Stačilo málo a byli bychom Západem. Jenže to málo způsobilo, že již 2 tis. let jsme Východem a není světlo na konci tunelu se toho zbavit.
Škoda, že stratégové Římské říše si určili severní hranice svých evropských zájmů na řekách Dunaj a Rýn a dále až ke Skotsku (Hadrianův val) na Britských ostrovech. Škoda, že zde na evropské pevnině se tou severní „římskou“ hranici nestala až o 200 km výše řeka Labe a ostatně i s přirozeným valem Krkonoš a Krušných hor. Je to s podivem tím spíše, že když Římanům již stálo za to překročit Alpy, tak proč toho nevyužít ještě více na sever tím spíše, že německý a rakouský Dunaj není zde ještě těžko překročitelným, a tak i strategicky významným obranným veletokem.
A tato maličkost způsobila, že jsme se stali méně cennou a méně rozvinutou východní Evropou a jsme tak vnímání i po 2 tis. létech a za životů i dnešních současníků není naděje, že by se toto změnilo.
I když Římská řiše v r. 476 padla. Tak nesmazatelný historický vliv zůstal. Ve srovnání se zbytkem barbarské Evropy šlo o říši kulturní, vzdělanou... a nakonec proto i dekadentní, což nakonec způsobilo i její pád. Ovšem vliv, kde římská noha vkročila, zůstal znát dodnes. Jen připomínám, že i zde se zaměstnávali problémem nejednoznačností pohlaví a migrantskou politikou – do říše se valili migranti strachující se z barbarských Hunů s Attilou v čele. A migrace a hrabání se v pohlavích se již ukázalo i tehdy velmi destruktivně, tak proč by tomu nemohlo být i nyní, že.
A co Římané jimi obsazené části Evropě (dnes západní) vlastně přinesli?
Především část evropského tehdy jako v Česku keltského obyvatelstva přijala římskou latinu a rozvinuly se románské jazyky Francie, Portugalska, Španělska. A latina zůstala jazykem církve, vědy, vzdělanců až do novověku a dokonce v odborné terminologii až do dneška. Třeba i náš Jan Hus odborně disputoval v latině – třeba s kostnickým koncilem.
Když se latina stala skoro mrtvým jazykem, tak jazykem diplomacie se stala francoužština a to velmi silně ještě nedávno a méně silně je i dnes jedním z jednacích jazyků EU.
A kde je jazykové porozumění, tak pak i porozumění politické, ekonomické, vědecké...
Ale nejde jen o jazyk. Za Římské říše se začalo šířit i křesťanství, což bylo více než jen náboženství, ale ještě více kultura a vzdělanost. A nehraje tolik roli, že středověké křesťanství ve srovnání se středověkým islámem bylo velmi tmářské.
A jak zpočátku malá komunita Ježíšových apoštolů a spol. tu novou ideologii šířila mimo „rodný“ Jeruzalém? Vždy se nejdříve obráceli na židovské komunity žijící v diaspoře (izolaci od původního etnika) po celé Evropě. A opět ve výhodě byly ty země, kam vstoupila římská noha, protože tam jazykově a vzdělanostně bylo prostředí vstřícnější. A výsledkem bylo, že křestanství v této oblasti s římskou stopou předešlo i o několik století východ Evropy
Takže proto vše stále jsme a ještě dlouho zůstaneme tou méně respektovanou východní Evropou. Někdy se snažíme o jisté zjemnění prosazováním alespoň kompromisu, že jsme přece střední Evropa. Ale není nám to nic platné. Vezmeme-li vzdálenost od Atlantiku až za Ural (nikoliv po Ural, protože geograficky Ural je ještě celý v Evropě), tak ten střed by byl někde v Běloruském Minsku.
A též nám nepomůže, že máme Dvořáka, Heyrovského, Čáslavskou, Kunderu…