Pozn. redakce: Po uveřejnění článku o Cartageně od Jany de Galindo se na chatu lidé ptali jak to bylo možné, že Vernon s takovým velkým loďstvem prohrál bitvu. K tomu tedy poslala Jana násleující krátké vysvětlení. Třeba vás to bude zajímat.
Jedna z posledních bitev admirála Vernona se odehrála u pobřeží Cartageny jako dozva španělsko - anglické války. Když se Vernon přiblížil ke Cartageně začátkem března roku 1741 s jedním z největších loďstev v historii námořnictví, (186 lodí a přes 23 000 mužů, mimo jiné, jedné z lodi velel nevlastní bratr George Washingtona, Lawrence), ani ve snu ho nenapadlo, že to bude ta nejostudnější prohra jeho života.Tak si byl jistý, že Cartagenu lehce dobyje, že poslal zprávu anglickému králi Jiřímu II. o vítězství. Ten stačil nechat vyrazit mince, na kterých je zobrazen Blas de Lezo na kolenou, předávající svůj meč Vernonovi.
Ale Vernon se nikdy ke městu nedostal. Aby se dostal do přístavu, musel projet úžinou, zvanou “Bocachica”(malé ústí), která je dodnes jediný možný způsob, jak se dostat do přístavu. Z otevřeného moře, zvaného “Bocagrande” (velké ústí) je to nemožné, protože tam už v XVI. století Španělé udělali umělou podmořskou platformu z navezeného kamení, jako ochranu před útoky pirátů.
A v ústí Bochachica jsou naproti sobě dvě pevnosti: San Fernando a San José. Postaveny jsou tak důvtipně, že jedna je výš než druhá. Z jedné šla palba do plachet a z druhé do podpalubí. A ještě ke všemu sám Blas de Lezo nechal před pevnostmi zapálit dvě ze svých šesti lodí, aby se Vernonovo lodstvo do přístavu nedostalo.
Ale i přesto, v jednom momentě v noci, jedna z lodí Vernona pronikla do přístavu a několik set mužů se snažilo obsadit pevnost San Felipe. Ale nepočítali s výškou pevnosti, a tak skoro všichni zahynuli pod palbou mužů Blas de Leza. K tomu se přidalo hladovění anglických námořníků a nemoce jako cholera a skorbut.
Vernon prišel o tolik mužů, že sám musel zapálit šest ze svých lodí, protože na ně neměl posádku. A tak 20. května 1741 zvednul kotvy a vrátil se s ostudou jak hrom na Jamaiku.
Přesto, že se musel vzdát své funkce admirála a v roce 1764 byl vyloučen z námořnictva, po své smrti v roce 1757 byl pohřben na opatství ve Westminsteru jako hrdina.
V roce 1815 byla Cartagena obléhána Španěly znova, obležení trvalo tři měsíce a bylo tak těžké, že koncem obléhání umíralo ve městě přes tři sta lidí denně – hlady. A po tomto obležení, Cartagena dostala přídomek „Ciudad heroica” (hrdinné město), ale to už je jiná historie.
Jedna z posledních bitev admirála Vernona se odehrála u pobřeží Cartageny jako dozva španělsko - anglické války. Když se Vernon přiblížil ke Cartageně začátkem března roku 1741 s jedním z největších loďstev v historii námořnictví, (186 lodí a přes 23 000 mužů, mimo jiné, jedné z lodi velel nevlastní bratr George Washingtona, Lawrence), ani ve snu ho nenapadlo, že to bude ta nejostudnější prohra jeho života.Tak si byl jistý, že Cartagenu lehce dobyje, že poslal zprávu anglickému králi Jiřímu II. o vítězství. Ten stačil nechat vyrazit mince, na kterých je zobrazen Blas de Lezo na kolenou, předávající svůj meč Vernonovi. 
A v ústí Bochachica jsou naproti sobě dvě pevnosti: San Fernando a San José. Postaveny jsou tak důvtipně, že jedna je výš než druhá. Z jedné šla palba do plachet a z druhé do podpalubí. A ještě ke všemu sám Blas de Lezo nechal před pevnostmi zapálit dvě ze svých šesti lodí, aby se Vernonovo lodstvo do přístavu nedostalo. 