5 významných kulatých výročí české kultury V letošním roce si připomeneme mnoho důležitých výročí souvisejících s naší historií a kulturou. Uvádím pouze pět z nich, které mi připadají opravdu důležité a navíc mě osobně něčím oslovují. Napadá vás také nějaké?
1.)
800 let od první písemné zmínky města Hradce Králové (1225), jednoho z nejstarších a měst v České republice, které dnes čítá cca 94 tisíc obyvatel. Jeho stáří dokazuje i přítomnost gotické katedrály sv. Ducha, která není tak známá jako pražská či kutnohorská, přesto ve vás dokáže úplně stejně zastavit dech. Doklady o založení katedrály se nezachovaly, ale spojována s ní bývá královna-vdova Eliška Rejčka a rok 1307.
2.)
140 let od založení Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze (1885). Dnes pro ni používáme zkratku UMPRUM. Podle zakládací listiny bylo jejím úkolem především vychovat jak dovedné umělce pro umělecký průmysl, tak vycvičit zdatné učitele kreslení pro své potřeby i do středních škol. V současné době se skládá z katedry architektury, designu, volného a užitého umění, grafiky a dějin umění. Nově se chystá obor management a restaurování.
3.)
100 let od objevení Věstonické venuše (1925). Tato slavná soška z doby lovců mamutů je jedním z nejstarších a nejcennějších archeologických nálezů v České republice. Dodnes je podrobována stále kvalitnějším a kvalitnějším analýzám, které zkoumají povahu jejího materiálu. Soška je uložena v Moravském zemskému muzeu v Brně, ovšem vystavována bývá jen výjimečně. V expozici je nahrazena kopií.
4.)
80 let od konce druhé světové války (1945), což je výročí stejně tak smutné jako radostné. Přišel konec války, ale to s sebou přineslo ještě mnoho zla. V koncentračních táborech zemřela právě v posledním válečném roce, byť byl tak krátký, obrovská masa lidí a mezi nimi i mnoho českých osobností (Karel Poláček, Josef Čapek). Má obrovský význam tuto krutou dobu stále připomínat a vážit si dlouhého období míru, které prožíváme. To není samozřejmost či opotřebované klišé, to je velký vděk.
5.)
50 let od vydání otevřeného Dopisu Václava Havla Gustávu Husákovi (1975). Jedná se o zásadní dokument, ve kterém se Havel věnuje počátku normalizace: „Ano, je tu pořádek: byrokratický pořádek šedivé uniformity, umrtvující jedinečnost; strojové mechaničnosti, potlačující neopakovatelnost; zatuchlé nehybnosti, vylučující transcendenci. Je to pořádek bez života. Ano, v naší zemi je klid: není to ale klid márnice nebo hrobu?“ (zdroj: wikipedie) Vážili jsme si dost osobnosti, jakou Václav Havel bezesporu byl? Mnozí ho v politice považovali jen za loutku, přesto prokázal takovou odvahu a lidskou kvalitu jako miliony jiných ne, šel s kůží na trh, aby bojoval za pravdu a svobodu slova.
