Pidilidi nás fascinují. Tito zvláštní tvorové obývající naši planetu nás aktivovali k výzkumu již v minulosti. Z prvního a zatím jediného výzkumu (viz Pidilidi pod mikroskopem) vyplynulo, že Pidičlověk je kopií Maxičlověka. V menších rozměrech je s ním anatomicky shodný a v menších odchylkách využívá stejně i své orgány. Včetně pidimozku jako zdroje myšlení.
Byl tu však rozpor, který odkryla jedna otázka směřující k jednomu z Pidilidí, z našeho pohledu řečnická: Čím ty vlastně myslíš?" ,,Já myslím tímhle." Jeho ukazováček směřující k reprodukčnímu orgánu nás vyprovokoval k dalšímu výzkumu. Ano. Jednalo se o Pidimuže. Tudíž se to nedalo vyloučit.
Shrnuly jsme tedy plán k dalšímu výzkumu, abychom zjistily, jaký zdroj myšlení Pidilidi využívají.
PLÁN VÝZKUMU
Stejně jako v prvním výzkumu jsme vybraly vzorek dvaceti Pidilidí ve věku 4 až 10 let a svůj záměr skryly pod název Příměstský tábor.
Samotný proces výzkumu navrhl vlastně Pidičlověk sám: ,,Budeme to dělat tak, abychom u toho vypadali inteligentně." Sečetly jsme tedy IQ našeho výzkumného týmu: Helena, inženýrka architektka výzkumného projektu a já, doktorka vět a nekonečných souvětí. Součet nás přesvědčil, že herecké dovednosti budou nezbytné.
PIDIMOZEK VE STRESU
Do první části výzkumu jsme zcela záměrně zařadily situaci, kde je přítomen stres. Vystavily jsme Pidilidi vrcholně krizové situaci jakou je záchrana lidského života.
V teoretické části získali Pidilidi vysoké hodnocení. Obsah zdravotnické lékárničky popsali téměř bezchybně. K zamyšlení nás vedl pouze návrh na rozšíření povinného vybavení lékárničky o pilu. Zdůvodnění Pidičlověka bylo logické. Pomocí pily dojde k amputaci končetiny, čímž se zastaví krvácení z řezné rány na oné končetině a nebude třeba jejího ošetření. Ocenily jsme tento návrh i z ekonomického hlediska. Po delší úvaze jsme však za něj body neudělily. Řešení této situace nebylo praktické v případě oděrky na hrudníku.
Horšího hodnocení dosáhli Pidilidi v praktické části. Vystavily jsme je zkoušce v lesním porostu, kde figurant simuloval náhlý kolaps. Zde se Pidilidi dopustili hrubých chyb. Po krátkém šoku nad bezvládným tělem uspořádali konzilium, které vyhodnotilo jako nejúčinnější resuscitaci lechtaní. Po tomto neúspěchu proběhla masáž srdce. V oblasti břišní stěny. Ačkoliv došlo ke zrychlení peristaltiky onoho figuranta, na obnově životních funkci se to neprojevilo.
K naší radosti přispěl návrh Pidičlověka použít mobilní telefon. Nejprve byl postižený opakovaně vyzýván Pidilidmi, aby si zavolal záchrannou službu. Bezvládné tělo však nejevilo známky života natož ochoty. Naštěstí jednomu z Pidilidí došlo, že dotyčný nejspíš nevlastní mobilní telefon. A ochotně postiženému figurantovi zapůjčil svůj přístroj. Nastala napínavá chvilka, kterou jsme využily k otázce, proč si člověk nejevící známky života nemůže zavolat záchrannou službu sám ze zapůjčeného mobilního přístroje. Nezná přece PIN.
Zdroj myšlení nám zde jasně ukazuje na mozek, i když ne maxifunkční. V přítomnosti Pidičlověka je proto lépe zůstat nejen přítomen tělem a duší, ale ideálně živým. V opačném případě Pidičlověk přechází k náhradnímu řešení oživit předmět zájmu a vytěžit ze situace maximum. V naší simulované situaci se to projevilo uloupením obuvi postiženému. Nutno dodat, že ten náhle ožil. Jednalo se o vysoce prestižní značku obuvi.
EXTERNÍ ZDROJ PIDIMOZKU
Součástí výzkumu bylo také dotazníkové šetření, které ukázalo na externí zdroj myšlení Pidilidí - Maxičlověka. Častěji toho, který ho dopravil na tuto planetu. Vzhledem však k externímu, tedy vzdálenému zdroji, jakým je zde maximozek, dochází k chybám v přenosu myšlenek.
Interpretace Pidičlověka je tak na poslech inteligentní, obsah však vede k hlubšímu zamyšlení. Důkazem tomu jsou následující odpovědi Pidilidí:
,,Kdo myslíte, že ukradl tu čokoládu?"
,,Určitě Babiš!"
,,Jak se cítíte na tomto táboře?"
,,Je to velice uzpůsobilivé."
,,Myslíte si, že je lepší býti velkým nebo malým?"
,,Je doblé býti velký jako stlom."
,,Víte, jak jste se objevil na této planetě?"
,,Nepamatuji se, ale vím, že to byla celkem náhoda."
,,Čím byste chtěl být v budoucnosti?"
,,Chci být prezent."
,,A z jakého důvodu?"
,,Protože Zeman je hustej a pankovej!"
,,Co podle vás Maxiženy dělaji nejraději?"
,,Ty jsou nejradši, když si zavaří."
UKLÁDÁNÍ INFORMACÍ
Proces přenosu myšlenek z Maximozku je ale složitější. Výzkum ukázal, že rozkazovací věty prochází filtrem. V praxi se to projevuje tak, že Pidičlověk navenek vyhlíží, že sdělení Maxičlověka rozumí. Ve skutečnosti však v tu chvíli probíhá v pidimozku filtrace. Kupříkladu věta typu ,Ukliď si pokoj!' se přefiltruje na ,Matka prudi.' Věty typu ,Neseď u toho počítače!' skrze filtr neprojdou vůbec. Také všechny typy příkazů souhrnně označované jako vzdělání se automaticky ukládají ve složce Moderní nástroj mučení.
Všechny informace do detailu se ukládají v pidimozku za podmínky, kdy jsou předmětem zájmu Pidičlověka. Ten pak dokáže nekonečně dlouho přednášet například o jakémsi žlutém stvoření jménem Pokémon. Zde se naopak Maxičlověk ocitá v roli tupého posluchače z jiné planety. Náš výzkumný tým navštívil několik přednášek a diskuzí o jakémsi Minecraftu a mluvícím Nadčlověku, kterého Pidilidi nazývají Youtuberem. Byla to velmi zajímavá zkušenost.
Probudily jsme se až u přednášky milovníka dopravních prostředků na téma Cesta k babičce. Kontrola jízdního řádu na trase Praha-Cibulka / Praha-Velká Chuchle se všemi odjezdy a příjezdy, stanicemi na trase, přestupními stanicemi, čísly vlaků a výjimkami v dopravě pouze potvrdila ukládání informací do detailu. Naštěstí pro nás a baterii diktafonu babička nebydlela v Drážďanech.
DYSFUNKCE PIDIMOZKU
Není pochyb o tom, že Pidičlověk využívá k myšlení pidimozek. Některé situace však ukazovaly na jeho úplnou absenci. Například na použití zimní uzavřené obuvi by nebylo nic zvláštního. Kdyby nebylo třicet stupňů ve stínu.
Posezení na rámu otevřeného okna může být pro Pidičlověka osvěžující a zdraví prospěšné, pokud neni okno ve druhém patře.
Overalu jedné z Pidižen bychom také nevěnovaly zvláštní pozornost. Jedná se o praktický kus oděvu charakteristický spojením horního dílu s kalhotovým. Jeho praktičnost však končí při akutním vylučování v lese. V časové tísni se chca nechca ocitnete ve dřepu zcela obnaženi. Zde vás navíc překvapí hlavolam v podobě množství textilu na kotnících, který musíte akutně vyřešit, neboť dopad je neodvratitelný.
V takovéto akutní situaci si pidimozek dominantně prosazuje onu potřebu vykonat. Tim dochází k blokování dalšího myšlení. V první fázi to Pidičlověk vyhodnocuje jako nevhodné rušení od zábavné činnosti. V druhé fázi v činnosti chybuje a postává s nohama skříženýma, ačkoliv ostatní sedí. Třetí fáze je konečná. Ale to už není mozek sto výpočtu rychlosti v závislosti na dráze a čase onoho dopadu. Bohužel jsme třetí fázi byly svědky.
Opakovaně také docházelo k výpadku pidimozku při zadávání úkolů. Vždy bylo důsledně skupině Pidilidí sděleno, že pravidla popíšeme pouze jednou a nebudeme je opakovat. Tedy vyžadujeme plnou pozornost. Po třetím opakování pravidel přicházelo od Pidilidí často upozornění, že bychom měly sdělit pravidla.
DALŠÍ ZDROJ MYŠLENÍ
Impulsem k tomuto výzkumu bylo prosté sdělení Pidimuže, že on myslí reprodukčním orgánem. Toto se nepotvrdilo. V kontaktu s tzv. objektem lásky probíhá myšlení skrze srdce. Pidimozek pouze vydá příkaz k projevu lásky v podobě např. nesmělého polibku, psaníčka se srdíčky nebo nakopnuti objektu zájmu. Reprodukční orgán se do myšlení zařadí až ve věku Maxičlověka.
Výzkum také ukázal na zajímavý úkaz. Pidilidi mění barvu do červena. Změnu barvy lze spustit dotazem, který obsahuje slovo "láska". Ačkoliv význam toho slova nejsou sto definovat, z odpovědí vyplynulo, že lásku mají. Jeden červeně zbarvený Pidičlověk se rozhovořil o jakési Marušce, kterou už má předem domluvenou, a je proto šťasten, že nemusí lásku řešit v budoucnu.
V záznamu výzkumu se vyskytla také poznámka: ,Mám rád buchtu. Nejradši mokrou.' Z delšího zkoumání vyplynulo, že dotyčný Pidičlověk popisoval lásku k moučníku s jablky.
ZÁVĚR
S jistotou lze konstatovat, že Pidičlověk myslí pidimozkem. Stejně tak můžeme s jistotou konstatovat, že náš výzkumný tým po týdenní práci s dvaceti Pidilidmi nemyslí vůbec ničím. Vyhodnotily jsme naši vědeckou činnost jako velice uzpůsobilivou a láskyplně se nakoply. Můžeme se klidně opalovat ve sněhulích a na houby chodit v overalu. Rozšířit autolékarničku o pilu a návod na resuscitaci nebožtíka. Proč ne?! Je to spontánní. A krásně svobodné. Jako myšlení Pidilidí.