Jednoduché české jídlo
Redakce: Vybráno z cyklu „Zamyšleníčko“
* * *
Kuchařské recepty bývají v každém časopise, u kterého se předpokládá, že jej otevře žena. Kuchařských knih je na trhu nepočítaně, jen si vybrat. Poslední dobou se však roztrhl pytel s kuchařskými pořady i v televizi.
Všechny ty relace mají společné jedno – úžasně šikovné, vynalézavé kuchaře, složité, neobvyklé recepty a netradiční suroviny. Na pohled krásná, lákavá, leč hodně pracná exotika.
Proto mne velmi potěšilo, když jsem jednoho dne v rozhlasovém vysílání zaslechla, že se na módní výsluní vrací tradiční a jednoduchá česká jídla. No konečně!. Proč nenabízet to, co je chutné a přitom tolik odlišné od kuchyně jiných zemí (tedy kromě Rakouska a Bavor)? V české kuchyni se přece najdou i lehká, chutná a zdravá jídla, proto jen do toho!
Popadla jsem papír a tužku, posadila se a začala pozorně poslouchat dialog moderátorky a šéfkuchaře, který se vyznal z toho, jak rád by cizincům, kteří jeho restauraci hojně navštěvují, nabídl něco českého kromě vepřoknedla a svíčkové. Chutné, jednoduché české menu. Že bude, jak pravil, trochu rafinované, aby se ti cizinci „zakousli“? Sem s tím, člověk se pořád má co učit!
Z dalšího dialogu, v němž zazněly podrobné recepty a postupy na přípravu polévky a hlavního jídla bylo zřejmé, že zmiňované jednoduché české menu zase tak úplně jednoduché nebude. Kdybychom ho chtěli uvařit, spotřebujeme nejméně 3-4 hodiny času – pokud budeme velmi plánovitě hospodařit s hořáky, množstvím hrnců, kastrolů, pánví a pořadím prací, protože jen na polévku budeme potřebovat nejméně tři, (na vývar, na vaření drštěk, na osmahnutí zeleniny, na jíšku), ale naučíme se dělat confit (cibulový džem), kterým „orafinujeme“ dušené maso. Nikdy dosud jsem o něm neslyšela, ale internet je zdroj informací.
Takže dnes už je známo, že „pro středoevropana poněkud překvapivý cibulový confit, neboli džem, je skvělým doplňkem foie gras a paštik“, tudíž pro českou kuchyni jak dělaný. Vaří se pozvolna a dlouho, stejně jako i ostatní složky navrhovaného menu. Jako příloha se hodí brasírované brambory. Tady je internet skoupější - braserié = pomalé vaření, ale snad bylo řečeno „na sádle pomalu pečené brambory“.
Teď je třeba pátrat, kde, v kterém řeznictví je možné koupit telecí dršťky na polévku, protože hovězí patrně nejsou dost české. …a budeme muset zjistit, zda máme dostatek nádobí, aby pro takové rafinovaně české vaření vystačilo…
Přitom se do hlavy vkrádá otázka co je na takovém jídle jednoduchého? A českého?
Bude dobré o tom při vaření přemýšlet…
Elena Paclová
* * *
Fotokoláže © Olga Janíčková
Zobrazit všechny články autorky