Obrázky a slovem o mnohém kolkolem

Človíček
Cestou běží človíček, velký je jak malíček.
Za sebou je jištěn tátou a máminou láskou zlatou.
Udiveně na vše hledí, hopsá, skáče, neposedí.
Vidí lidi, oblohu, auta, pejska na rohu.
Za chvilku mne, ale míjí. Nabil mne však energií.
Všem třem za to vzdávám, dík.
Celý den teď budu fit.

Vrabci
Hopsají si cvrlikají. O čem asi, zatraceně?
V Čechách je jich hodně méně.
Všechno možné probírají, vždycky dříve mnohé znají, než rozhlas a televize.
Je to tím, že neznaj krize. Jak se říká člověče.
O čem se jen tajně šušká, cvrlikají na střeše.

Missky
Jak, že skončí české missky, za něž život neručí?
Ponejvíce, spíše vždycky, s bohatými v náručí.
Ať již je to hokejista, nebo zdatný obchodník.
Auto, dům je cesta jistá.
Lepší než jít na chodník.

Příroda
Nejkrásnější světa chrám. Rád v ní proto pobývám.
Nejraději všude pěšky. Pozoruji ptáky, ježky.
Po celý rok mění obraz. Neumí a nezná podraz.
Od rána až do večera přijímám ji očima.
Jiná dnes než byla včera. Neustále dojímá.
Hmatem, sluchem, čichem, chutí, aniž by nás někdo nutil,
bereme ji v každý čas.
Vždyť jsme v ní a ona v nás.

Letadla
Letí, letí velký pták, stále výš až do oblak.
Jsou v něm lidé, koukaj, vidí, jeden poznal dům, kde bydlí.
Ze země je jiní zdraví od Prahy i z Posázaví.
Lítat jak lítají ptáci, lidé dávno chtěli taky…
Jinak budou pro legraci. Nakonec to přece zmákli.
Jak nás všechny ten čas honí, lítaj dnes už miliony.
Věda, pokrok. Jak je snadné vznést se érem k obloze.
Stane se, že někdy spadne, poláme se namnoze.
Stále více lidí dosud, lítá všude po světě.
Věří ve svůj šťastný osud. Patříme k nim. Těšíme se.

Kořist
Každý subjekt vždy sebe jistí, když se shání po kořisti.
Stát v tom není výjimkou, straší nás však záminkou.
Potřebujem reformy, křičí na nás „pravá“ ústa.
Při tom je to krádež pustá. Bohatým víc do torny.
Pomalu už ale není, co by bylo k rozkradení.
Krade důchodcům i dětem. Lidi, kdy tu pakáž smetem?
Už si staví pilíř druhý, ne aby splatila dluhy.
Nic jí totiž nestačí. Chce být ještě bohatší.
Všichni, kdož jsou proti, mohou si být jisti,
že je tahle banda nazve komunisty.

Dívky
Úsměv vždy sluší tvářím hezkých dívek.
Rád bych je viděl bez přikrývek.
Když pak nejen v tváři, v duši krásu mají,
pak jsou jak magnet s přitažlivou silou
Některá z nich možná stane se tvou milou.
Milování z radosti a lásky bez poplatků, bez cla,
není už tak časté. Prvnímu však všechno ve mně tleská.

Integrace
Každý krok i každý vývoj nese s sebou problémy.
Příliš mnoho úředníků znamená mít v zádech dýku.
Sjednocená Evropa je společnou naší metou.
Jedni pro a druzí proti, třetí zase všechno pletou.
Každý krok a každý vývoj může jít vpřed, leč i zpátky.
Omyly a chybičky vrátí se zadními vrátky .
Imigrační invaze přináší vždy nesnáze.
Lační sociálních dávek jsou rozbuškou dalších stávek.
Ale žádná revoluce nepřinesla řešení.
Integrovat cit i rozum – to je nutné, vážení.

Osel
Jako on mám umíněnou hlavu. Proto jsme si asi blízcí.
Lidé mívají ho rádi. Provázíval Cervantese.
Když je má rád, otřese se. Není skoupý na penízky.
Každému je ale nedá. Jenom tam, kde jich je třeba.
Mnozí lidé myslí, že je hloupé zvíře.
To je ovšem omyl, jak ta kaňka na papíře.
Kéž by byli mnozí chytří jako on.
Hned by mezi nimi zazněl libý tón.

Poběhlice
Láska je vztahem mnoha zdání. Gejzírem silných emocí.
Napadnutý se neubrání. Vzdává se rád. Je bezmocný.
Největší láska patří dětem. Rodičovská a mateřská.
Existuje, co svět je světem. Zaslouží úctu. Zatleskat.

Láska však není vůbec slepá. Ví a vidí vždycky víc tam,
kde jiní téměř nic. Proto je tak velkolepá.
Umí vlastnit, trýznit, kvílet. Má klíč od bran nebe, pekla.
Zamyká je. Proč se s někým dalším sdílet.
Oběť nechá vzdychat, šílet. A hlásá to, co neřekla.

Věčná je pouze v myslích romantiků.
Nevěčná rájem požitků a hříchů.
Erós je nauka rozšířená. A hlavním předmětem je žena.
Na lov vychází nečekaně, jak lvice, která loví laně.
Budhistická káma je přec mnohým známá.
Poučení o rozkoši nikdy nekončívá v koši.

Láska zpívá, mlčí, trýzní. Milující po ní žízní.
Když přijde čas nasycení, zazní ortel: konec, zmizni.
V tomhle je svět neměnný. Potřebuje kuběny.
Ani láska k jedné slečně nepřetrvá přece věčně.
O jedno příjmení mívá láska více.
Byť s kladným znaménkem, přesto poběhlice.

Jaká vlastně jsi?
Poutavá, žádoucí, přítomná zde i tam.
Slovy i tělem matoucí. V zmatku sám sebe často nachytám.
Krutá i něžná, vroucí i sněžná. Plebejská i kněžna.
Zkrátka složitá, protože jsi žena.
Přes všechny tyto otazníky,
na které ne vždy umím odpovědět,
ti přesto vzdávám obdiv, lásku, díky.
Má touha potrvá, aniž bych mohl všechno vědět,
jakáže jsi?
Jsi tajemství.

Bohové
A stále dosud nevěřím, ač stojím blízko u dveří,
za nimiž je už nežití a bolest se tam necítí.
Vždyť stále ještě nevíme, jaká a kde jsou kormidla,
které vše, nejen v našem světě, ale i v celém vesmíru
všechny procesy a děje řídí a jaká jsou ta pravidla.
Mnoho je názorů a rozdílů, žádné však nejsou na míru.
Neznajíce odpovědi, vymysleli lidé bohy.
Odkud se ti bozi vzali? To nám nikdo neodpoví.

Zlato
Když si vezmem pojem zlato, je to slovo mnohoznačné.
Než s ním nějaký kšeft začne, padne otázka – co za to?
Ve skupině vzácných kovů jediné nekoroduje.
Charakter však ohrožuje. Proto šup s ním do trezorů.
Dělali z něj zlaté tele. Ale názory se mění.
I panenství žena smění, vleze pro něj do postele.
Užití má celkem vzato od raket až k medicíně.
Proto zazní ne nevinně, lásko ty jsi moje zlato.

Milan Dubský

* * *
Koláže © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora