Dnes má podle občanského kalendáře svátek Dalibor. Dalibor je mužské křestní jméno slovanského původu, vzniklé složením výrazu pro „dále“ (nebo také „oddalovat“) a pro „boj“ - jeho význam tak značí - ať je boj vzdálen.
Známým nositelem tohoto jména v našich dějinách byl Dalibor z Kozojed.
Legenda praví, že Dalibor vpadl roku 1496 na území Adama Ploskovského z Drahonic a zabral mu část jeho majetku. Ke vpádu mu posloužily nepokoje na Ploskovského zámku. Jeho poddaní se začali bouřit, a toho využil Dalibor jako zástěrky pro vpád na uzemí Ploskovského.
Ploskovský podle zemského práva si stěžoval si přímo u českého krále Vladislava II. Jagellonského. Panovník vydal příkaz, aby Dalibor, který porušil řád zemský byl uvězněn. Protože to byl šlechtic, musel do vězení až na Pražský hrad. V té době tam právě vystavěli pro tyto účely novou věž a čekalo se na prvního vězně, který jí dá jméno. Stala se tedy Daliborkou. Následoval soud a ten Dalibora odsoudil po právu ke ztrátě statků, cti a hrdla. Dne 13. března 1498 kat Dalibora sťal.
Byl temný středověk a právo bylo ctěno a bráněno. Hru na housle či ušlechtilou Miladu a další kratochvíle historie nezná avšak legendy praví, že v době soudu se prý rytíř Dalibor ve věži věnoval hře na housle, která zaujala lidi tak, že mu do spuštěné mošny dávali jídlo a drobné peníze, takže se mohl bez nesnází dočkat závěru svého procesu..
Církevní kalendář dnes připomíná Františka. Jméno bylo původně přezdívkou chlapce z Assisi, který se trochu naučil francouzsky. Proto mu jeho tatínek v žertu říkal Francouzek, italsky Francesco. Dnes si však připomínáme patrona Neapole Františka z Carácciola, jenž přišel na svět 13. října 1563 v abruzzském místě Villa Santa Maria v Itálii. V dospělosti náhle onemocněl těžkou kožní chorobou. Když se uzdravil, rozdal veškerý svůj majetek mezi chudé. Roku 1587 přijal kněžské svěcení. Nebyl však obyčejným knězem, ale připravoval na smrt odsouzené zločince a zpovídal galejníky. Na podporu této činnosti založil v roce 1588 řád menších řeholních kleriků. František zemřel v italské Agnoně 4. června roku 1608 ve věku čtyřiačtyřiceti let a jeho spolubratři jej pochovali v kostele svatého Monteverginella v Neapoli. Papež Pius VII. ho svatořečil 24. května roku 1807.