Chvála překladu
To, co jsem si vybral jako objekt této chvály opět „zvonku vyzérá“ jako velmi jednoduchá záležitost, ale zdání opět klame. Překlad může totiž znamenat opět leccos. A tak jako obvykle musím opět začít definicí, i když slůvko „opět“ hned na úvod čtyřikrát, či vlastně tímto dokonce pětkrát za sebou, nevěští nic dobrého!
Překlad může znamenat převod jakéhokoliv textu z jednoho jazyka do druhého, a to včetně z jazyků programovacích do strojového kódu. Dále také velmi specializovaný druh literární tvorby, což stále ještě napadne téměř každého, ale překlad může být i důležitý stavební prvek nad otvorem ve zdi.
Je jasné, že k vytvoření jakéhokoliv z těchto vyjmenovaných překladů je třeba mít značné znalosti a specifické dovednosti, a je třeba vynaložit moc a moc úsilí, což je samo o sobě „opět“ velmi chvályhodné! A tak toto dnešní chválení rozličných překladů rozdělím do tří etap a začnu rafinovaně odzadu, tedy od staveb.
První stavební překlady se pravděpodobně objevily ve starém Egyptě, ale tam je zastínily pyramidy a sfingy. A tak možná v našem povědomí spíše utkvěly kamenné překlady na známém komplexu menhirů Stonehenge v jižní Anglii. Toto staveniště je staré téměř čtyři tisíce let a vlastní kamenné překlady prý byly položeny v roce 1750 před Kristem! Není tedy divu, že se jim obdivují každoročně desetitisíce turistů z celého světa, a že dá dost práce je zachovat a udržet v náležitém stavu.
Obdivuhodný a chvályhodný je vývoj stavebních překladů v celé historii lidstva. Brzy se totiž lidem přestaly líbit hranaté tvary a tak se pustili se otvorů klenutých. K tomu už bylo zapotřebí hodně koumání a hodně zkušeností, aby klenutí nespadlo. Oblouků je samozřejmě celá řada, architekti a stavaři jistě vědí své, ale to opravdu není má parketa. Dle mého laického názoru si ale velkou chválu mimo jiné jistě zaslouží oblouk románský i lomený oblouk gotický.
Teď je ale načase postoupit dále a zaměřit chválu na překlady literární. Je to samostatná kategorie literatury, kdy překladatel musí kromě naslouchání múz perfektně ovládat i oba jazyky. Překladem literárního díla by se měl snažit převést do jiného jazyka nejen původní autorovy myšlenky, ale také jeho charakteristický styl, krásu jeho popisu, zachovat atmosféru doby i místa, a měl by působit na čtenářovu fantazii a emoce podobně jako autor v originále. Pověstné jsou jistě „překladatelské oříšky“ různých frází a ustálených rčení. Na tomto místě musíme pochválit skvělé překlady četných našich básníků překladatelů a zejména bohatství češtiny, která toto vše umožňuje. Vždyť například Vrchlického překlad Rostandova Cyrana z Bergeraku, či Sládkovy překlady Shakespearových her, bývají někdy považovány za literárně lepší než originál! Současným překladatelům se omlouvám, ale nezapomínám ani na jejich chvályhodnou činnost.
Chválit ale můžeme i „překlad“ v rámci jednoho jazyka. Často je totiž záhodno i starší českou literaturu, nebo starší české překlady literatury světové „přeložit“ do současného jazyka, neboť jinak by byl text třeba trochu směšný nebo i těžko srozumitelný.
Jediné nad čím váhám, je chvála překladů strojových. Je to jistě rychlý a provizorní překlad, ale posuďte sami jakousi „samodefinici“ takového překladu: „Strojový překlad, někdy odkazoval se zkratkou MT, také volal computer-aided translation, stroj-pomáhal lidského překlad MAHT a interaktivní překlad, je náhradník-pole počítačové lingvistiky, která vyšetřuje použití počítačového softwaru se přeložit text nebo řeč z jedné přirozeného jazyka do druhého …“
I když se těchto strojových překladů většinou užívá jen u textů odbornějších a hlavně u různých návodů, některé jejich „literární“ výtvory jsou úděsné. Vrcholem, který se mi dostal do ruky, byl návod k jednomu levnému všestranně universálnímu dálkovému ovladači televizoru. Nejen že byl naprosto nesrozumitelný a funkčně nepoužitelný, ale celá řada slovních spojení vyvolávala asociace tak lascivní, že si je troufám tady zveřejnit pouze se zavřenýma očima: „Tato odbojný metoda lets tebe přímo chtít člen určitý cejch a kód LCD zástěna, prosto vtyčit tvůj dálkový ovládač dokonce bez rucní blok.“ Jak jsem koupil, tak do puntíku předávám!
Tak – to jsem tomu dneska dal…
Žádná chvála ale takto končit nesmí, a tak bych si nakonec dovolil vrátit se „opět“ k překladům chvályhodným a jako staromilec doporučuji třeba Čapkovy překlady francouzské poezie!
