Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Alexandr,
zítra Lumír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (5)
 
Řeknete si – jsme přece magazín pro seniory!  Ale život je rovněž plný krásy a tím radosti. Říkáme – právě proto pohádky a říkanky. Kdopak má v dnešní uspěchané době čas na čtení a vyprávění pohádek svým dětem a vnoučatům a to i přesto, že si pamatujeme, jak dětství bylo nejkrásnějším časem našeho života, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajů a překvapení, přitom bylo jedno, kde jsme žili a čím jsme byli obklopeni.

Na základě úspěšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli představit našim čtenářům novou serii pohádek pro vás a vaše děti i vnoučata a hlavně také pro ty, kteří nezapomněli na kouzlo vyprávění našich prarodičů i rodičů a rádi na něj vzpomínají.

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává čtenářům znát, jaký úžasný výběr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou či makovou až k moderním obrazům současného života, dalo by se říct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Světlík mistrně vložil své životní zkušenosti a nenásilnou formou bude působit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
 
* * *

 
Neposlušný Míša

 
V jedné medvědí rodině, jmenovali se Brumlíkovi, měli syna Míšu. Byl celkem hodný a poslušný, pouze jedna věc působila rodičům starost: vychovávali z něho artistu, ale Míšovi se to nelíbilo.

Bylo to totiž v cirkuse Berolina. Táta dělal stojky, jezdil na soudku, tloukl do bubnu, matka tancovala a chodila po provaze, Míša dělal kotrmelce, jezdil na koloběžce a později dokonce na mopedu. Divákům se jejich číslo líbilo, ale Míša se mračil. Nechtělo se mu dělat kotrmelce, ani to ježdění na motorce ho nebavilo.
„Zadarmo tě nikdo živit nebude,“ domlouvali mu nešťastní rodiče. „Šoupnou tě do zoo a už se nikdy neuvidíme.“

 
 
Míša se však mračil dál. Nechtěl být artistou, chtěl být něčím jiným. A víte čím? Zpěvákem! Jen si to představte: medvěd a zpívat! Někdy při svém výstupu otevřel pusu, vyrazil ze sebe bručivý tón, děti tleskaly a jeho to povzbuzovalo.
 
„Neslyšíš, že se ti přitom smějí?“ říkali mu, ale Míša na to nedbal, pořád si něco broukal, i na kytaru zkoušel hrát. Přetrhal však struny a jinou mu nepůjčili.
 
Jednou si řekl, že už má té artistické drezúry dost, uteče a půjde kamkoli, kde ho nechají zpívat. Počkal si na vystoupení v Praze, protože slyšel, že v Česku jsou zpěváci, kteří nemají o nic lepší hlas než on, víc bručí, než zpívají, a přesto jsou úspěšní! Když objížděl manéž na motorce, přidal plyn, vyrazil kolem zkoprnělých pořadatelů k východu a ocitl se venku. Myslel, že vyjede na ulici, ale všechny brány byly zavřeny. Proplétal se tedy mezi maringotkami, jezdil kolem dokola a pořád nemohl najít cestičku, kudy by utekl. Když ho začali lidé od cirkusu pronásledovat, zamířil zpátky do stanu.
 
Ředitel zatím poslal do manéže klauny, aby zachránili program. Jeden hrál na housle, druhý na harmoniku a před nimi stál mikrofon. Teď se tam vřítil uprchlý medvěd na mopedu, zabrzdil, přiběhl k mikrofonu, chytil se stojanu a začal zpívat. Diváci mysleli, že to patří do programu, tleskali a volali: „Bravo! To je panečku zpěvák!“
 
Míša spíš bručel, než zpíval, ale bručel z celého srdce a byl v sedmém nebi. „Tak co?“ zářilo mu z očí. „Umím zpívat, nebo ne?“
 
Po představení mu rodiče vyprášili kožich, ale drezérovi medvědího tria nezbylo nic jiného než neplánovaný výstup pořádně nacvičit. Kam teď cirkus přijede, všude chtějí vidět a slyšet zpívajícího medvěda.

 
 

A že se přitom lidé smějí? Míšovi to nevadí. Smích je přece pro každého komika tím nejsladším zvukem.
 
Eduard Světlík
* * *
Koláž © Marie Zieglerová
Ilustrace © Eda Casperi-Mühsam
Anotační obrázek © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 24.05.2017  10:54
 Datum
Jméno
Téma
 24.05.  10:54 Von
 24.05.  05:11 Mirka