Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Život tropí hlouposti aneb mé životní paradoxy a renoncy (60)
Už proto, že „hlavní centrála“ tohoto internetového magazínu je v Ostravě, musím zde ještě připomenout mé dvojí „angažmá“ v ostravském televizním studiu.
Má účast v silvestrovském pořadu koncem roku 1978 byla jakousi vstupenkou do několika dalších zábavných televizních pořadů. Koncem roku 1980 si na nás meteorology vzpomnělo ostravské studio a pozvalo nás na natáčení tehdy oblíbeného pořadu Dobrá parta. A tu dobrou komořanskou partu jsem jel reprezentovat společně s kolegyněmi Janou Bílovou a Magdou Lípovou a s kolegou Vladimírem Seifertem
Už v rychlíku do Ostravy nás poznal jeden starší herec, který tam jel také něco natáčet, a když nás spatřil, tak zvolal – proboha – čtyři meteorologové pohromadě, to zas bude strašný počasí! A měl pravdu – moc hezky nebylo!
Už předem byl napsán scénář, který čerpal z našich pracovních a televizních zážitků. Připomínali jsme různé své mimořádně „úspěšné“ předpovědi, milé přebrepty, Jezkydy a Beseníky a také sněháňky, které se později ujaly u moderních televizních rosniček. Magda a Vladimír dávali k lepšímu své lyžařské příhody, vzpomínalo se třeba na dětský amatérský srážkoměr, do kterého Janě jeden malý chlapeček načůral. Dále i na to, jak ještě na letišti se nám zželelo kolegy, který očekával od západu déšť, a když se nedostavoval, pokropili jsme z horního patra jeho okno konví, abychom mu udělali radost. Mimochodem – tento kolega si tak bral své občasné neúspěchy v předpovídání, že to nervově nevydržel a sám dobrovolně naše řady proroků opustil! A já jako exhibicionista jsem tam dokonce zpíval a doprovázel se na klavír! Tedy – abych to uvedl na pravou míru, sice bych to asi zahrál, ale natáčení by se určitě strašně protáhlo, než by se mi to povedlo zabrnkat bez přehmatu. A tak se to nahrálo předem. Profesionál mou Komořanskou hymnu záměrně nahrál – jak pravil - „sokolsky“, a já ji nazpíval, jak jsem uměl, snad jaksi skautsky. Celý ten téměř hodinový pořad jsme pak natočili tak rychle, až se štáb téměř zlobil, neboť se obával, že příště jim vedení zkrátí natáčecí frekvenci! A nyní si dovolím předvést tu naši hymnu, jejíž slova jsem drze složil na pochod Jaroslava Ježka – Proti větru. (Když nás půjdou miliony, všichni proti větru…)
Příroda, ač matka dobrá, když počasí vaří,
Nám prorokům už ze zvyku naši práci maří.
Nechceme se vymlouvat a dělat obezličky,
Hrozně rádi denně kouknem´ pod její pokličky.
Ve věštírně komořanské, hučí to jak v úle,
Zkrotit všechny izobary k tomu třeba vůle.
Pýthie vždy je a bude naším vzorem dále,
Stoprocentní předpovědi chceme chrlit stále!
Ostravské televizní studio mě pak ještě jednou pozvalo na natáčení dalšího silvestrovského pořadu, tuším, že někdy v roce 1982.
Ač se tehdy nikomu o mobilních telefonech ani nesnilo, „odchytili“ mne na vesnickém telefonu dokonce už v srpnu na dovolené na Orlíku! Na natáčení pořadu jsem jel někdy na podzim a šlo v něm o střihače – zmatkáře, který pomíchá natočené kazety a vznikne zmatečný pořad. Natočil jsem jednu předpověď počasí s vlastním textem a nazpíval písničku Mám malý stan. Totéž pak natočil i Waldemar Matuška a ten střihač to zmotal tak, že se střádaly obě předpovědi a oba zpěvy! S Waldemarem jsem se bohužel nesetkal a dokonce jsem ten pořad ani nikdy neviděl, protože šel na Silvestra někdy odpoledne, kdy jsem – opět v Harrachově – lyžoval.
A nakonec ještě jeden pikantní paradox. Zdejší naše „seniortipová“ kolegyně Hana Juračáková se marně snažila v ostravském televizním archivu sehnat záznamy těchto mých „životních televizních rolí“. Poškodily se nebo ztratily při povodni v roce 1997! Život je prostě někdy prevít…