|
||||
Když jsme přišli do Holandska
my, napodzim roku 1968, tak už byla tato zem členem
EWG, Evropského hospodářského společenství, které
vzniklo v roce 1957 z iniciativy Francie, Německa a zemí Beneluxu. Toto společenství si dalo mimo jiné za úkol do roku 1980 rozšířit se o další
evropské země. Což se také stalo a sdružení se přejmenovalo
na Evropskou Unii. Protože bylo Nizozemi spoluiniciátorem
tohoto společenství a v Nizozemí je už po staletí
demokratická vláda, skutečně lidmi zvolená, bylo i
to samozřejmně se souhlasem obyvatel. Vláda dělá
to, co si většina občanů přeje. Státní správa má
jedinou funkci - to jest sloužit svým občanům a
reprezentovat jejich přání. Žádné referendum se
zde nekonalo, nebylo potřeba. Také jsem v té době
nikdy od kolegů nebo přátel neslyšela jakékoliv námitky
proti Evropské Unii, nikdy to nebylo předmětem diskusí. |
||||
Na argumenty, které daly podnět k sjednocení Západní Evropy se pro denní starosti někdy zapomíná. Ohromeni hrůzami druhé světové války rozhodli se pováleční evropští politici k intensivní spolupráci, aby udrželi mír a demokracii v Evropě. "Bojovníci za mír, v čele se Sovětským Svazem a všechny jejích "mírové činy rozhodnutí ke sjednocení Evropy jen podporovaly.Bez této politické integrace zůstávalo také stále nebezpečí, že nějaký stát začne pochybovat o právu druhého státu na existenci. Mimoto se dají mnohé dnešní problémy,jako znečištění přírody řešit jen společně, mezinárodně. Ekonomické cíle jsou důležité, ale ne důležitější, než zaručení demokratického a právního systému v každé evropské členské zemi. Vedle individuální svobody a respektování práv menšin, uplatnění universálních lidských práv, zajištění právní jistoty a rovnoprávnosti před soudem pro každého občana je také uplatnění volného trhu jedním ze základních východisek pro členství v EU. Jedná se o volný trh. Slovo kapitalismus, dnes s takovou oblibou v ČR používané, je výmyslem Marxovým. Zde u nás je prakticky neslyšíte. |
||||
Nikdy jsem zde také neslyšela někoho
vyslovovat obavy, že Nizozemí jako malá zem je nebo
bude nějak utlačováno těmi velkými, že se jim
jaksi neubrání. Holanďanům nechybí sebevědomí,
jejich zem prosperuje. Nikdo jim do ničeho nemluví
pokud se týká jejich dávných zvyků a obyčejů.
Nikdo jim nezakazuje nosit dřeváky, pěstovat květiny
a zeleninu, vyrábět sýry, nechat točit křídla větrných
mlýnů a jíst nové herynky syrové. Viz můj starší
článek. Nikdo nemluví do toho, jak mají vypadat města
a vesničky. Přestože se spisovatel Ludvík Vaculík
ve svém fejetonu z července 2001 v Lidových novinách
domnívá, že ve vesničce Řevnice, jejíž náměstí
s kašnou, kostelem a radnicí lyricky popisuje,
nastanou po vstupu do Unie strašlivé změny a náměstí
se prý stane pouhou kulisou. Protože je Unie
"vedena lidmi, kterým nezáleží na duchovních,
estetických a mravních prvcích. Přál by si
organisaci Evropy "decentralisovanou a s cílem, aby
každý člověk mohl pracovat - a kdo pro lenost
nechce, aby nemusel. Tolik tedy Vaculík. Osobně
jsem toho názoru, že "lidské právo je především
to že se lidé o takového lenocha odmítnou starat.
Jestliže někdo pro lenost pracovat nechce, nemusí.
Ale nesmí od svých spoluobčanů žádat, aby ho živili.
V EU a nebo mimo ni. |
||||
Tisíce turistů přijížději každoročně
do Holandska obdivovat prastaré pitoreskní vesničky a
města, pečlivě udržovaná právě v tom starém dávném
stylu a sýrový trh v Alkmaaru probíhá, dnes samozřejmně
už jen jako turistická atrakce, stejně jako před
staletími. Identita, o které se tak často hovoří v
ČR ve spojení s členstvím v Evropské Unii, není v
nebezpečí. Identitu, pokud ji tedy opravdu máte, nemůžete ztratit. Ani jako
jedinec, ani jako národ. Stejně jako člověk nemůže ztratit
páteř, pokud ji má. |
||||
Protože je Evropská Unie dílem člověka,
není tím pádem dílem dokonalým a mocenské zájmy
hrají navzdory společným východiskům solidarity a
spolupráce stále ještě určitou roli. Proti všemu
se dá ale vznést protest, vše je transparentní a
kontrolovatelné. Všelijaké kritiky na konkretní jednání
jsou občas plné noviny, všechno se řeší otevřeně. |
||||
Uraženecké stanovisko některých zemí,
že jednání o přijetí trvají příliš dlouho a že
Unie do všeho zasahuje je z pohledu odtud dost směšné.
Španělsko například jednalo o vstupu do Unie 8 let.
Různá omezení, která tak rozčilují odpůrce EU v
české kotlině, byla stejně tak v platnosti pro jiné
země po jejich vstupu do Unie. Nikdo je nevymýšlí
speciálně pro ČR. |
||||
Ale teď pozor, milí přátelé:
Protože je zdejší společnost složená ze zcela normálních
lidí, existuje zde samozřejmně i řada kritiků a i
odpůrců Evropské Unie. Především v poslední době.
Například Hans van Mierlo, někdejší nizozemský
ministr zahraničí a zakladatel liberálně progresivní
strany D66, který se rozhodl v roce 1998 z vlastního
uvážení ukončit svou politickou kariéru, zveřejnil
v té době i kritiku EU. Vyjádřil obavy, že bude
politika Evropy řízena jen finančními toky a bude
ochuzena o myšlenky a ideály. Nebyl také spokojen se
způsobem, jakým se v Unii přijímají rozhodnutí. Přesto
věřil, že zavedením eura se budou občané víc zajímat
o evropské záležitosti a budou vyžadovat větší
vliv na rozhodování v EU. Podobná kritika, jakou přednesl
Van Mierlo, se objevila již několikrát předtím, ovšem
vyjádřena jiným
způsobem. |
||||
Kritika, kterou občas slyším ve svém
okolí se týká především technokracie a byrokracie
v EU. Průměrný občan jí moc nerozumí a proto je
jeho odstup od evropských politiků veliký. To
vyplynulo i z účasti na posledních volbách do
Evropského parlamentu. V Nizozemí se jich zůčastnilo
jen 25.6% voličů, v Německu 58%. Je to tím, že občané
sice zvolí poslance Evropského parlamentu, ale o jeho
činnosti se dále mnoho nedoví. Nespokojenost s
nedostatečně demokratickým vedením EU dala v Nizozemí
v roce 1998 podnět k založení Spolku demokratické
Evropy (Vereniging Democratisch Europa), který má za cíl
poukazovat na nedostatek demokracie a rozvinout na toto
téma veřejnou debatu. |
||||
Přednosti volného cestování bez hraničních
kontrol se jeví evropským občanům jako velká výhoda.
Ale v posledních letech se ukázalo, že špatně hlídané
hranice dovolují příliv tisícům ilegálních
emigrantů. Po roce 1989 se zde v Nizozemí pohybují
jednotlivci i celé zločinecké bandy z Rumunska,
Ukrajiny , bývalého Sovětského Svazu a odjinud. To je
samozřejmně předmětem kritiky všech občanů a v
podstatě to jde - právem či neprávem - na účet
EU. Mimoto vznikla odstraněním hranic povinnost mít
legitimaci (předložení dokladů na požádání
policie), která v Nizozemí a některých jiných státech
dříve neexistovala.
Měli cestovní
pas jen tehdy, pokud chtěli cestovat do zahraničí.
Rodná čísla, občanské legitimace a jiné v české
kotlině tak obvyklé piškuntálie jsou zde věcí
zcela neznámou. |
||||
Nizozemí přispívá na EU více, než například
Francie, která je bohatší. Nizozemí přispívá ročně
na EU 0.7% hrubého národního produktu, tedy stejnou měrou
jako na pomoc rozvojovým zemím. Nejvíc kritiky, a
podle mého názoru oprávněné, se tedy týká plýtvání
penězi občanů. Různé aféry na toto téma se najdou
čas od času v tisku a stačí člověka rozhněvat na
delší dobu. Profitéři jsou všude. Poslanci jsou víc
než dobře placeni, mají mnoho výhod a neplatí z těchto
skoro žádné daně. V roce 1997 ukázala jedna britská
televisní stanice, jak si létají mnozí poslanci
Evropského parlamentu do Štrasburku vlastně jen pro
denní příspěvek (tehdy 500 guldenů!!!). Podepsali
se na arch s presencí a ihned se zase vraceli domů.
Bylo zjištěno, že se takto chovali i nizozemští členové
socialistických stran a nebo tradičních protestantských
stran, které mají obhajobu morálních zásad a sociální
spravedlnosti ve štítu. Také jen obyčejní lidé.
Kritika vedla v poslední době k větší kontrole a k
opatrnosti při vyplácení různých příspěvků,
které se dnes vyplácejí jen po předložení již
zaplacených účtů a jízdenek. |
||||
Po zavedení společné měny, Eura, letos v
lednu se ukázalo, že přes dlouhé přípravy a ujišťování,
že obyčejný občan nebude nijak touto novou měnou
znevýhodněn, je opak pravdou. |
||||
Různí obchodníci, vlastně skoro všichni, zaokrouhlili své ceny směrem nahoru, někdy máme skutečně dojem, že zůstala stará cena a jen se předělal název měny. Z guldenu na euro. |
||||
V Německu
se začalo všeobecně říkat teuro. Drahé euro. Osobně
mne překvapilo, jak dlouho to na peníze velice citlivým
Nizozemcům trvalo, než zjistili, že je vlastně všechno
dražší. Že jsou elegantně bráni na hůl. My jsme
to s manželem věděli hned první měsíc. Připadalo
nám, že nám z peněženky záhadně zmizely peníze,
přestože jsme vlastně nic mimořádného nekupovali.
Protože teď všechno stojí "jen polovinu, vzniká
nebezpečí, že člověku připadají ceny nízké. Jenže i platy a
pense jsou poloviční. Holandské úřady zřídily
speciální kancelář, kam mohou občané hlásit všechny
do nebe volající přestupky obchodníků. Samozřejmně,
že tito mají různé fantastické výmluvy. Sami ovšem vidíte, že
pes je zakopán ne v nové měně, ale v chování lidí.
Že Nizozemci ztráty guldenu litovali a litují, je především
z toho důvodu, že to byla jedna z nejstarších měn v
Evropě, po celých 600 let. Jenže Čechům zatím
nehrozí žádné akutní nebezpečí od této nové měny.
Pokud vůbec, pak by na ni přešli - podle informace
z českého tisku - až v roce 2010. Pokud vůbec někdy.
|
||||
Evropská unie dala dodnes České
republice, která je, jak víte, jen čekatelkou na členství,
na různé projekty přes 32 miliard Kč. Pomoc pro
lidi, postižené nedávnými zátopami také není
zanedbatelná. V Haló novinách se ale vyjádřil jeden
z komunistických poslanců , že prý to jsou peníze
" na které máme stejně nárok". Jakýpak nárok,
když ČR není vůbec ještě členem této organisace?
Neustále lze slyšet různé obavy, strach z toho, co
by se po vstupu do Evropské Unie stalo s Českou
repubikou. Nemyslím, že by Evropská Unie byla pro ČR
nějakou hrozbou. Naopak. Ale pokud si občané vstup do
ní opravdu nebudou přát, mohou tomu zabránit v
referendu, které se jistě bude konat. |
||||
Věra Pokorná |
||||