Bylo sychravé ráno,venku zima, pršelo. Jíra (můj vnuk) nemocný, tak jsem si říkala přispím si. Ze sladkého spaní mě vytrhlo zvonění telefonu což je v naší domácnosti normálním jevem.
Ač nerada přesto jsem zvedla sluchátko a říkám „prosím“. V telefonu se ozval milý ženský hlas s dotazem, zda mluví s paní Soukupovou. Odvětila jsem, že ano a čekala co z paní vypadne. Představila se jako zástupkyně jedné ne pro mě cizí firmy s prosbou, zda bych mohla odpovědět na pár jejích otázek. Dovedete si představit probuzení bez nezbytného ranního rituálu - kávičky a cigaretky a myslet, to bylo nad mé síly. Ale protože jsem člověk se sociálním cítěním, říkám si, paní potřebuje pro šéfa čárku za splněný úkol, tak ji vyhovím.
Otázek nebylo mnoho a příjemný hlas paní působil jako balzám. Na závěr pohovoru mě paní sdělila, že tato anketa je soutěžní.Slušně poděkovala já jí popřála příjemný den a šla si vařit kávu.
Na telefonát jsem zapomněla a asi po dvou měsících zvedám sluchátko a hle; opět ona paní s příjemným hlasem mi oznamuje, že jsem vyhrála jednu z cen. Cenou byla souprava na jednu postel z ovčího rouna. Měla jsem pocit, že si ze mě dělá někdo srandičky, protože já a vyhrát? Vyhrála jsem jen dvakrát v životě, jednou manžela a podruhé u soudního řízení Jíru.
Po krátkém vysvětlení mi bylo sděleno, že je to opravdu tak, že cenu mi přivezou domů a že jedinou podmínkou je při předání účast dalších dvou manželských párů u nás doma. Při této příležitosti mi předají cenu a manželským párům dárek.
No, vyklubala se z toho normální předváděcí akce. Ale k mému překvapení přijela milá paní, nenuceně nás seznámila s novými výrobky firmy. Byly tam věci, které být bohatá bych si určitě koupila. Ale jsem chudá - tak nic!
Ani žádný nově ulovený zákazník paní nerozladil. Po předepsané přednášce jsme poseděli u kávy a občerstvení, rozvinula se příjemná debata o životě a původně plánovaná akce se protáhla bezmála na čtyři hodiny. Byl to příjemně strávený podvečer.
Vyvrcholením akce bylo, že se manžel snažil mě s cenou vyfotit, ale samozřejmě došly k mé veliké radosti baterie.
Pak jsme se rozešli již ne ani jako prodejce a kupující, ale dá se říci přátelé, kteří strávili příjemné odpoledne. Jíru jsem obdarovala dekou a polštářem z ovčí vlny, spokojenost na všech stranách. A pak, že když se štěstí unaví, že nesedne na vola. Tentokrát sedlo!
Na telefonát jsem zapomněla a asi po dvou měsících zvedám sluchátko a hle; opět ona paní s příjemným hlasem mi oznamuje, že jsem vyhrála jednu z cen. Cenou byla souprava na jednu postel z ovčího rouna. Měla jsem pocit, že si ze mě dělá někdo srandičky, protože já a vyhrát? Vyhrála jsem jen dvakrát v životě, jednou manžela a podruhé u soudního řízení Jíru. 
manželským párům dárek.