Prvních několik kroků po celém chodidle udělal minulý týden malý Tomášek při cvičení na rehabilitačním oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku. Jeho mamince v té chvilce až vyhrkly slzy do očí.
Tomášovi rodiče dorazili na rehabilitační oddělení nemocnice, když bylo jejich prvorozenému synovi čtrnáct měsíců. Chlapec už chodil, ale stále jen po špičkách. „Rodiče ho už asi od tří měsíců stavěli na nožky a drželi ho přitom v podpaždí. Dítě se opíralo o špičky. Rodiče měli radost, jak to jejich chlapci jde, a netušili, že si tak zakládají na pozdější problémy. Tomášek si polohu na nožkách začal vynucovat, až si zafixoval špatný postoj. Když pak v jednom roce začal chodit, pohyboval se jen po špičkách. Tehdy teprve rodiče zjistili, že není vše v pořádku a rozhodli se řešit problém s odborníky,“ vypráví fyzioterapeutka Bernarda Magnusková, která s dětmi pracuje už od roku 1980.
Případ malého Tomáška je dost extrémní, ale někdy se stává, že rodiče své miminko přetěžují. Častěji dochází k opačným situacím, kdy dítě přehnaně hýčkají, nenabízejí mu polohy, které jsou pro něj nepříjemné nebo pracné a dítě se pak opozdí v pohybovém vývoji. „Typický je případ Natálky, která se v sedmi měsících nakulovala jen na boky. Neměla ráda polohu na bříšku a tak jí do ní rodiče vůbec nedávali. Dítě se tedy nenaučilo lézt ani stavět se na čtyři,“ líčí Magnusková. Stačilo čtrnáct dní rehabilitace, aby se Natálka začala překulovat, v osmi měsících se plazila, v devíti začala lézt po čtyřech a v deseti se stavět. Nyní jí ještě není rok a už se pokouší o první samostatné krůčky. Spolupráce rodičů a rehabilitačních odborníků přinesla své ovoce. Děvčátko bez potíží dohnalo mezery v pohybovém vývoji.
Rehabilitační oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku pracuje průběžně se zhruba devadesáti dětmi, kterým se věnují dvě rehabilitační sestry. U mimin řeší hlavně různé vývojové vady. Větší děti trpí skoliózami a dalšími poruchami pohybového aparátu zapříčiněnými převážně špatným držením těla, ale často také obezitou mnohdy způsobenou prostou nechutí hýbat se. Kromě individuálního tělocviku docházejí některé děti i na kolektivní cvičení. „U starších dětí je důležitá motivace. Musím říct, že v případě obezity jak kluci tak holky, když už sem začnou chodit, tak se snaží,“ říká další fyzioterapeutka Lenka Drabinová. Děti se ovšem na oddělení pouze naučí cvikům, které by měly denně cvičit i doma. Pak hraje velkou roli jejich snaha a chuť a také přístup rodičů. „Práce s malými dětmi a adolescenty je úplně jiná. U mimin totiž vidíte pokrok hodiny od hodiny, zatímco změny u starších dětí jsou výsledkem hodin a hodin cvičení závislého hlavně na jejich vlastní vůli,“ srovnává Drabinová.
„Pro některá miminka je cvičení nepříjemné, velkým křikem se pak brání poloze, která se jim nelíbí. Mnohdy slzy svých ratolestí zpočátku špatně snášejí i maminky. Musíme postupovat opatrně i s ohledem na jejich psychiku. Navíc je důležité, aby se cvičit se svými dětmi naučili sami rodiče, protože samotné návštěvy rehabilitace nestačí,“ dodává Magnusková. Souhlasí i maminka roztomilých půlročních dvojčat Sebastiána a Matyáše, která se narodila předčasně v 31. týdnu. „První cvičení nebylo jednoduché, ale teď už s tím nemám problém. A klukům to evidentně prospívá,“ usmívá se maminka.
Inéz Bortoliová
Text k fotografii:
Půlroční dvojčata Sebastián a Matyáš se narodila předčasně. Přesto z nich budou kluci jako buci, protože jejich maminka s nimi pod vedením odborníků Nemocnice ve Frýdku-Místku pravidelně cvičí.
Tomášovi rodiče dorazili na rehabilitační oddělení nemocnice, když bylo jejich prvorozenému synovi čtrnáct měsíců. Chlapec už chodil, ale stále jen po špičkách. „Rodiče ho už asi od tří měsíců stavěli na nožky a drželi ho přitom v podpaždí. Dítě se opíralo o špičky. Rodiče měli radost, jak to jejich chlapci jde, a netušili, že si tak zakládají na pozdější problémy. Tomášek si polohu na nožkách začal vynucovat, až si zafixoval špatný postoj. Když pak v jednom roce začal chodit, pohyboval se jen po špičkách. Tehdy teprve rodiče zjistili, že není vše v pořádku a rozhodli se řešit problém s odborníky,“ vypráví fyzioterapeutka Bernarda Magnusková, která s dětmi pracuje už od roku 1980.