Na podzim je mnoho lidových slavností. Jsou to, mimo jiné, jízda králů ve Vlčnově, dožínky a vinobraní. Tato tradice přetrvává. Za komunismu se slavily, i když ne v takové míře. A slavilo se hlavně na jižní Moravě. Možná je to tím, že je tam tepleji, možná je to i tím vínem, které tam dozrává. Bylo a je mnoho umělců, kteří o těchto tradicích píší a malují a nebo psali a malovali. Jeden z takových byl Joža Úprka.
Narodil se v Kněžedubu v selské rodině 25. října 1861 jako prvorozený syn rodičů Jana a Evy. Měl ještě dva bratry, František byl sochařem a Martin, který zůstal sedlákem. Jeho sestra Běta se provdala za kováře. I když na statku bylo práce nad hlavu, jeho otec si vždycky našel čas na zálibu v malování.
Joža chodil do školy ve Strážnici, později v Olomouci na německý učitelský ústav. Odtud ale přešel na olomoucké Slovanské gymnasium. Ve svých studiích pokračoval na pražské Akademii u Františka Čermáka. Po ukončení, v roce 1884 přešel na mnichovskou Akademii. V Mnichově, spolu s Alfonsem Muchou, Antonínem Slavíčkem a Luďkem Maroldem založili spolek "Škréta".
V Mnichově zůstal tři roky. Vrátil se do Prahy, ale v roce 1888 přesídlil do rodného kraje, který ho inspiroval a zde také vznikly stěžejní díla jeho tvorby. Ve svých obrazech znázorňoval každodenní život prostého lidu, obyčejů a slavností. Zachycoval podobu lidových krojů a i krajinu Moravského Slovácka. Koncem roku 1892, začátkem roku 1893 dostal stipendium a mohl navštívit Paříž, kde studoval obrazy starých mistrů a seznámil se také se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem.
Za obraz "Pouť u svatého Antonínka" obdržel na pařížském Salonu v roce 1893 ocenění Mention honorable. Obrazu si tehdy všiml i švýcarský publicista William Rotter, který pak o Úprkovi psal ve švýcarských, francouzských, německých, italských i anglických časopisech.
V roce 1895 udělila i Česká akademie Úprkovi druhou zlatou výroční medaili za tento obraz. Jeho možná nejznámější obraz "Jízda králů" vznikl v roce 1897 ve dvojím provedení, jednou realistickém a jednou v impresionistickém.
Téhož roku měl Úprka svou první soubornou výstavu v Salonu Topič v Praze. Nedaleko Kněžedubu, v Hroznové Lhotě, si koupil malý domek a v něm si zřídil i ateliér. Domek nechal roku 1904 přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na patrovou vilu, s dřevěnými prvky, inspirované lidovou tvorbou. Sem za ním přijížděly osobnosti ze světa umění, jako Alois a Vilém Mrštíkovi, Hanuš Schwaigr, Zdenka Braunerová, Herbert Masaryk, Leoš Janáček a jiní. V roce 1902 ho zde navštívil i francouzský sochař Auguste Rodin, který byl okouzlen přátelským přijetím, moravskými kroji a hudbou.
Úprka se oženil s lidovou malířkou Anežkou Karlíkovou ze Svatobořic v roce 1899 a měli čtyři děti. Koncem svého impresionistického období (1899 – 1905) se věnoval také grafice - hlavně technice leptu.
V letech 1922 až 1937 žil na Slovensku, v Klobušicích u Ilavy. Zde měl svůj vlastní zámeček s ateliérem a hledal na slovenském venkově novou inspiraci. Zavítal také do Dubrovníka (v roce 1928), kde studoval obyčeje a kroje prostých lidí.
Úprka byl jedním z mála malířů, kterým se dostalo ocenění ještě za jejich života. Dočkal se několika souborných výstav v Praze, Brně a Hodoníně. Je také autorem výzdoby nové Jurkovičovy křížové cesty na Hostýně, nástěnných maleb v obřadní síni nové radnice v Uherském Hradišti a výzdoby kostela Panny Marie v Ostravě.
Joža Úprka zemřel 12. ledna 1940 v Hrozenkovské Lhotě a je pochován v rodném Kněžedubu vedle svého bratra Františka a svého někdejšího žáka Antoše Frolky na tzv. Slováckém Slavíně.
Jeho rodný dům v Kněžedubu byl v roce 2000 restaurován je zde muzeum bratrů Úprkových.
Olga Kotačka
O prezentaci zpracovanou v Power Pointu si napište zde
