Už nebudu číst statistiky. Nevím jak vás, ale mně pravidelně dokáží rozladit. Tedy především ty naznačující, že muži jsou z pohledu přírody méně dokonalý živočišný druh, jemuž hrozí vyhynutí. No posuďte sami, v Česku žilo koncem loňského roku 354 stoletých lidí. Nejstarším člověkem v zemi je žena, která letos oslavila už 108. narozeniny. Stoletých žen je zhruba pětkrát víc než mužů! Lidí s deseti křížky na krku v Česku pomalu přibývá. Před pěti lety jich v zemi žilo 232, před dvěma pak 277. To nezní tak špatně, jako geriatr se mohu těšit, že do pozdního věku budu mít práce dost. Také se opravdu těším, pokud si ovšem nepřečtu, že evidováno je pouze 62 žijících mužů k 292 ženám nad sto let. Nejstarší občanka pobírá penzi už plných 43 roků! Jako muž tedy nemám právě nejlepší vyhlídky, a ani prognostici mně příliš nepotěšili.
Podle odborných studií nebude v budoucnosti, vzhledem k prodlužování lidského života, deset křížků žádnou raritou. Již za 60 let by mělo v Česku žít téměř 19 tisíc osob, které oslavily sté a vyšší narozeniny. V roce 2150 by pak mohlo být sto a více let 426 tisíc lidí. Ženy však budou nadále v přesile. No a pokud se té práce týká, ani tu nemám zcela zaručenu, nebudu-li chtít zaměstnávat sám sebe. Úřady práce totiž loni odhalily šestnáct případů diskriminace kvůli věku. Ve skutečnosti je ale těchto případů víc. Zarážející je, že k rizikovým skupinám na trhu práce patří už lidé starší 50 let, tedy na vrcholu kariéry. Podle studií Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí jsou lidé z této věkové skupiny považováni za méně výkonné. Dokonce panuje i názor, že už jsou na určitou činnost staří!
Bohužel takto deprimující není jen řeč nějaké teoretické studie. To je realita. Zatímco na jedné straně slýcháme o podpoře celoživotního vzdělávání a nutnosti aktivního životního stylu do vysokého věku, na straně druhé se už pouhé překročení padesátky stává bez pardonu handicapem. Z výzkumu vyplynulo, že 12% lidí nad 50 let někdy nebylo přijato do práce právě proto, že se zaměstnavateli zdáli na dané místo staří. Další čtvrtina padesátníků a starších se nechala slyšet, že tuto zkušenost měli jejich známí.
Každý dvacátý člověk nad padesát let uvedl, že kvůli svému věku práci ztratil. Co k tomu dodat? Že zaměstnavatelé vytvářející tlak na lidi v důchodovém věku, aby odešli do penze jsou sami proti sobě? To víme my, to vědí neuvěřitelně činorodí a vitální senioři s nimiž se na nejrůznějších postech setkávám, ale patrně to nevědí či nechtějí vědět personalisté a zaměstnavatelé, kteří se alibisticky ohánějí rizikem nemocnosti či snížením výkonu.
V pozadí je však často jednoduchá rovnice: vyšší věk - vyšší vzdělání - vyšší praxe - dražší cena práce.
Vynikající francouzský odborník na reklamu a vůdce téměř dvou desítek prezidentských volebních kampaní, Jacques Séguéla, je ve svých dvaasedmdesáti letech nesmírně činorodý. Když se tohoto otce pěti dětí, z toho nejmladším dvojčatům je šest let, zeptáte na důchod, tvrdí, že penze je největší blbost naší civilizace a největší továrna na smutek. Má pravdu, senioři by neměli být společností posíláni do starého železa. Mají zkušenosti, znalosti a díky medicíně i službám mohou žít naplno soukromě i pracovně mnohem déle.
Jen mně tak napadá, jak by dopadl, mediální mág Séguela, kdyby se u nás ve svém věku, ale pod jiným jménem přihlásil do výběrového řízení namátkou v první reklamní kanceláři. Obávám se, že v lepším případě by ho maximálně tak angažovali pro natočení dalšího pokračování urážlivého reklamního spotu, kdy nemohoucí senior podráží hůlkou nohy své ženě, krade jí brambůrky, aby mu je nakonec sebral jeho mladý akční vnuk.