Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dělení
 
Začalo to dělením buněk. Nebo dělení lidstva na muže a ženu, když byla stvořena Eva? „Každopádně“ dělení pokračuje.
Nejdřív tedy na muže a ženu. Pak zřejmě na mladé a staré …. Pak na dobré a zlé, na bohaté a chudé, na černé a bílé.
Jedno z posledních dělení lidstva „NA..“ snad bylo po slavném technoparty. Na ty, kdo byli pro zásah policistů, a na ty, co byli proti.
 
Denně jsme svědky jakéhosi dělení.
 
V současné době probíhá v televizním národě dělení na ty, co sledují Vyvolené, a na ty, co je zcela zavrhují. Před časem jsem zavrhla veškeré seriály, moudře soudíc, že to je nejen ztráta času, ale hlavně osobní svobody. Umně naaranžované a zrežírované vymyšlené příběhy tak, aby se člověk už nemohl dočkat pokračování – co udělá ten, a co onen, a jak se vyvine ten či onen vztah. V ty dny, kdy jsem nedočkavě číhala, až se ošklivka Betty promění v nádhernou ženskou jsem si uvědomila, že zanedbávám letité zvyky – jako třeba ve středu odpoledne bazén. Nemohla jsem na bazén. V televizi dávali další díl Betty … Vědoma si nerozumnosti svého počínání, ale bezmocná!
 
Od té doby utrum. Každému – byť sebeslibněji inzerovanému seriálu jsem rozumně  odolávala. Ráda čtu, a knihy mne nikdy nezklamaly.
Žel bohu… v posledních týdnech jsem začala zjišťovat, že nemám společné téma téměř s nikým. Vejdu do obchodu, a z útržků rozhovorů sleduji hluboké psychologické rozbory nějakého Vladka, a Regíny. Pokračování příběhu mohu  zaručeně sledovat v MHD. To do děje vstupuje nějaký Rosťa.
 
První otázku, kterou dostávám při čekání na tramvaj je – „Sleduješ vyvolené?“. Když kývnu záporně hlavou, oslovující objekt mne zavrhne jako nezajímavou bytost, a vcucne se do sebe. Zřejmě přemýšlí o Regíně a Rosťtovi.
 
Když jsem už několikátý den zjišťovala, že jsem zřejmě jediná, kdo ty lidičky nezná, ďáblův našeptavač syčel: “ Tak se jen jedním očkem podívej!!!, ať vidíš, „vo čom“ to je…“.
Kdysi jsem taky byla téměř jediná – která nevlastnila mobil. Dlouho jsem odolávala, byli mi protivní chodící jedinci, kteří jakoby hovořili sami se sebou, a to všude. Nevnímali okolí, jen jedna ruka přilepena k uchu, a smích, pláč, rozčilování… v tramvaji jsem se dozvěděla, že babička už to má spočítané, a zleva do mě bušila informace, že TO SI TEDA VYŘÍDÍME, A HNED, HAJZLE …“.
Jak to mohlo dopadnout! Když už jsem nikdy nikoho na pevné lince nemohla sehnat, a připadala jsem si jako na pustém ostrově, nechala jsem si ten přístroj darovat. Že je to žrout soukromí, pronásledovač, detektor mého pohybu? Co se dá dělat. Doba chce své.
 
A teď jsem si připadala stejně.
Napůl naštvaná na sebe jsem i já tedy usedla k dvojitému VV.
První část, kterou jsem shlédla, mne otrávila zcela. Mám já to zapotřebí, koukat se na nějaké ubrečené chlapy, kterým se stýská po domově, ženách a dětech? Proč tam lítá ta střelená blondýna se sprejem, a proč tam vůbec všichni exhibují? Pro prachy! Aha.
Abych se utvrdila ve svém názoru, že to je opravdu ptákovina, dívala jsem se po druhé, po třetí – po desáté.
Nečekala jsem na sex a hádky, to mne opravdu nebere, ale koukala jsem se jako blázen na lidi, kteří zavřeni v prostoru odhalují své nejniternější pocity, hrají, přehrávají, přetvařují se, aby vzápětí odkryli své nejbolestnější já.
Začala jsem si uvědomovat své já. Co bych dělala já? Přistihovala jsem se doma v různých situacích s tichým úpěním – „ježíšmarjá, teď mně tak sledovat kamera!“
Když mě někdo z těch lidiček na obrazovce štve svým chováním, uvažuji „ jsem JÁ lepší? Skutečně bych se zachovala tak, jak by to mělo být, nebo tak, jak by ze mne vytryskla přirozenost – sobeckost, sebeláska, která je v každém člověku?“
 
Nekončím. Jen konstatuji – netušila jsem, že se mne toto další dělení dostane.
„Máš ráda Vladka, nebo ne?“
A DALŠÍ REAKCE.  Nesmiřitelné dva tábory. Neschopné ustoupit, protože jen já to vidím správně, můj názor je ten lepší!
Takže – čekám v sobotu na další duel. Neposílám SMS – a hle, spojení! Byla jsem donucena vlastnit mobil, a teď jsem donucena posílat SMS? NE. Na byznys mne nedostanou. Ale tipuju, přeju si, fandím – podle svých životních zkušeností, podle svých znalostí lidí, odhaduji reakci národa, odhaduji míru manipulace s televizními diváky. Moje soukromá sázková kancelář! Bez finančního zásahu.
 
Zatím vyhrávám. Teoreticky.
Byla bych schopna pro 11 milionů dát své soukromí, své nejintimnější nálady a reakce všanc všem lidem?
Nebyla.
Jsem srab?
Nevím.
Jindra Válková


Komentáře
Poslední komentář: 31.10.2005  07:39
 Datum
Jméno
Téma
 31.10.  07:39 Dana jak je to možné?
 25.10.  13:17 Evita souhlasím
 25.10.  12:21 helca Dano
 24.10.  14:09 Dana 11 milionů
 23.10.  11:10 Janina Evo souhlas
 23.10.  10:43 Eva manipulace národa
 22.10.  18:27 Hanys ženská záležitost
 22.10.  17:59 Milena i já
 22.10.  13:00 Igor právě jsem to dočetl
 22.10.  12:57 Helena obraz národa?
 22.10.  06:19 hera VyVolení