víšková (zemřela 2008) žila v nedaleké Dobrušce. K překvapení všech nám ochotně ukázala originální ještě neretušované snímky z roku 1934 (při retuši zmizelo nádraží) a přidala i drobnost – její karikaturu, kterou pro ni v roce 1944 namaloval Jiří Šlitr, spolupracovník jejího manžela ve skuhrovské firmě Porkert.
Majitel muzeu teď chce ukončit zrestaurování motocyklu JAWA 500 z roku 1930, zvaného rumpál. Jeho zvláštností je, že Ing. František Janeček zakoupil v Praze 1929 licenci motocyklu WANDERER, začal jej vyrábět a vznikla značka JAWA.
„Dominantní myšlenky jsou technika, ne veteše, věc musí fungovat k účelu, ke kterému byla sestrojena, paměti mají být dochovány v písmu, může to být zdrojem informací pro další generace. Informace a vyprávění předků se časem zapomenou nebo popletou, navíc mnohdy i v době vyprávění obtěžují. Skutečná věc je víc, popis ani obrázek zážitek nevyváží. V roce 1998 nás našel v Panské Habrové Joseph Barta (*1917) z Washingtonu, který po revoluci zpracoval rodokmen svého rodu od roku 1750 a jenž byl potomkem rodiny sestry mého praděda Josefa Zahradníka. Proto se chci podívat do USA za potomky vzdálených příbuzných,“ dodal.