Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O kontrole (v) nás (4/5)
 
Proměna společenské kontroly jako projev upadající morálky

Až dosud jsme se bavili o individuální kontrole a potřebách jedince. Existují ale i další formy kontroly. Lidskou společnost vždy provázela sociální (společenská) kontrola. Každé společenství si vytvářelo svá pravidla soužití, nepřekročitelná tabu stejně jako tolerované prohřešky, systém trestů i pozitivních stimulů. Bez pravidel (a kontroly) se žádná lidská pospolitost neobešla ani v pravěku. A tato sociální kontrola vždy hrála stěžejní roli v přežití společenství. Tresty zpravidla byly přísné a tím nejhorším bylo vyloučení provinilce z kruhu ostatních, což se v dřívějších dobách mnohdy rovnalo rozsudku smrti. Bez ochrany a pomoci druhů jedinec tváří v tvář drsné přírodě či konkurenčním skupinám neměl šanci přežít.
 
Je zajímavé sledovat, jak se během tisíciletích našeho společenského vývoje proměňuje právě role sociální kontroly a role státu (zákonů). Čím hlouběji se noříme do minulosti, tím větší význam hrála sociální kontrola, a naopak nebylo potřeba nekonečné mračno všemožných zákonů. Jak se společnost vyvíjela, sociální kontrola slábla, a naopak sílila role státu, jeho zákonodárství a represivních orgánů. Dnes žijeme ve společenstvích, která jsou prošpikována neuvěřitelným kvantem zákonů, předpisů, nařízení, vyhlášek, zákazů, příkazů… Obklopuje nás enormní množství normativů, že spojení „neznalost zákona neomlouvá“ je vlastně poněkud úsměvné, protože pochybuji, že někdo může znát veškeré zákony kupříkladu třeba „jen“ České republiky? Proč taková nutnost kontroly? Podle mého skromného názoru je to odrazem neustále upadající společenské morálky jako celku a mravních kvalit jednotlivců. Sociální kontrola, která fungovala dřív, kontrola založená na určitých etických principech, na zodpovědnosti, na povinnostech vůči celku, na mentalitě spojující tradici a zkušenosti předků s respektem a ohleduplností k potomkům, kontrola vycházející z poznání, že má svoboda a prospěch má určité limity ve vztahu k celku, tato kontrola je v současném euroamerickém prostoru nahrazena kontrolou institucionální, kontrolou vycházející z moci státu, z džungle zákonů, mnohdy i těžko srozumitelných, mnohdy třeba i poněkud absurdních, zákonů, jejichž dodržování často nevychází z vnitřního přesvědčení občanů, ale z vědomí existence kontrolních orgánů, policie, úřadů, soudů a dalších, zákonů, bez nichž by se současná společnost zhroutila, přestože před staletími a tisíciletími jich našim předkům stačilo mnohem méně ke kontrole a chodu jejich říší.
 
Namítnete, že doba byla jednodušší z pohledu technologií, společenských i mezinárodních vztahů, vědomostí a vůbec – tak nějak všeho, že? Není to pak přeci tak úplně férové srovnání, nebo snad ano? Na jednu stranu ano, na druhou stranu ne. Každá doba je složitá a liší se v kontextu svého historického paradigmatu. A samozřejmě i tisícileté římské impérium, tři tisíce let trvající Egypt, tisíc let fungující Byzantská říše… ano, i starověká či středověká impéria měla soustavu složitých pravidel, pro současníky leckdy jistě také připomínající div ne Babylónskou věž nebo gordický uzel. Ovšem tehdejší říše nedisponovaly tak propracovanými systémy kontroly, a pokud Alexandr Veliký dobyl území od Makedonie přes Egypt až po hranice současné Indie, pokud se Řím rozkládal na třech kontinentech kolem Středozemního moře, či pokud proti Mongolům na jedné straně stavěli velké zdi v Číně a současně se tito kočovníci přehnali přes přemyslovskou Moravu v srdci Evropy, je jasné, že kontrola a dodržování (či nedodržování) pravidel v těchto říších fungovalo poněkud jinak než dnes.
 
 
Klidně se vraťme ještě dál, až k prvním zemědělcům či lovcům mamutů, vraťme se do doby, kdy naši kotlinu obývali legendami opředení Keltové, od jejichž jména Bójů pochází i jméno naší země, Bohemia. Lidské dějiny jsou z jistého úhlu pohledu dějinami úspěchu. Každý z nás jsme potomky úspěšného rodu. Protože kdyby naši předkové ve svém životě neuspěli, my bychom se nenarodili. Tak v čem se tolik liší naše současnost, že bez přísné institucionální kontroly by se západní svět 21. století rozpadl jako křehká porcelánová ozdoba, zatímco v nějakém 7., 6. či 5. století před naším letopočtem tu vzkvétaly kultury, kde institucionální kontrola byla nesrovnatelně nižší? Keltská kultura kupříkladu nikdy nevytvořila ani jednotný státní útvar, přesto nás obohatila o řadu vynálezů (kalhoty, mince, podkovy, rotační mlýnky, hrnčířský kruh…), rozvíjela svébytné náboženství, tvořila vrcholná umělecká díla a uměla se proměnit i v obávané válečníky, kteří svého času naháněli strach i Římanům. Ona tu fungovala kontrola a to silná, ovšem kontrola společenská, nikoliv institucionální.
 
To, že institucionální forma kontroly čím dál tím více nahrazuje sociální, je dle mého názoru, jak jsem již napsal výše, projevem postupné morální degradace lidstva, která se táhneme dějinami lidské společnosti jako nekonečná červená niť. Ne, rozhodně nechci tvrdit, že dnešní doba je zkažená – to samé si nepochybně mysleli už první křesťané ukrývající se jako sektáři před běsnícími římskými pronásledovateli. Jan Hus raději obětoval život, než aby se smířil s morální dekadenci své doby. Martin Luther dokonce navždy rozštěpil křesťanskou obec svým přesvědčením o nutnosti změn, což ho dozajista asi nenapadlo, když přibíjel devadesát pět kritických tezí na dveře kostela ve Wittenbergu. Proto si nemyslím, že by minulé epochy znamenaly morální blahobyt a současnost jen marast. Z optiky filosofujícího historika, který přes sebou má tisíce let vývoje k porovnání, to vidím spíše jako setrvalý trend, který se s každou novou epochou o něco zhoršuje.
 
 
Vyhnání Adama a Evy z Ráje
 
Takže budou-li pokračovat lidské dějiny i do 22. století, bude lidská morálka zase o něco horší a budeme potřebovat ještě více institucionálních pravidel a dohledu, abychom vůbec fungovali? Obávám se, že ano, i když bych se hrozně rád mýlil. Existuje dno, kterého lze dosáhnout a odrazit se od něj vzhůru? Obávám se, že ne. Jednak proč věřit, že po dosažení dna lze zase jen stoupat vzhůru a jednak i když se může zdát, že v polovině dvacátého století jsme jako lidstvo dosáhli naprostého morálního dna, a od té doby stoupáme vzhůru, mějme na paměti, že dějiny státní společnosti trvají už přibližně pět tisíc let a dějiny našeho druhu sto čtyřicet tisíc let. V tomhle kontextu je několik generací či i celé staletí jen malinkým dílkem celé skládanky a z pohledu celku to můžou být výkyvy grafu miniaturních rozměrů. Věřím snad, že na začátku, před tisíci, desítkami tisíc let, bylo lidstvo mravně vyspělé? O něco vyspělejší ano, ale že bychom byli nějak přehnaně dobří? Že bychom dosáhli nějakého prapůvodního ideálu, od kterého se vzdalujeme, jak lze i symbolicky chápat vyhnání Adama a Evy z ráje, to ne, tomu nevěřím. To našemu druhu zřejmě není dáno do vínku. A proto díky za každého skutečného člověka, za lidi čestné a spravedlivé, za posledního otroka i císaře v každém letopočtu dějin, kteří jednali a jednají morálně.
 
Pokračování za týden...

O kontrole (v) nás (1/5)
O kontrole (v) nás (2/5)
O kontrole (v) nás (3/5)
O kontrole (v) nás (4/5)
O kontrole (v) nás (5/5)
Tomáš Zářecký
* * *
Ilustrace: Zdeněk Burian a Jan Brueghel starší

Zobrazit všechny články autora
 
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 09.04.2023  10:58
 Datum
Jméno
Téma
 09.04.  10:58 Ivan
 08.04.  19:07 Přemek
 08.04.  17:44 Von