Pøíbìhy zemské atmosféry – aneb za vše mù¾e klima nebo poèasí (20)
Povodnì
Pøíroda a naše zemská atmosféra se samozøejmì dovede i poøádnì rozdivoèit. U nás ve støední Evropì jsou nejnebezpeènìjšími pøírodními jevy podvodnì a v posledních nìkolika desetiletích se o tom bohu¾el pøesvìdèujeme èím dál tím èastìji. Na všech povodních se samozøejmì podílí v prvé øadì naše zemská atmosféra a dále se èiní i zemský terén, vodní toky všeho druhu a nìkdy i hodnì necitlivý pøístup nás – pánù tvorstva, nyní i v minulosti. A tak ne¾ se „pustíme“ do tìch souèasných povodní, ohlédnìme se hodnì daleko do minulosti. V Praze byl u¾ v roce 1118 proboøen první døevìný most pøes Vltavu, další - Juditin most (pøedchùdce mostu Karlova) pak ještì dvakrát – v letech 1272 a 1342. Samotný Karlùv most pak byl ponièen dokonce tøikrát, v letech 1432, 1784 a 1890. Povodeò na zaèátku srpna 1432 je „zmapována“ pouze starými kronikáøi a pravdìpodobnì byla srovnatelná s tou z roku 2002.
V letech 1820, 1833, 1839, 1869, 1888 a 1890 byly na dolním Labi ka¾doroènì tøi povodnì a v letech 1750, 1771 a 1827 dokonce ètyøi! Pravda, tìch opravdu velikých bylo mnohem ménì, ale pøesto … Pøi tìch nìkolika nejvìtších historických povodních byly dokonce dle záznamù v kronikách vìtšinou znièeny mosty na Labi od Roudnice a¾ po nìmecký Magdeburg!
Povodeò z roku 1890 máme zpracovanou odborníky na slovo vzatými – prvním èeským hydrometeorologem prof. dr. F. Augustinem hned brzy po povodni, a také nìkolika souèasnými hydrometeorology. O povodni v srpnu roku 2002 pak víme u¾ témìø vše.
Ka¾dé povodni pøedcházejí tzv. pøíèinné srá¾ky. I velké lokální povodnì mají svou pøíèinu v nìjaké prùtr¾i mraèen, kterou pøinese letní bouøka a vìtšinou zasáhnou jen horní a støední toky øek. Nejvìtší povodnì pak se dostavují po tzv. regionálních trvalých deštích, které trvají nìkolik dní a zasáhnou oblasti mnohem vìtší. V zimì pøi oblevách a zejména na jaøe se potom samozøejmì pøipojuje i tání snìhu.
I kdy¾ jeden z „poèasových axiomù“ zní, ¾e povìtrnostní situace a poèasí se nikdy zcela pøesnì neopakují, pøesto pøi porovnávání pøíèin i prùbìhu povodní v roce 1890 (1. a¾ 4. záøí, kdy nevydr¾el Karlùv most) a v roce 2002 (11. a¾ 14. srpna.) se našla øada podobných momentù. Povìtrnostní situace pøi obou povodních byla dosti podobná, i kdy¾ z roku 1890 samozøejmì nejsou k disposici synoptické mapy. Obìma tìmto povodním ale pøedcházely „zkušební“ srá¾kové epizody, které nìkolik dní pøed hlavní povodní „pøednasytily“ povodí a tak „hlavní“ pøíèinné srá¾ky pùda nemohla vsáknout. Srá¾ky v poslední dekádì srpna v roce 1890 u¾ sice nasytily povodí Vltavy, ale byly ještì celkem „rozumné“. V roce 2002 byly ale zejména na návìtøí Novohradských hor a Šumavy tak vydatné, ¾e dokonce vyvolaly v ji¾ních Èechách první povodòovou vlnu v noci z 8. na 9. Srpna.
Pak na pár dní pøíznivì „zafungovaly“ jihoèeské pøehrady. Druhá epizoda ve dnech 11. a¾ 14. srpna pak byla opravdu asi nejmohutnìjší povodní v celé naší historii. Pravdìpodobnì jí mù¾e
Konkurovat jen povodeò z roku 1432, ale jen tì¾ko se to dokazuje…
Pøi dalších velkých povodních na pøelomu kvìtna a èervna v roce 2012 ve støední Evropì se nejprve zaanga¾ovala na sníh pomìrnì bohatá zima a zejména ponìkud chladnìjší, a navíc velmi deštivý máj, který také pùdu poøádnì „pøednasystil“. To by sice podle lidových povìtrnostních pranostik mìlo znamenat ve stodole ráj, ale … Platí to toti¾ pouze za pøedpokladu, ¾e v prvních èervnových dnech nespadne na mnohých místech mno¾ství srá¾ek, které obvykle spadne za celé léto!
A nakonec se nyní vra»me do roku 1890, ze kterého u¾ máme k dispozici fotografii.
Poboøení Karlova mostu v záøí 1890 krásnì popsal beletristicky Eduard Bass ve svém slavném a jistì známém románu z cirkusového prostøedí Cirkus Humberto!
Rozdivoèelá øeka se je¾ila v celé své šíøi a délce troskami, které urvala na svém hoøením bøehu a které unášela a¾ sem, kde je vrhala na pilíøe Karlova mostu. Oblouk za obloukem se zatarasil døevem z nesèetných vorù a øeka bušila do pilíøù tisícerými sochory. Ve mlýnech se vùbec nespalo; a ráno o pùl šesté, za kalné mlhy, zaznìl jim do hukotu vod temný rachot jak dunìní hromu. Karlùv most, Karlùv most se zøítil! Pátý mostní oblouk se propadl, za ním šestý, sochy svatých stály ještì mezi obìma, pak se zaèal sesouvat i pilíø, svatý Ignác se sklácel do vody a po nìm svatý František se svými Indy. Všecky obešla hrùza jakoby z národní zkázy. A pøed desátou to zarachotilo znovu, zhroutil se ještì osmý oblouk a slavné dílo Otce vlasti trèelo do vzduchu roztr¾enou tøi nesouvislé kusy!“
