Babibajky (40) Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...
Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.
Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.
Mara
* * *
Zase jste probendili večer u počítače a najednou je skoro půlnoc a do práce se vstává za rozbřesku, kdy nejvíc cvrlikají ptáci? No to se tedy nemůžete spoléhat, že se probudíte včas jen tak sami od sebe! To by dopadlo, to vám řeknu! No jasně, souhlasím, nejlepší je natáhnout si budík, proto nám stojí u postele.
A budík řinčí a řinčí, až mu dochází dech, panenko skákavá, to je ale nevděčná práce! ...a víčka ne a ne se rozlepit, jen ruka šátrá po stolku a …ježíšmarjá! už zase vstávat, proboha, ještě aspoň pět minut, tak tikej nahlas a nenechej mě zaspat! …
Co je na světě opojnějšího nad slastné propadání se do náruče Morfeovy?… Ó, to tedy budík, ta vtělená povinnost, nezná a nikdy nepochopí, pro něho je jedinou slastí vidět člověka hrabat se z postele … No tak pozor pozor, jestli se ještě jednou položíš na polštář, vezmu už na tebe opravdu to kladivo!
* * *
Tak abe belo jasný, takovédle spusob dovolený se mně, taťko, vůbec ale vůbec nelíbí! Ty si čučíš pod pláštěnkó na rybách a me tade vlhnem ve stano, já už mám rymu a Jarunku škrabe v krku. Takle teda né! Kvůlivá tobě sme nejeli na Malorku, slibovals plno ryb a nikde nic.
Klidně se tade zustaň, já balim, beru si favorita a za dvě hodĄky jedo z děckem dom! No co co, jak se dostaneš dom?! Až teho budeš mit plny zube, zavoláš a já pro tebe přifrčim, nebo mužeš jet tudle ze sósedkó, sténě po tobě kóká až hamba. Tak sa rozmysli, co pro tebe bude lepčí, a nezapomeň – za dvě hodiny!
Bóže, jak nám mohlo bét na slunku na Malorce!
* * *
Tak kde je? Sedím tady už pěkně dlouho a princ nikde. To pěkně spěchá pro nevěstu! A co jsem se toho šípu nahledala mezi lekníny, aby mi ho nesebrala náhodou nějaká jiná, za zlatou korunku jsem dala poslední peníze, no co se divíte, dneska dostanete koupit, na co si vzpomenete, jen musíte vědět, kde to prodávají...
Jak já se těším do zámku! Žádná studená voda a bahno, žádní hubení komáři k obědu, žádný strach z čápů a užovek, hele, zase tady jedna šmejdí, to abych se honem někam schovala, jenže co když se objeví právě teď ten pohledný princ?
No to taky bude problém ho přesvědčit, aby mě políbil, aspoň pusu bych si měla utřít, aby nebyla tak mokrá ... a teď se pěkně uvelebit na leknínový květ, ještě udělat smutné oči, ať ho to chytne za osrdí, a když to dobře dopadne, budu spát v hebounkých peřinkách, snídaně až do postele, žádná práce a zábavy až nad hlavu ... júúú, já se tak těším!
Panebože, kam jen mohl spadnout? Proč jen jsem tak napínal luk? A taková mokřina, ještě zapadnu a ušpiním si boty... kdybych si vzal tu protivnou sousedovic holku, co mi ji namlouvali, nemusel jsem se tady trmácet !
No no, co se vám nelíbí? Že tu pohádku znáte jinak? A kdo vám tvrdí, že tohle je pohádka?!
* * *
Letííí, Bobíku, letííí, vidíš, jak se nám povedl? Vždyť to nic nebylo, pár špejlí, tenký papír a provázek … jen se mi nesmíš plést pod nohy, au, koleno! A kde je drak? Proč jsi to klubko nechytil?
Bobíkůůů, drž se, drak tě unese, hlavně neštěkej, ať ti špulka nevypadne, až přestane foukat, poletíš zase dolů a já tě tady chytnu …
...Drž se, Bobíku, vynesu tě až do oblak a uvidíš tu nádheru, určitě se ti zalíbí volný prostor kolem tebe a vítr ti pročeše kožíšek tak, že všechny blechy raděj vyskáčou, a poletíme spolu kolem světa, to bude krása!…
...Vůbec se mně to lítání nelíbí, je mně zima na tlapky, točí se mně hlava, kdepak, to není nic pro mě, hele klesáme, sláva, a támhle je moje bouda a náš kluk, tak raz dva tři a hop! Není nad pevnou zem pod tlapkama ... co se jim na tom lítání tak líbí?
* * *
Krindapána, holky, vidíte taky to co já? Naše TOP modelka se zapomněla , husa jedna , a vajíčko je na světě. A to bylo řečí, že ona nic , že to pro ni není sedět na hnízdě a pak za sebou vodit housata jako na procesí! A jak nad náma ohrnovala zobák, že tím sezením tak akorát ztloustnem a nakonec skončíme na pekáči. A jak předváděla svoje peří , jak se s ním chlubila, že je pořád jako z cukru a husté a lesklé, jako by to naše nebylo nemlich stejné... na výstavách že vyhrává taky krásným držením hlavy a jasným hlasem a vůbec že je nejlepší z nejlepších… a prozradím vám , co se mi doneslo z vedlejšího dvora, že prý se spustila s jejich houserem, hned jak se oba vrátili z poslední výstavy drobného domácího zvířectva v Kotěhůlkách, a…
Božínku, vy jste ale husy, copak nevidíte, že moje vajíčko je větší než ta vaše? Že se jedná o experiment v chovu? No jasně, co můžete vědět, vždyť ze dvora vytáhnete paty tak leda na rybník. Jen počkejte, až já povedu housátko, to teprve budete závidět !
Babibajky (40)
