Psací stroj |
||
Od vynálezu písma se mohly poznatky,
zkušenosti, názory a vyprávění zaznamenávat a
uchovávat v nezkreslené formě pro poučení potomků.
I když písmo většinou sloužilo zcela praktickým všedním
záznamům a na potomky přitom nikdo zvlášť
nemyslel. Psalo se pochopitelně celá dlouhatánská
staletí ručně a v medicíně je znám výraz ťpísařská křečŤ.
Jde o křečovité stažení svalstva ruky, ke kterému
dochází vinou jednodstranného zatěžování při ručním
psaní. Písaři byli skuteční profesionálové, kteří
ještě na počátku devatenáctého století dokázali
psát zřetelně a na diktát. Psali tak rychle a čistě,
že nikdo příliš netoužil jejich práci nahradit nějakým
strojem. Společenská objednávka, která by vedla ke
vzniku psacího stroje, v této době opravdu
neexistovala. První patentPřesto byl první patent, který
souvisel s vynálezem této nezbytné součásti kanceláře
dvacátého století, odkud ji začaly vytlačovat až
textové editory počítačů, udělen již v roce 1714
britskou královnou Annou. Získal jej inženýr Henry
Mill na ťstroj nebo metodu, jak vysazovat nebo přepisovat
písmena jednotlivě nebo postupně za sebou jedno za
druhým jako při psaní, způsobem tak zřetelným a přesným,
že se nedá odlišit od tiskuŤ. Podstata technického
řešení Henryho Milla se nedochovala, zlí jazykové předpokládají,
že šlo o jakýsi systém razítek. Přesto je Millovi
připisováno otcovství psacího stroje a už za pouhý
nápad mu náleží právem. Další pokusy sestavit
psací stroj byly vedeny nikoli myšlenkou usnadnění
práce písařům, ale vznikaly jako mechanické pomůcky
pro nevidomé, které by jim umožnily vyjadřovat své
myšlenky samostatně písemnou formou. První psací
stroje vyrobené ve Francii byly určeny právě jim. Patent na skutečný psací
stroj byl pak vydán v USA, a to v roce 1829 v Detroitu
Williamu A. Burtovi. Následoval pak o čtyři roky později
patent udělený v Marseille Xavieru Projeanovi. O svém
stroji s hrdým názvem ťMachine criptographiqueŤ vynálezce
neméně hrdě prohlásil, že je schopen psát tak
rychle, že se vyrovná zručnému ručnímu písaři. O
objevení opravdového psacího stroje s klávesnicí a
inkoustem napuštěnou páskou se zasloužilo hned několik
osob, mezi nimiž nesmíme pominout Chrostophera L.
Sholese, který k němu přispěl nejvíce. Právě on
totiž položil při společné práci na stroji schopném
číslovat stránky knih Carlosu Gliddenovi otázku,
která nakonec vedla k vynálezu. Optal se prostě: ťNemohl
by ten stroj také psát písmena?Ť Pak společně sestrojili dřevěný model, který psal jen
velká písmena. Novinka vypadala přesto natolik slibně,
že Sholes prodal práva za 12 000 a firma Remington,
která se právě přeorientovávala ze zbrojního
programu na civilní, měla co vyrábět. Přesto sudičky
nebyly psacímu stroji zrovna nakloněny. Na Kontinentální
výstavě v roce 1876, kde se první série strojů představila,
se stal hlavním hitem Bellův telefon. Remingtonka však
začala své stroje půjčovat do úřadů, a tak posléze
dobyla srdce úředníků a trhy. Dnešní moderní psací
stroje jsou sice konstrukcí již vzdáleny původnímu
typu, leč něco se nám přesto zachovalo a převzala
to i výpočetní technika. Jedná se o původní Sholesův
návrh sestavení klávesnice, kde jsou písmena rozložena
tak, aby se neblokovala ta z nich užívaná často za
sebou. |
||
Matie Kalinová |
||