Třináctého diabetika s inzulínovou pumpou má od dvacátého prvního dubna v péči interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku. MUDr. Renata Kretková z frýdecké interny je jedna z mála lékařek mimo pracoviště fakultních nemocnic, která může v diabetologické ambulanci zavést účinné zařízení aplikující inzulín bez opakovaných vpichů.
„Někteří diabetici si musejí píchat inzulín i pětkrát denně, z toho jednou třeba ve tři nebo ve čtyři hodiny ráno. To lze dělat týden, měsíc nebo i půl roku. Ale když má člověk několik let narušený spánek každonočním buzením kvůli injekci, promítne se to na jeho psychické i fyzické kondici,“ vysvětluje Kretková. Inzulínová pumpa je přístroj, který může pacient nosit třeba za pasem. Jeho další částí je malá, tenká, plastová kanila drobnější než špendlík, která se zavede pod kůži. Na ní se napojí hadička vedoucí k přístroji pracujícímu na bázi počítače. Speciální program, který lze navíc upravovat, pak dává povely k aplikaci inzulínu do těla v potřebných dávkách. Například před sportovním výkonem je možné dávkování snížit, před rodinnou oslavou naopak zvýšit. „Pro cukrovkáře je nejdůležitější dodržování správné životosprávy včetně diety. Od toho pacienta nezachrání ani inzulínová pumpa. Ale v některých případech může výrazně pomoci se zkvalitněním života,“ tvrdí Kretková. Doporučuje ho diabetikům, kteří musí aplikovat inzulín pět a vícekrát denně, dětským pacientům, ženám plánujícím těhotenství a lidem, u nichž zhoršující se diabetes ohrožuje kvalitu života. Inzulínové pumpy jsou na trhu už asi patnáct let a za tu dobu prodělaly obrovský vývoj. Tu první její vynálezce nosil na zádech v batohu, dnes je přístroj velký asi jako mobilní telefon. Cena přístroje použitelného tak na čtyři roky je něco přes 100 tisíc korun, kanyly pak stojí zdravotní pojišťovnu dalších zhruba 80 tisíc korun ročně. Inzulínovou pumpu tedy dostávají jen ti diabetici, kteří ji skutečně potřebují. Přesto se jí většina z nich zpočátku obává, že si na ní nezvyknou, nenaučí se ji ovládat. „Všech dvanáct pacientů, kterým jsem ji zatím zavedla, si ji přes své počáteční obavy teď nemohou vynachválit. Už si nedovedou představit, že by si několikrát denně museli inzulín píchat klasickou jehlou,“ uzavírá Kretková.
„Někteří diabetici si musejí píchat inzulín i pětkrát denně, z toho jednou třeba ve tři nebo ve čtyři hodiny ráno. To lze dělat týden, měsíc nebo i půl roku. Ale když má člověk několik let narušený spánek každonočním buzením kvůli injekci, promítne se to na jeho psychické i fyzické kondici,“ vysvětluje Kretková. Inzulínová pumpa je přístroj, který může pacient nosit třeba za pasem. Jeho další částí je malá, tenká, plastová kanila drobnější než špendlík, která se zavede pod kůži. Na ní se napojí hadička vedoucí k přístroji pracujícímu na bázi počítače. Speciální program, který lze navíc upravovat, pak dává povely k aplikaci inzulínu do těla v potřebných dávkách. Například před sportovním výkonem je možné dávkování snížit, před rodinnou oslavou naopak zvýšit. „Pro cukrovkáře je nejdůležitější dodržování správné životosprávy včetně diety. Od toho pacienta nezachrání ani inzulínová pumpa. Ale v některých případech může výrazně pomoci se zkvalitněním života,“ tvrdí Kretková. Doporučuje ho diabetikům, kteří musí aplikovat inzulín pět a vícekrát denně, dětským pacientům, ženám plánujícím těhotenství a lidem, u nichž zhoršující se diabetes ohrožuje kvalitu života. Inzulínové pumpy jsou na trhu už asi patnáct let a za tu dobu prodělaly obrovský vývoj. Tu první její vynálezce nosil na zádech v batohu, dnes je přístroj velký asi jako mobilní telefon. Cena přístroje použitelného tak na čtyři roky je něco přes 100 tisíc korun, kanyly pak stojí zdravotní pojišťovnu dalších zhruba 80 tisíc korun ročně. Inzulínovou pumpu tedy dostávají jen ti diabetici, kteří ji skutečně potřebují. Přesto se jí většina z nich zpočátku obává, že si na ní nezvyknou, nenaučí se ji ovládat. „Všech dvanáct pacientů, kterým jsem ji zatím zavedla, si ji přes své počáteční obavy teď nemohou vynachválit. Už si nedovedou představit, že by si několikrát denně museli inzulín píchat klasickou jehlou,“ uzavírá Kretková.