Konec milování-nastal čas četby
Domnívám se, že většina čtenářů bude se mnou souhlasit, když prohlásím, že kultivovaní lidé se oddávají milování většinou v duchnách v posteli. Jenom když vás někdy čirou náhodou přemůže veliký cit, tak se sápete na milovanou osobu v lese, kde vás ovšem může nachytat hajný nebo někde na strništi, kde to zase hrozně píchá. Pouze otrlí jedinci, profesionální erotomani nebo zhůvěřilci, kteří nedokáží držet nízké pudy na uzdě, vyhledávají milostné hrátky mimo přívětivé postele. Tato individua se vrhají na krasavice kdekoliv, kde se jim naskytne příležitost. Svůj chtíč zpečeťují například v telefonních budkách, v mrazivých průjezdech, na lavičkách v parcích nebo dokonce v pangejtech u rušné silnice, protože si zkrátka a dobře nemohou pomoct.
Můj přítel, který bohužel patří k této skupině nešťastníků se dokonce zmocnil dcery košířského policajta Lásky v betonové rouře u rozestavěné továrny. A to se prosím taktně nezmiňuji o veliteli mého praporu majorovi Všetečkovi. Toho si v korespondenci jemu určené a námi vojáky tajně otevřené, jeho milenka chválila, že nebýt jeho zimního vojenského kabátu, který rozprostřel k účelu milování na zasněženém a rozoraném poli, jistě by chytla zánět močového měchýře. Nadarmo říkat, že by si papaláš na delší dobu ani neškrtnul. Co naplat, postel je opravdu pro tyto pohůnky nudnou záležitostí.
Většina nás, sečtělých, dobře vychovaných, uhlazených a vzdělaných milovníků samozřejmě opovrhuje těmito sexuálními štvanci. Jak jsem řekl, pro nás je postel určená k milování a někdy, když se právě nemilujeme, tak k občasnému spaní.
Alas! I postel bohužel přináší nečekaná úskalí, která snadno mohou zmařit naši touhu. Poslechněte si jak.
Jako senior úctyhodného věku, mám spoustu volného času. Ten nevyužívám jenom spřádáním lstí, jak vylákat milovanou ženu k utužování 55letého manželství. Také brouzdám po internetu a sleduji, co kde se slevou koupit. Přece si našetřené peníze nevezmu do hrobu.
Můj zrak jednoho osudného dne spočinul na odborném článku do nebe vychvalujícím neobyčejné přednosti pozice měnící postele. Tato vymoženost zaručuje konec bolesti zad, kloubů, chrápaní, zlepšení krevního oběhu, pálení žáhy spojené se samovolným ublinkáváním a samozřejmě nespavosti. Odborníci se dušují, že tato postel a matrace vám prodlouží život, který bude plný sladkých radovánek.
Jako stařík, který chytil druhou mízu, jsem si v duchu představoval jak nám změna pozice postele přidá šťávu do našeho konání.
Nečekal jsem proto dlouho a vydal jsem se na koupi tohoto zázraku. Zklamání ovšem na sebe také nedalo dlouho čekat. Ano, lidé mě varovali před cenou takové postele. A měli svatou pravdu. Z toho, co jsem v obchodech viděl, se mi zatočila hlava. Koupě dvou postelí a vhodných matrací by mě téměř připravila o životní úspory. Štěstí se na mě ale usmálo, když jsem zjistil, že díky konci finančního roku obchody nabízely neuvěřitelné slevy. I tak jsem ale s těžkým srdcem musel rozbít prasátko a vybrat z něho veškeré mince.
Zdůrazňuji, že koupě těchto technických vymožeností je náročná věc. Je důležité si pořádně vybrat, protože nechcete zůstat s matračkou, po které vás budou bolet záda ještě více než před tím. Proto je záhodno si v obchodně různé matrace nejdříve pořádně vyzkoušet. Co hodin jsem strávil chytáním lelků v leže na desítkách matrací. Úlisní prodavači se vám samozřejmě snaží prodat ty nejdražší. Nadšeně vám vysvětlují jejich technické přednosti, které vám zamezí noční pocení, ukazují vzorky toho, co se nachází uvnitř matrace, všechna ta péra a tkaniny a hučí do vás takovým způsobem, že se vám ze všech informací motá hlava. Při tom všem návalu informací jsem si nostalgicky vzpomněl na slámou nacpanou matraci u babičky a jak pěkně se na ní spinkalo.
Největší vymoženost mně byla nabídnuta v jednom obrovském obchodě, kde mě položili na počítačem ovládanou postel, na které jsem měl za úkol usnout a spát jak na zádech, tak na obou stranách těla. Po půl hodinovém spánku měl počítač navrhnout jakou tvrdost matrace bych měl koupit. Když jsem prodavačku upozornil, že nebudu schopen spánek přivodit bez přítomnosti mojí ženy v jejíž náruči jsem po léta s palcem v puse zvyklý usínat, od hlavy k patě potetovaná slečna se jenom usmála a prohodila, že je to počítači fuk, co dělám. Prodavačka zpozorněla, když jsem prohlásil, že trpím apnoe a pakliže opravdu usnu, tak jim na té slavné posteli mohu taky nakrásně pustit zelenou vodu a odejít do věčných lovišť. Prodavačka mně ukázala svůj bělostný chrup a řekla, že bych nebyl první ani poslední kdo na té posteli odešel na onen svět. Dodala, že když se jednalo o pohledné muže, že jim na rozloučenou dala umělé dýchaní z úst do úst. To jsem si okamžitě v duchu představil a s připitomělým úsměvem na tváři jsem opravdu na chvilku usnul. Krasavice měla pravdu, protože po mém procitnutí doprovázeném otázkou, kde to jsem, počítač rozhodnul, že nutně potřebuji koupit matraci tvrdou. Ženě Máně, která prodělala obdobnou proceduru o den později počítač doporučil lože spíše měkčí, což jsme nakonec v jiném obchodě doporučeném kamarádem chiropraktorem, udělali.
Na úžasnou postel jsem si okamžitě zvyknul. Po první noci mě přestala bolet záda a díky matraci jsem bez požití prášku na spaní usnul jako špalek. Totéž moje Máňa. Postele nám zaručily pravou nirvánu, podle ženy přerušovanou pouze mým bezuzdným chrápáním. Ale i to prý po několika měsících zmizí.
A teď jsem u toho! Není poprvé, co jsem naběhnul na vidle.
Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že postel nás připraví o požitek milování. Hrozná skutečnost totiž je, že postel je tak pohodlná, že místo toho, abych se věnoval hrátkám, potupně usnu jako špalek. A když čirou náhodou v toporný spánek neupadnu, tak hnán zvířecím chtíčem, snažíce se překulit na Máninu postel, se propadnu do široké mezery oddělující obě postele. Bolestné skučení způsobené naraženými žebry dává rychle zapomenout na jakékoliv milování. Kdybych tohle věděl, neutratil bych penzi za koupi nějaké, slast zaručující, postele.
Ano, nakonec jsem se přece ale ve stáří poučil. Došel jsem k závěru, že je moudřejší si po desáté přečíst vzrušující knihy jako na příklad Timur a jeho parta, Čuk a Gek, Jak se kalila ocel nebo Rudá záře nad Kladnem než se domáhat potupného styku, který se stejně díky příliš pohodlné matraci neuskuteční…
Četba hodnotné literatury je přece pro obstarožního penzistu mnohem užitečnější než bláhová honba za něčím, co stejně marně honíte.
Je však možné, že se mýlím. Třeba by stálo za to vyzkoušet jarní mez v lese, přes všechno nebezpečí, že by o vás mohl zakopnout hajný nebo pytlák. Ale kdo se chce zařadit mezi sexem posedlé pohůnky, že ano?