Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Patrik,
zítra Oldřich.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky (48)
 
Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...

Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.
 
Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.
 
Mara
 

* * *
 
A co takhle trochu pravopisu? Nebojte se, je to jen o písmenkách abecedy.
Třeba takové „D“?! Neoškrňujte se, je důležitější, než si myslíte. No, však si to přečtěte, to nikomu neublíží…
 
Co je vidět, to je zřejmé! Nic však  není  samozdřejmé!!!  
 
To vám jednou bylo jedno písmenko abecedy, které si myslelo, že se bez něho žádné slovo neobejde. Víte, ono bylo tak trochu do sebe zamilované. No, tak trochu! Řekla bych spíš, že až moc! Bylo domýšlivé, jen se podívejte, jak se mu pupík nadýmá pýchou. Ostatním písmenkům se taková hloupost nelíbila, věděla totiž, že všechna jsou velice důležitá, a kdyby jedno třeba chybělo, nebo jich bylo ve slově víc, než je potřeba, byla by z toho pěkná šlamastyka. Slova by změnila smysl, místo rozumné věty by se na papíře objevil zkomolený nesmysl, lidi by pomalu nevěděli, co chce jeden druhému říct. N  c  bse ou řki ?  A to jich chybí jen pár!  O y  t  m e l !  Aad jadkk bbdy sdse  dvááám  čedeetlloo todhhhlee? Lidi by potom luštili každé psaní jako křížovku a ztratili by tolik času, že by jim na práci žádný nezbyl a nakonec by umřeli hlady. A písmenka by měla po ftákách, protože by je potom už nikdo nepotřeboval. 
 
Proto se maminka ABECEDA rozhodla, že nafoukanému „déčku“ přistřihne křidýlka a jednou provždy svoje děti poučí o jejich právech a povinnostech, aby nedělaly zmatek v pravopise, dospělým zase ostudu a školáčkům neztěžovaly učení.   
 
Tak co? Ani to nebolelo, že? 
 
* * *
                                  
A nejlíp se mají hroši! Nikdo je nehoní do školy, nemusí brzy ráno vstávat a ani by si nikdo nedovolil je budit, vždyť se podívejte, jaká je to těžká váha. Stačí jim, že se celý den povalují ve vodě a otvírají svoje velikánské tlamky na každého, kdo jde náhodou kolem. Mají v té svojí veliké hlavě tak malý mozeček, že je ani nenapadne podělit se o kus řeky s ostatními zvířátky. Cení těch svých pár zubů na lvy i žirafy a dupou do bahna tak silně, že i krokodýlové raději odplavou o zátočinu dál …ani jim nevadí, že o nich jdou po savaně jen samé nepěkné řeči a kdekdo se jim směje. Inu, mají opravdu hroší kůži! Jenže … mají se skutečně nejlíp?
 
* * *
 
Ale prosím vás, vy jste ještě nezažili ten nádherný a povznášející pocit, to čisté tvůrčí nadšení? Před vnitřním zrakem vám defiluje jeden nápad za druhým, nemůžete pomalu ani spát, jak úporně se vám derou do hlavy podrobnosti kompozice a sladění barev. Našepsované plátno na vás čeká na stojanu, novostí zářící paleta se nemůže dočkat, až ji pohladí prstíčky štětců … Tak kde to vázne?!  Žádný učený  z nebe nespadl, říká přísloví. Co na tom, že jste to ještě nikdy nezkusili? Teď je ten pravý čas. A že vám nejdou figury? Tak se pusťte do krajiny! Jó, máte problém, jak ji dostat na to malé plátno? Pak už zbývá jen jedna rada, ta je ale k nezaplacení, ani nevím, jestli vám ji mám prozradit. Co když potom zpychnete z té slávy a proslulosti, co vás čeká? No dobře, nebudu škrob, tady je: plácněte červený flek do pravého horního rohu, vedle ze tři šmouhy svinibrodskou zelení, vlevo dole pár plácanců oranžové a můžete vystavovat v New Yorku jako akademický malíř. Panečku, to je ale síla! 
 
Dejte pokoj, prosím vás! Co sem pletete věšák! Tady řešíme otázky moderního malířství a vy přijdete s věšákem! Běžte si ho pověsit někam! Ale tam ne, co vás to napadlo věšet ho na dveře, tam přece stačí natlouct nějaký háček, to dá přece rozum, nebo hřebík, ten je po ruce, hele! No a co, že si uděláte díru do kabátu?! Nemáte si ho věšet na hřebík, kabát se přece věší na věšák!  Co co co? Já že jsem pomlouvala věšák? To nikdy, ani náhodou! Já proti věšákům nic nemám, sama jich mám plnou skříň. To já jen, že se mně tohle téma zdá poněkud nepatřičné, když se ocitne tak blízko „umění“.
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 26.02.2018  21:18
 Datum
Jméno
Téma
 26.02.  21:18 Mara s díkem čtenářům
 26.02.  11:38 oga janíčková
 26.02.  11:38 Vesuvjana díky
 26.02.  09:19 ferbl
 26.02.  08:12 Von
 26.02.  07:35 Květa