Vánoční dárek mamince
Mojí maminku jsem moc miloval. Maminku a babičku. Maminku protože jsem si již za útlého dětství uvědomoval, že ona vroucně miluje mě. Houpala mě v náručí, zpívala ukolébavky a rozmazlovala mě, jak to asi dělají všechny maminky. Když jsem povyrostl tak měla veliké starosti, že jsem byl hubénka a vůbec neduživé dítě. Proto mně podstrkávala všelijaké dobroty a pokroutky a tím pádem se nedostávalo na staršího bráchu. Také mě strkala do dětských ozdravoven, které měly za úkol podvyživené děti jako jsem byl já, za tři měsíce vykrmit. A moje milá maminka se vůbec na mě nezlobila, když mě z jedné ozdravovny předčasně vyhodili, protože jsem se hluboce zamiloval do zrovna tak neduživé dívky, kterou jsem přemluvil, aby mně ukázala hrudní knoflíčky, přičemž jsem byl ošetřovatelkou chycen. Moje láska se ještě více prohloubila, když maminka přemluvila tatínka, aby mě netrestal surovým bitím do hlavy, ale aby pásek použil jenom na mou zadnici. Nechtěla, abych zblbnul. Taková to byla hodná a starostlivá maminka.
Když jsem nabyl rozumu tak mně imponovalo maminčino politické uvědomění. Byla totiž zarputilá reakcionářka, která svými neohroženými výroky na úkor komunistů byla jednou nohou v lochu.
Nikdy nezapomenu, když v elektrice ukázala prstem na Stalinův pomník a nahlas prohlásila, abych se podíval na frontu na maso. Ano, byla to statečná žena.
Protože jsem maminku od malička miloval, tak jsem jí vždycky chtěl nějakou maličkostí udělat radost. Tu jsem jí udělal například kytičkou, kterou jsem natrhal na louce u školy. Také si se slzami v očích ráda přičichla k bezu, pro který jsem vlezl přes plot sousedům nebo si pochutnala na čokoládě, kterou mi za hrst vajglů ze samoobsluhy uzmul náruživý kuřák Pepa Machoň. Zkrátka a dobře, vždycky jsem na ní myslel.
Když jsem byl ještě malý kluk, tak jsme jednu dovolenou trávili společně s tetou a o rok mladší sestřenkou Jitkou v malebných lázních Libverda. Tam jsme měli pár bezstarostných týdnů, které jsme si se sestřenicí zpestřovali různými hrami, kterým vévodila moje obzvláště oblíbená hra na doktory. Jednoho dne jsme, nabažení nově získanými znalostmi, šli domu na oběd, když jsem si všimnul dvorku, na kterém byla šňůra na prádlo. Na té se na sluníčku sušily kromě jiného také různé části spodního prádla.
“Koukej na ty obrovský spoďáry,“ vyprskla smíchy sestřenka. “Ty musí určitě patřit nějakýmu tlusťochovi,“ konstatovala Jitka.
“Jé, a koukej na ty směšný kalhotky. Vždyť jsou skoro průhledný a na zadnici mají jenom proužek látky, “ řekl jsem s údivem.
“No tak až vyrostu, tak je taky budu nosit. A bude mi fuk esli mi bude foukat na zadnici,” toužebně pronesla Jitka.
Náhle můj zrak spočinul na velké růžové podprsence sušící se mezi kalhotkami.
“No to je něco,” řekl jsem s úžasem. “To ta paní, co to tady suší, tak ta má tedy mnohem větší prsíčka, než máš ty,” řekl jsem a můj zrak spočinul na dětské hrudi sestřenice.
Jitka mne ujistila, že je časem bude mít ještě větší než ty na šňůře a já byl za ní rád.
Dívajíc se na ve větru plápolající podprsenku, náhle mi problesknul hlavou úžasný nápad. Tak to by byl krásný vánoční dárek pro maminku!
S nápadem jsem se hned svěřil Jitce, která souhlasila, že bych určitě mamince udělal náramnou radost. Chvíli se ale zamyslela a pak se zeptala, jestli mamince podprsenka padne.
“Co já vím, esli mámě padne. Malá asi nebude. A esli je trochu velká, tak si jí máma může vycpat novinama jako já to dělám s lyžákama. Anebo do ní doroste. “
“Ty víš prdlajs vo ženskejch věcech,” odvětila Jitka a vysvětlila, že noviny by škrábaly, že ponožky by byly mnohem lepší.
Debata skončila a já se tiše přiblížil k prádelní šňůře, ze které jsem hbitě podprsenku strhnul. Kolíček odletěl stranou a já měl vánoční dárek pro milovanou maminku v hrsti. Pravda, tím prudkým trhnutím se sice urvalo ramínko, ale Jitka mě ujistila, že si to máma lehce opraví, pokud si toho vůbec všimne.
Neobvyklý dárek jsem pečlivě zabalil do vánočního papíru a na kartu napsal dětským písmem “Mojí milované mamince k Vánocům od Ivánka. Doufám, že ti padne. Když ne, dej mi vědět a já se vohlídnu po nějaký jiný.”
Přišel Štědrý den a rozdělování dárků. Táta začal rychlým mrkáním dojetím zatlačovat slzy, když ode mne rozbalil dárek s jednou ponožkou doprovázenou omluvnou kartičkou, že na druhou jsem neměl. Tu, že dostane příští rok.
Přišla řada na maminku. Její zrak spočinul na dárku ode mne.
“A copak mi Ježíšek od mého miláčka Ivanušky krásného nadělil? Jistě to bude velké překvapení. Jsi moc hodný, že na nás všechny tak hezky myslíš,” řekla něžně maminka a jala se rozbalovat můj dárek.
Pomalu, s trochu roztřesenými prsty, rozbalila dárek. Růžová podprsenka jí padla k nohám, protože jí vyndala zrovna za roztržené ramínko.
Maminka se ten Štědrý večer projevila opravdu jako milující máma.
Žádné rozčarování, žádné peskování, jenom se jí na tváři rozlil blažený úsměv. “No to je, můj miláčku opravdu nádherný dáreček. Ten se mi bude náramně hodit,“ řekla maminka, objala mne a dala mi velikou pusu. Pak na chvilku někam odběhla, vrátila se a radostně prohlásila, že jí padne jako ulitá. Pak se obrátila k tátovi a tichým hlasem se zeptala “Miláčku, nemáš náhodou někde ponožky dvě?”
Tatínek sice zlostí tenkrát zbrunátněl a kousal si spodní ret, ale jinak se taky ten večer zachoval prímově. Seřezal mi až po svátcích, a to přes zadek, protože měl maminku taky rád a dbal její rady nebít mě přes hlavu, abych náhodou nezblbnul.
Ale řekněte, neměl jsem vůbec nejlepší maminku na světě?
Ivan Kolařík
***
Ilustrace: https://www.piqsels.com/cs https://www.daliapradlo.cz https://lanotte.cz
Koláž Marie Zieglerová